DFI LanParty LT X38: originál v každém směru

3. 3. 2008

Porovnání s Intel P35 a X48

Intel si vždy velmi zakládal na tom, že pro své procesory vyráběl i vlastní čipové sady. Ty jsou dle svých specifikací vždy rozvrstveny od naprostých low-endů až po absolutní high-end, který dnes symbolizují čipové sady Intel X38 a nově i X48. Tyto čipsety jsou primárně určeny pro uživatele, kteří honí každé procento výkonu navíc a slovo přetaktování používají stejně často, jako spojku a.

V základních rysech jsou si tyto dva čipsety velmi podobné a zásluhou řady výrobců, jako jsou Asus nebo Gigabyte, jsou rozdíly mezi nimi v zásadě smívány. Původně měla frekvence FSB u čipové sady X38 končit na 1333 MHz a nejvyšší frekvence 1600 MHz měla zůstat pro čipovou sadu X48. Ta ale někteří výrobci ignorují a představují desky s X38 a podporou FSB 1600 MHz jako na běžícím pásu.

Novinkou u X48 měl být také nový jižní můstek ICH10, který ale zatím na základní desky osazován není. Tento rozdíl je tak zatím také setřen. Podpora šesti SATA a dvanácti USB portů je také stejná a co se týče pamětí, tak X38 podporuje DDR2 i DDR3, zatímco X48 již jen DDR3, oficiálně do frekvence DDR3-1600. Oba čipsety také podporují nové 45nm procesory.

Pokud porovnáme X38ku proti čipsetu Intel P35, tak zde je změn již trochu více. P35ka totiž nepodporuje PCI Express 2.0 a pro grafické porty má vyhrazeno jen 16 PCIe linek. X38ka jich má rovných 32. Maximální frekvence systémové sběrnice je stanovena Intelem na 1333MHz, tedy stejně jako u X38.

Důvodů proč tedy kupovat dražší desky s X48 je skutečně málo, pokud vůbec nějaké jsou. Když ještě přihlédnete k cenám DDR3 modulů, tak současně nejlepší volbou na bázi Intelu vychází kombinace X38 s DDR2 pamětmi.

Jen pro zajímavost – plocha staršího čipsetu P35 bez integrovaného rozvaděče tepla činila 34mm², u X38 se plocha zvýšila jen na 40mm².

Vlastnosti čipové sady X38 podle Intelu:

Úvod, balení, příslušenství, základní info

Balení, příslušenství, základní info

Základní desku si přinesete v klasické krabici, v jejíchž útrobách najdete dvě oddělení – na základní desku a příslušenství. Příslušenství je poměrně bohaté a najdete v něm čtyři SATA kabely, dvě redukce pro napájení SATA disků, zvukovou kartu, kterou k základní desce připojíte kabelem a hlavně mohutný chladič severního můstku. Nechybí ani nezbytnosti v podobě zadní záslepky portů, manuálu nebo instalačního cédéčka. Oproti základní desce DFI 790FX-M2RV si výrobce odpustil přídavnou VoIP kartu a přídavný heatpipe systém pro chlazení mosfetů a čipsetu. V příslušenství mi ale scházely zadní moduly s USB porty vyvedenými ze základní desky.

Technické parametry základní desky shrnuje následující tabulka:

Použité komponenty a jejich osazení

Rozložení komponent je na základní desce na první pohled velmi precizní. Všechny důležité konektory jsou při okraji základní desky, SATA skromně ohýbá svou hlavu dolů a rozložení rozšiřujících PCIe a PCI slotů také není co vytknout.

Na druhý pohled však již začínají vyplouvat na povrch drobné nedostatky, které vyústí až v kolizi mohutného chladiče severního můstku s obyčejným Arctic Cooling Freezerem 7 Pro. Tento chladič přitom rozhodně nepatří k nejrozměrnějším.

Druhý závažnější nedostatek pocítíte při osazení delší grafické karty, jakou je např. naše testovací GeForce 8800 GT. Paměťové sloty pak totiž nepůjdou na své spodní straně téměř otevřít, takže manipulace s paměťovými moduly se tak stává noční můrou. O rozmístění zbývajících komponent však již platí to, co bylo řečeno v první větě této kapitoly.

Zadní blok konektorů se nese přesně v duchu posledních high-endových modelů DFI. Velkou část tohoto prostoru zabírá pasiv napájecích mosfetů a s ním spojený průduch ven. Zbytek pak vyplňují dvě síťové karty, šest USB konektorů a FireWire a dnes ještě stále používané PS/2 konektory.

