Narazit v počítači na poklady, které jste si na pevný disk uložili před mnoha lety, není nic neobvyklého. Člověk se k nim sentimentálně rád vrací. Něco jako když přehrabujete desítky let staré krámy na půdě. Virtuální dědictví, které vám možná zanechalo vaše mladší já, má ale jiný nádech. Především si ho nikde nevystavíte, podobně jako starý nábytek. Ten lze považovat za starožitnost, tudíž i předmět obdivu. Mně se stalo, že jsem na svém sekundárním počítači po třech letech přivedl k životu virtuální počítač s Windows XP. Po takové době jsem ho chtěl povolat do služby. Je celkem normální, že když takový starožitný počítač zapnete, převálcuje vás vlna aktualizací. Mne přepadlo něco jiného. Na ploše virtuálního stroje nemám moc ikon. Jen Koš, Tento počítač a pak prohlížeče.
Poznat, že ikona Firefoxu nepatří poslední verzi, je poměrně těžké. Ikony v Ikspéčkách byly podstatně menší, než jsou standardně v současných Windows. Lehčí úpravy proto nevyniknou. Mnohem více křičel zástupce pro spuštění Chromu. Pamatujete na staré logo?
To rozhodně naznačilo, že mám tu čest s hodně starou řadou prohlížeče. Virtuální stroj hostoval vývojářskou edici Chromu 10, Operu 10.63 a sedmou betaverzi Firefoxu 4, jež vyšla v listopadu 2010. A tak mne napadlo, zda se prohlížeče dovedou zaktualizovat. Přeci jen, každý z nich má vlastní aktualizační mechanismus.
Archaické verze prohlížeče se zkouší aktualizovat. Jak to dopadne?
Podivuhodná cesta ohnivé lišky
Vůbec nejproblémovějším se ukázal Firefox. K aktuální řadě se propracujete, což je ostatně to podstatné. Trvalo mu to ale pěkně dlouho. Sedmá betaverze při kontrole aktualizací nejprve stáhla osmou betu. Čili stále Firefox 4. Myslíte, že pak následovala aktuální betaverze, tedy Firefox 26? (Kanál s betou vám nenabídne ke stažení stabilní vydání. To platí také pro Chrome.) Kupodivu instalace programu poskočila na Firefox 11.
Firefox v jednom z meziskoků skončil na jedenácté řadě
Netuším, čím je toto vydání zvláštní a jakou logiku upgrade měl. Každopádně jsme se ocitli tam, kde jsme se ocitli. A dál? Pak aktualizační program přeskočil celkem čtrnáct generací prohlížeče a v počítači se konečně objevil Firefox 26. Nebylo tudíž nutné provést stažení instalačního programu a aplikaci na brouzdání po internetu přeinstalovat ručně.
Opera
Ani norský prohlížeč nám nenaservíroval nejnovější software. Skrze automatické aktualizace nejprve nabídl přechod na Operu 12.02. Opět jsem si připomněl, jak otravné byly upgrady Opery. Když jste na ploše neměli ikonu, tak vám ji tam opět přidala, instalace neprobíhala na pozadí, ba právě naopak. A byla nejzdlouhavější. Ve druhém pokusu se prohlížeč chvíli tvářil, že žádná novější řada není k dispozici.
Po chvíli se ale mechanismus umoudřil a nabídl mi aktuální Operu 12.16. Podotýkám, že se bavíme o posledním stabilním sestavení dvanácté řady. Nadcházející již stojí na novém podvozku a skrze automatické aktualizace na ni z „dvanáctky“ zatím nepřejdete. Autoři však časem tuto možnost uživatelům zřejmě dopřejí.
Ani Opera neprovedlou rovnou upgrade na poslední vydání
Chrome
Bez problému proběhla jediná instalace. Chrome jsem nechal, aby konal a po restartu se na mne usmála aktuální vývojová řada 33. Kdybych měl po této zkušenosti zhodnotit schopnosti aktualizačních mechanismů v prohlížečích, nejkladněji bych ohodnotil Chrome. Jako jediný upgradoval bez mezistupňů a přeskočil všechny verze mezi dosavadní a aktuální. Jaké máte zkušenosti vy?
Patnáctou řadu můžete instalovat ručně. Automatické aktualizace přijdou na řadu možná později
