Víte, co dělá vaše dítě na síti? Tuhle otázku by si měli položit všichni rodiče. Velká část z nás možná dokonce má určité vágní povědomí o tom, co se dětem na internetu děje nebo může dít, je přesto obtížné vidět na vlastní oči simulační experiment, v rámci kterého byly tři plnoleté herečky stylizovány do role dvanáctiletých dívek a „předhozeny“ predátorům za obrazovkou. Co se stane, když dívky využijí běžné nástroje jako Facebook, Lidé.cz, Skype a podobně? Žádosti o kontakt od predátorů se začaly hrnout hned v prvních minutách od založení veřejného profilu. Za 10 dní experimentu, kdy herečky-děti čekaly na reakce internetové populace, se je v součtu pokusilo kontaktovat skoro 2 500 predátorů překračujících různé hranice zákona, případně na hraně balancujících. Dokument režisérské dvojice Vít Klusák a Barbora Chalupová je drtivý. Tip: Více článků o dětech a rodičovství najdete na novém webu Rodičov.cz
Ahoj, ukážeš mi prsa?
Případy zneužití běžně začínají oplzlými řečmi. Nejde přitom o flirt, který by v tomto případě byl stále nepřijatelný, během prvních vteřin a minut padají rovnou explicitní dotazy na sexualitu a pohlavní orgány děvčat. Tak bludný kruh nepříjemných zážitků s muži různého věku začíná. Komunikace není jen textová.
Záhy přichází snímky pánských genitálií, odkazy na pornografii různého druhu, žádosti o nahé fotografie dívek, případně výzvy k pózování a svlékání se před webkamerou. Jenže tím to nemusí skončit. Ne každý predátor se namáhá tvořit s obětí dlouhodobý vztah a jednoduše dívku doslova použije jako jednorázový nástroj k sebeuspokojení. Případy se od sebe liší, společné jmenovatele ale najdeme. Jdou proti zákonům, případně aspoň proti zákonům slušnosti. Všichni predátoři pak bezpečně ví, že oslovují dvanáctileté děti.
Sledování dokumentu je psychicky náročné a celkově vyčerpávající. Za sebe musím napsat, že jsem neporozuměl části publika na předpremiéře, které se během projekce mnohokrát rozesmálo. Nevím, zda šlo o tvůrčí záměr. (Snad až na jednu či dvě výjimky.) Dílčí scény mohou působit komicky v tom, jak nečekané a nehorázné věci predátoři dělají a jaká slova vypouští z úst, je ale potřeba si uvědomit, že vystupovali autenticky. Film vykreslil nepříjemnou realitu dnešní společnosti a v daném kontextu smích není na místě.
Divné století
V síti do společnosti přináší téma, které je zjevně nutné řešit. Klusák např. uvedl, že 19 ze 23 žen, které se zúčastnily castingu, řeklo, že na síti samy zažily nepřijatelné chování ne nepodobné některým případům uvedeným v dokumentu. Téma ženy přitom dopředu neznaly. Problém přinesl rychlý nástup moderních informačních a komunikačních technologií. Samotní rodiče tyto technologie v době svého dětství nezažili, postupně se s nimi více či méně sžívají v dospělosti.
Z natočeného materiálu vznikly dvě odlišné verze. Delší varianta je explicitnější, ačkoli choulostivé záběry tlumení efekt rozkostičkování. Primárně cílí na dospělé, resp. platí za vhodnější pro mládež od zhruba 15 let věku. Kratší varianta obsahuje explicitních scén méně, kostičkování je hrubší a navíc ji doplňují vstupy hereček, které promlouvají k dětem a vysvětlují jim problematičnost situace. Určena je dětem od zhruba 12 let věku. Já jsem viděl verzi pro dospělejší publikum.
Těžko pak předvídají nebo tuší, co se na sítích děje. Je ale potřeba, aby se rodiče edukovali a dokázali s dětmi pokud možno otevřeně komunikovat. V debatě po filmu padla zajímavá zkušenost – děti si s predátory povídají, protože oni s nimi mluví otevřeně o problematice, která je nejen doma tabu. Druhá část problému může spočívat v tom, že se dítě bojí o případném predátorovi rodičům říct. Ve chvíli, když jim už stihne poslat své explicitní foto, se dítě např. bojí, jak rodiče zareagují. Film otevírá téma, určitě ale není možné skončit pouze u projekce.
Generační propast
Přestože není snadné dokument V síti sledovat, je nutné ho vidět. Shlédnout by ho měly děti, dále rodiče a pak také všichni ostatní – ne nutně v tomto pořadí. Podle režiséra výzkum ukazuje, že 60 % rodičů neví, kde jejich děti brouzdají. Rovnou 85 % rodičů nezná žádného influencera či influencerku. V rodinách vzniklá generační propast mění dynamiku vztahů.
Tip: Konference Lidé v síti ukázala úskalí moderních technologií nejen pro děti
Rodič by se neměl bát se svým dítětem otevřeně komunikovat, naopak by se měl snažit nahlédnout do jeho světa. Patrně každé dítě zná provařenou poučku, podle které nesmí nastoupit do auta s cizím člověkem. Platí dál, sama o sobě už ale nestačí. Děti tráví hodiny denně sledováním obrazovky. Každé třetí dítě v Česku prostřednictvím webkamery zažilo, že před ním někdo masturboval. Tenhle posun je potřeba reflektovat.
Každé dítě by mělo být srozuměno s tím, že internet a osoby na něm jsou primárně nedůvěryhodné. Ne každý chce dítě zneužít, zneužívání je ale strašidelně rozšířené. I když dítě na zprávy s fotkami genitálií dále nereaguje, je pro něj více či méně traumatizující, že bylo takovému činu vystaveno. Každý si musí položit otázku, jestli chce, aby jeho potomci takové situace zažívali.
Zneužíváni jsou i chlapci
Film z podstaty celou věc do určité míry zkreslovat musí. Specificky dokument V síti např. budí dojem, že se všechny kontakty odehrály ve velmi krátké době. S některými muži si ale dívky psaly a volaly měsíce. Tvůrčí tým dále upozorňuje, že ačkoli titulní role dětí hrály samé herečky, bylo to dané tím, že nebylo možné najít vhodné dospělé muže, kteří by přesvědčivě budili mladistvý dojem. Obě pohlaví jsou ale v realitě na síti zneužívána v přibližně stejné míře.
Jestliže tento typ zneužívání dětí budí dojem, že k němu přistupují pedofilové, není tomu tak. Dle tvůrčího týmu se o pedofily jedná pouze ve třech až pěti procentech. Tím, že se o problematice budou edukovat rodiče a děti, nezmizí příčina problému. Společnost by se rovněž měla snažit zabránit vzniku predátorů, kteří děti zneužijí (psychické zneužití je také zneužití). V první řadě musí začít uvažovat nad tím, jak predátoři vznikají.
Závěr
Dokument V síti neslouží jako návod, jak chránit děti. Nevykresluje ani podrobné psychologické profily predátorů. Může ale být právě katalyzátorem pro nastartování celospolečenské debaty, která by mohla vést aspoň z určitému zlepšení situace.
Film V síti jde do kin 27. února 2020. Za pozvání na projekci a debatu děkujeme týmu O2 Chytrá škola.