Ač se to nezdá, není kolem patice procesoru tolik místa, kolik by bylo potřeba.

Cívkové pole v napájecích obvodech procesoru se při testování v PCMarku05 neubránilo pískání. Při běžném provozu jsem však tento protivný zvuk nezaznamenal.

DFI používá standardní 24 + 8pinový napájecí konektor.

Paměťové sloty jsou pěkně barevně odlišeny, trochu však kolidují s osazenou grafickou kartou.

Čipová sada X38 jako první obsahuje kovový rozvaděč tepla. Dalším následovníkem je pak X48. Kromě lepšího odvodu tepla na větší plochu se nebudete muset bát poškození čipsetu při výměně chladiče.

Zahnuté SATA porty patří k příjemným zlepšením, které na deskách DFI najdete. Kabely tak netrčí volně do prostoru, ale je možné s nimi příjemně pracovat.

Staré IDE rozhraní zajišťuje přídavný řadič od JMicron. Intel od něj dal již dávno ruce pryč.

I v pravém dolním rohu najdete vše přehledně uspořádané a popsané. Konektory předního panelu jsou barevně odlišeny, stejně tak jako můstky pro vymazání paměti CMOS nebo vypnutí systémového reproduktoru. Nechybí zde ani troje piny pro USB porty (modul však není součástí balení), užitečný POST displej nebo tlačítka pro zapnutí či restartování systému.

O FireWire rozhraní se stará řadič VIA VT6307.

Rozložení rozšiřujících slotů není vůbec co vytknout. I po osazení tří grafických karet (dvě mohou být dvouslotové) vám stále zbudou dva standardní PCI sloty k dispozici.

O síťové připojení dbají dva kodeky Marvell.

Konektor pro připojení modulu se zvukovou kartou. Odbourá se tak jakékoli rušení, se kterým se můžete setkat u kodeků integrovaných přímo na základní desce.

K ozvučení základní desky použilo DFI trošku starší osmikanálový zvukový čip Realtek ALC 885. Mezi standardními konektory najdete i S/PDIF vstup a výstup v podobě dvou cinch konektorů.

Systém chlazení

U nejvyšších modelů základních desek, jako je i ten dnes testovaný, se můžete setkat s nejrůznějšími systémy chlazení, které bývají nejen velmi funkční, ale také efektní. DFI v tomto směru nemůže zůstat příliš pozadu a tak své high-endové modely vybavuje důmyslným systémem heatpipe a přídavných chladičů.

Dnes testovaná deska obsahuje mohutný chladič severního můstku s měděným jádrem. Chladič pracuje velmi dobře, má však jeden zásadní nedostatek. Kvůli němu nebudete moci osadit větší chladiče procesoru. I tolik oblíbený AC Freezer 7 Pro s ním měl zásadní problém a osadit šel jen v otočeném stavu, který je však pro osazení do skříně naprosto nevhodný. Pokud použijete např. CoolerMaster Hyper TX, bude výsledek chlazení podobný jako s Freezerem a kolize se nedočkáte.
Na jižním můstku trůní menší pasiv, který se výrazněji zahřál hlavně při přetaktování.

Stejně jako u dříve testované desky s čipsetem AMD 790FX-M2RV najdete i zde na napájecích mosfetech rozměrný pasiv. Ten má ve svém středu i stejný průduch, kterým se u desky pro AMD protahovala heatpipe s externím pasivem. Tento systém však u této desky není součástí balení. DFI si tak svým způsobem ulehčilo práci s návrhem efektivnějšího pasivu pro tuto desku.

DFI nabízí celkem šest napájecích konektorů. Regulovatelné jsou však pouze tři z nich.

BIOS a jeho možnosti

Svým BIOSem jsou základní desky DFI přímo pověstné. Skoro by mě i zajímalo, jestli alespoň v DFI existuje člověk, který dokáže kompetentně odpovědět na to, co která položka přesně ovlivňuje. Zvláště v nastavení pamětí jsou možnosti doslova nepřeberné.

Rozložení BIOSu žádná překvapení neskýtá, vše se drží zaběhnutých standardů Awardu. Až po PnP/PCI Configurations najdete vše na svém místě, stejně jako na jiných deskách.

Pokud zabrousíte do položky PC Health Status, tak zde budete moci ovlivnit otáčky u tří z šesti možných větráků. Řízení otáček probíhá skrze teplotní nastavení a musím uznat, že funguje spolehlivě. Bohužel z prostředí Windows se mi iž otáčky větráků řídit nedařilo, ať už dodávaným SmartGuardianem nebo SpeedFanem.

