Nyní jde asi o 90 % veškerého datového provozu mezi Evropou a Asií přes Rudé moře. Jde o kriticky zranitelné místo nejen kvůli současným útokům. Díky (kvůli) tajícím ledovcům se pomalu otevírá severní cesta nejen pro zaoceánské lodě, ale i pro internet.
Projekt Far North Fiber hodlá položit nový podmořský optický kabel přes Severní ledový oceán, aby vytvořil další kapacitní cestu a přesměroval datový provoz mimo nebezpečné oblasti. Kratší trasa bude také znamenat menší latenci.
Takto severně je nyní v provozu například kabel spojující Špicberky s Norskem, případně první část kabelu Polar Express severně kolem Ruska z Murmansku do Vladivostoku, který má být hotový do roku 2026. Jižně se naopak plánuje kabel připojující Antarktidu.
Kabel Far North Fiber
Podmořský kabel o délce 17 000 km spojí Evropu (Irsko a Norsko) přes Aljašku s Japonskem. Od Evropy má vést kolem Islandu mezi Grónskem a Kanadou, obejít Aljašku a přes Beringův průliv až k ostrovům Hokkaidó a Honšú. V Beringově moři povede kousek od hranice Ruska zhruba v místě, kde má vést ruský kabel Polar Express.
Tato trasa má mít další bezpečnostní výhodu v tom, že bude po většinu roku chráněna ledem. V létě se postaví (respektive se položí kabel) a v zimě jej nebude snadné poškodit. Pokud by se ale něco pokazilo, stejně tak obtížné bude jej v tomto ročním období opravit.
Evropská unie do projektu vložila 23 milionů eur (v rámci CEF Digital) a projekt hledá další zdroje financování. Celkové náklady se odhadují na 1 miliardu eur, zatímco podmořský kabel přes Atlantik by byl čtyřnásobně levnější.
Za projektem stojí společnosti Cinia Oy (Finsko), Far North Digital (USA) a Arteria Networks (Japonsko). Podmořský kabel má realizovat dceřinná společnost Nokie – Alcatel Submarine Networks a hotovo má být v roce 2027.