Rozhodně nejzajímavější položkou celého BIOSu je ale Genie BIOS Setting. Zde nastavujete frekvenci procesoru, takt a časování pamětí, stejně tak jako jednotlivá napětí. Možnosti jsou skutečně nekonečné, zvláště co se týče nastavení pamětí a napětí. Velmi se mi líbilo zobrazování výsledné frekvence při měnění děličky pamětí, stejně tak jako zobrazování frekvence procesoru při změně frekvence sběrnice nebo násobiče. Při taktování tak nebudete potřebovat jindy tolik nezbytnou kalkulačku.

Rozmezí základních položek BIOSu shrnuje následující tabulka:

Pokud si budete chtít některá nastavení BIOSu uschovat, můžete. Pro tyto účely zde najdete v hlavním menu položku CMOS Reloaded, kde máte volné dvě pozice pro uložení nastavení. Ty pak můžete kdykoli obnovit.

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Seznam použitých testů:
Everest 4 Ultimate – paměť – čtení
Everest 4 Ultimate – paměť – zápis
Everest 4 Ultimate – paměť – kopírování
Everest 4 Ultimate – paměť – latence
Everest 4 Ultimate – procesor – Queen
Everest 4 Ultimate – procesor – PhotoWorxx
Everest 4 Ultimate – procesor – Zlib
Everest 4 Ultimate – FPU – Julia
Everest 4 Ultimate – FPU – Mandel
Everest 4 Ultimate – FPU – SinJulia
CineBench 9.5 – single CPU [body]
CineBench 9.5 – multi CPU [body]
CineBench 9.5 – OpenGL SW [body]
CineBench 9.5 – OpenGL HW [body]
CineBench R10 – single CPU [body]
CineBench R10 – multi CPU [body]
CineBench R10 – OpenGL [body]
PCMark05 – celkem [body]
PCMark05 – procesor [body]
PCMark05 – paměť [body]
PCMark05 – grafika [body]
PCMark05 – pevný disk [body]
Paint.NET [ms]
lame 3.97 – kódování 200MB Wav souboru [s]
SuperPI mod 1.5 4M [sec]
RAR 3.71 – komprese 200 MB dat
Propustnost USB (HD Tach RW) [MB]
Propustnost SATA (HD Tach RW) [MB]
kódování DVD videa do DivX 6.8 [fps]
kódování DVD videa do XviD 1.11 [fps]
3DMark2001 SE (1 280 × 1 024) [body]
3DMark05 (1 024 × 768) – celkem [body]
3DMark05 (1 280 × 1 024) – CPU [body]
3DMark06 (1 280 × 1 024) – celkem [body]
3DMark06 (1 280 × 1 024) – CPU [body]
FEAR (640 × 480) [fps]
FEAR (1 600 × 1 200) [fps]
S.T.A.L.K.E.R. (640 × 480) [fps]
S.T.A.L.K.E.R. (1 600 × 1 200, 16× AA) [fps]
UT3 Demo (640 × 480) [fps]
UT3 Demo (1 600 × 1 200, 16× AF) [fps]
Serious Sam 2 (640 × 480) [fps]
Serious Sam 2 (1 600 × 1 200, 4× AA, 16× AF) [fps]
Splinter Cell 3 (640 × 480) [fps]
Splinter Cell 3 (1 280 × 1 024, 4× AA, 16× AF) [fps]
Crysis CPU Bench (800 × 600)
Crysis CPU Bench (1 280 × 1 024, 16× AA)
Enemy territory (640 × 480) [fps]
Enemy territory (1 600 × 1 200, 16× AA) [fps]
World in conflict (800 × 600) [fps]
World in conflict (1 600 × 1 200, 4× AA) [fps]

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Při přetaktování jsem se neubránil několika zklamání. Prvním byla nestabilita desky při spouštění aplikace CPU-Z. Přibližně v devadesáti procentech případů se při náběhu CPU-Z počítač samovolně restartoval. Proto jsem pro snímání aktuální frekvence procesoru začal používat CPU RightMark.

I když má papírově deska pro tuto činnost vynikající předpoklady, v praxi se příliš neosvědčila. Maximální stabilní frekvence tohoto kusu činila 450 MHz na FSB, což se na první pohled může zdát celkem málo. Je ale třeba brát v potaz, že jsme testovali se čtyřjádrovým procesorem Intel Core 2 Quad Q6600. Potom je dosažených 450 MHz vynikající výsledek. V redakci jsme měli dokonce desky dvě a tak jsme přetaktování FSB zkusili i na druhé. Výsledek byl velmi podobný – 460 Mhz.

Bohužel jsem neměl k dispozici dvoujádorvý procesor, kde by dle jiných zdrojů měla jít frekvence FSB jít zvednout až někam k hranici 600 MHz.

Přetaktování procesoru se neslo v trochu podobném duchu. Náš testovací čtyřjádrový procesor Core 2 Quad Q6600 v revizi B0 je teoreticky možné přetočit až někam ke 4 GHz. Já jsem se při stabilním provozu dostal na maximálních 3,66 GHz při napětí 1,4750 V. Další zvedání napětí již nebylo nic platné. Nepomohla ani výměna referenčního chladiče AC Freezer 7 Pro za Noctuu NH-U12P. Výsledek to sice není špatný, ale mohl být lepší.

Velmi podobně na tom bylo i taktování pamětí. Výsledných 1120 MHz u DDR2 modulů Kingston HyperX-1066 lze považovat za spíše průměrnou frekvenci. Je to sice o trochu více, než se mi podařilo vymáčknout z desky DFI z čipsetem AMD 790FX, ale stále to není tolik, kolik bych od těchto pamětí očekával.

Testy procesoru a paměti

Veškeré testy byly prováděny na základní frekvenci 2,4 Ghz (dle specifikací procesoru), se základním napětím 1,3 V a pamětmi taktovanými na 800 MHz při časování 5-5-5-18 a napětím 1,8 V. Tedy zkrátka tak, jak bude většina uživatelů tyto komponenty provozovat, pokud se nebudou chtít pustit do přetaktování.

Abych ověřil i rozdíly při přetaktování, otestoval jsem všechny desky ještě s nastavením procesoru na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Do procesoru bylo puštěno 1,4880 V, což je sice víc, než by muselo být, ale na druhou stranu se ukáže, jak moc procesor a s ním i základní deska začne žrát při výrazně zvednutém napájení. Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Bude tak velmi zajímavé porovnávat výsledky právě na této frekvenci. Paměti při přetaktování běžely na 1112 MHz s časováním 5-5-5-18 při napětí 2,35 V.

Všechny testy byly provedeny s těmito dvěma nastaveními, takže teď už se můžeme vrhnout na jednotlivé výsledky a jejich porovnání.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku a kvalitu integrované zvukové karty měřenou pomocí RightMark Analyzeru a hlavně nově pomocí zvukové karty Asus Xonar X2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit.

Propustnost SATA rozhraní přinesla trochu zklamání. Na nativním řadiči ICH9R je vše v pořádku a plně porovnatelné s ostatními deskami, při připojení disku na přídavný řadič JMicron však dojde k nezanedbatelnému poklesu výkonu na necelých 170 MB/s.

Trošku pomalejší bylo i USB rozhraní, které dosahovalo průměrně přenosové rychlosti lehce nad 36 MB/s. Ostatní základní desky pak kolem 38 MB/s.

Kvalita zvukového kodeku Realtek ALC 885 není úplně nejvyšší. Odstup signálu od šumu i dynamický rozsah nepatří k největším, o čemž svědčí i naměřené hodnoty v RightMark Audio Analyzeru. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29. Při tomto testu jsem žádné nežádoucí zvuky, šum či rušení nezaznamenal.

Dynamický rozsah

Odstup signálu od šumu

Přeslechy mezi kanály

Frekvenční rozsah

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

V grafických testech si vedla deska ve většině případů velmi dobře a ukazovala konkurentům záda. Větší rozdíly jsem zaznamenal hlavně ve hrách jako Serious Sam 2, Splinter Cell 3, Crysis a hlavně v Enemy Territory. Nesvědčily jí naopak herní tituly jako World in conflict, Unreal Tournament 3 a S.T.A.L.K.E.R.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12 vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Spotřeba a zahřívání

Grafy spotřeby a zahřívání zatím ještě k dokonalosti dotaženy nejsou, protože porovnávají pouze základní desky s čipovými sadami Intel. S přibývajícími recenzemi základních desek na tomto serveru se samozřejmě budou i tyto grafy rozšiřovat a zejména porovnání s novými čipsety Nvidie bude určitě zajímavé.

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem s laserovým zaměřovačem Voltcraft IR-270H. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Spotřeba čipové sady X38 mě trochu nemile překvapila. Oproti svému soukmenovci – P31 – si řekla v plné zátěži o více než 30 W více. Při přetaktování se rozdíl trochu smáznul, ale stále zde byl. Bez zátěže si X38ka stále řikala o pár wattů více, výraznější to bylo hlavně při přetaktování. V režimu spánku i při úplném vypnutí všechny základní desky ze sítě odebíraly alespoň 3 W, což zrovna ideální není.

Co se týče teplot, tak ani zde se zázraky nekonaly. Zvláště při přetaktování chladiče na mosfetech a cívky doslova žhnuly, v případě cívek jsem naměřil až téměř sto stupňů Celsia, což je dosavadní rekord. Naproti tomu teplota severního můstku byla relativně nízká. To se ale nedá tvrdit o malém pasivu na jižním můstku, který obzvlášť při přetaktování topil jako o život.

Dodávané aplikace

Co do aplikací dodávaných společně se základní deskou se DFI tentokrát příliš nepředalo. Na instalačním cédéčku najdete kromě nezbytných ovladačů a Acrobat Readeru jen aplikaci SmartGuardian, který by měla umožňovat sledování a řízení otáček tří základních větráků, napětí jednotlivých komponent a v případě problému spustit alarm.

Bohužel v mém případě nic z toho nefungovalo a po spuštění aplikace se všude zobrazily samé nuly. Zřejmě se ale jednalo o vadu konkrétního kusu, protože v jiných recenzích tato aplikace fungovala.

Závěrečné hodnocení

Kdybych řekl, že jsou celkové dojmy jen rozporuplné, lhal bych. Celé testování této desky provázelo spíše zklamání než vlny obdivu, a v podobném duchu se tak ponese i celkový verdikt.

Rozložení komponent je velmi dobré, má ale i své stinné stránky. Tu nejvážnější představuje mohutný chladič čipsetu, kvůli kterému nebudete na desku moci osadit rozměrnější chladiče, dokonce ani oblíbený AC Freezer 7 Pro.

BIOS poskytuje úžasné možnosti pro přetaktování a nastavení i nemyslitelných položek, nicméně přetaktovávací orgie se zde až na FSB nekonaly. Při jejím taktování jsem se dostal s čtyřjádrovým procesorem na velmi pěkných 450 MHz. U taktování celkové frekvence procesoru již tolik úspěchu nebylo. S naší revizí by mělo jít dosáhnout kolem 4 GHz, já se však dostal jen na 3,65 GHz. Nepomohla ani výměna referenčního chladiče za zbrusu novou Noctuu NH-U12P.

Po stránce výkonu deska také příliš nezářila a velmi překvapivý byl hlavně propad výkonu na SATA rozhraní, kde dosahovala jen necelých 170 MB/s oproti běžným 200 MB/s. Tento propad výkonu lze ale vysvětlit jen připojením pevného disku na přídavný řadič JMicron. Při připojení disku na řadič od Intelu bylo již vše v pořádku. Paradoxně desce velmi svědčily herní testy, kde ve většině případů ukázala konkurentům záda.

V případě spotřeby si deska klidně řekla v zátěži i o 30 W více než Gigabyte s nižší čipovou sadou P31, což v hodnocení body také nepřidá, stejně tak jako horké cívky a jižní můstek při přetaktování na 3,33 GHz. Je zajímavé, že naopak v režimu idle měla deska vůbec nejnižší spotřebu ze všech testovaných.

Deska by měla být svým zaměřením směřována na herní profesionály a lidi bavící se přetaktováním, kterým by měla přinést za nemalé peníze odpovídající výkon. Bohužel musím konstatovat, že se tak neděje. V redakci jsme měli dispozici dva kusy této desky a oba vykazovaly stejné vlastnosti. Je možné, že se jedná o chyby první revize, nicméně to nic nemění na finálním verdiktu, kterým tuto desku doporučit nemohu. Pokud by vše na této desce fungovalo jak má, byl by verdikt pro DFI podstatně příznivější.

+ rozložení většiny komponent
+ zahnuté SATA konektory
+ možnosti BIOSu
+ herní výkon
+ spotřeba v idle

- vysoká cena
- vyšší zahřívání
- rychlost SATA rozhraní
- přehlednost BIOSu
- relativně nízké přetaktování
- softwarová výbava

Za zapůčení základní desky DFI LanParty LT X38-M2R děkujeme společnosti TN Trade