Dotykáče za pár korun: levné dotykové telefony do 2500 Kč (test)

Zajímalo nás, zda levné dotykové telefony „bez chytrého operačního systému“ obstojí v dnešním mobilním světě plném Applu, Googlu a Microsoftu. Zda vůbec stojí za to si koupit placku s displejem za 2 000 korun a oželet pokročilé funkce. S velkým displejem a bez klávesnice to přece musí být vždy lepší. Nebo ne?

Do testu jsme vybrali všech pět dnes dostupných dotykových telefonů a k nim pro porovnání dva zhruba stejně levné telefony s Androidem. Pouze Nokia nemá v této kategorii nabídce telefon bez klávesnice, a tak jsme zařadili model s dotykovým displejem a vysouvací klávesnicí.

Jaké by měly být a jaké jsou

Obecná očekávání byla taková, že půjde o jednoduché telefony pouze se základními funkcemi, nepůjdou synchronizovat kontakty s vaším Gmailem, telefon bude uzavřený a kromě pár předinstalovaných pevných aplikací do něj půjdou nahrát jen program v Javě. Mezi těmito předinstalovanými aplikacemi by ale neměl chybět nějaký webový prohlížeč a emailový klient.

Nízká cena by ale neměla mít vliv na ovládání prstem, s telefony půjde snadno fotit a naprostou samozřejmostí bude univerzální microUSB konektor pro nabíjení a připojení k počítači. Hudební přehrávač by měl umět především formát MP3 a oblíbená písnička půjde lehce nastavit na vyzvánění. Od nahrávání videa nic neočekáváme, jeho kvalita by byla mizerná. Všechny telefony podporují microSD kartu, ale jen Nokia a Vodafone ji přibalili.

 

Nejdůležitější je zde totiž pohodlné ovládání, což není bez klávesnice vůbec jednoduché. Správné reakce na dotyk prstem se ostatní učí od Applu velmi pomalu a kromě některých Androidů a Windows Phone se je zatím nikdo nenaučil ani z poloviny. U většiny testovaných telefonů tomu navíc vůbec nepomáhá rezistivní displej, se kterým je práce utrpením. V tomto ohledu si nejlépe vede Samsung a Sony Ericsson, které oba mají kapacitní displej. Pouze myPhone má v těle zabudovaný stylus.

Předčasný závěr

Nemá cenu hrát si na hogo fogo. Levné dotykové telefony za moc nestojí a jsou spíše módní vlnou vezoucí se na zájmu o „dotykáče“. Žádný z telefonů se ani vzdáleně nepřiblížil možnostem levných Androidů, ale výhodou může být o něco lepší výdrž na baterii.

Všechny testované modely umí přehrávat MP3, mají vestavěné základní funkce, jako je budík, kalendář či poznámky. Emailový klient lze také používat na všech telefonech; některé umí jen POP3 a IMAP, jiné zvládnou i Exchange.

Webový prohlížeč je také vestavěn ve všech telefonech, ale na malých displejích s nízkým rozlišením je prohlížení webu opravdu jen nouzové. Prohlížeče navíc mají různou kvalitu a pouze ten na Samsungu uměl rozumně (ale nekvalitně) přehrát video z Youtube. Telefony s Javou mají možnost doinstalování prohlížeče Opera Mini, což lze u všech modelů jen doporučit.

Původně jsem chtěl srovnat možnosti fotoaparátů, ovšem všechny byly tak mizerné, že se hodí jen pro malé momentky nebo pro MMS. Žádný telefon nemá diodový blesk ani neumí pořádně zaostřit.

Vůbec nevadí, že jde o telefony pro nenáročné uživatele, ti naopak ocení jednoduchost a přehledné ovládání, kterého tyto telefony nemohou dosáhnout. Pro většinu těchto lidí bude mnohem lepší kvalitní klasický telefon s klávesnicí. Přesto nás některé modely zaujmuly zajímavými funkcemi a své uživatele, pro které by byl Android složitý, si najdou.

 

Sony Ericsson W150 Yendo

Yendo je telefon s pokročilým hudebním přehrávačem a výměnými kryty. V balení dostanete kromě černého ještě čtyři barvy včetně růžové, každý den tam můžete mít trochu jiný telefon. Na přední straně najdete jediné velké podsvětlené tlačítko, které při uspaném telefonu zobrazí hodiny, v systému se poté chová jako zpět či domů.

Na úvodní obrazovce najdete pouze hodiny a datum, důležitá tlačítka jsou připravena v rozích. Vlevo nahoře je to hudební přehrávač, vpravo sms a dole volání spolu s kontakty. Kromě hodin může být na úvodní obrazovce i spuštěný MP3 přehrávač, poté funguje pohyb mezi dvěma plochami. Yendo má kapacitní displej, což dělá jeho ovládání podstatně příjemnějším.

U lehce hudebního telefonu bych čekal lepší sluchátka, ale kvůli nízké ceně jsou stejně obyčejná, jako u ostatních telefonů v testu. Hudební aplikace je ale celkem povedená a písničky můžete ovládat i při zamknutém displeji.

 

Další aplikace najdete u nenápadného přepínače dole uprostřed. Je tu kalendář, podprůměrný prohlížeč internetu, který nezvládne přehrát nic z Youtube a emailový klient podporující POP3 a IMAP. Je tu také klient pro Twitter, který ovšem pouze spustí webový prohlížeč.

Ač se to na pohled nezdá, Yendo se ovládá z testovaných telefonů bez operačního systému nejlépe. Když počítám jen jednodušší funkce odpovídající pořizovací ceně, podává nejlepší uživatelský zážitek.

Nokia C2-06 Dual SIM

Nokia má u levných dotykových telefonů v nabídce pouze model s vysouvací klávesnicí. Kromě toho mě zaujal hlavně druhý slot pro SIM – je totiž přístupný zvenku a kartu lze měnit za běhu. Zamrzí pouze rezistivní displej a chybějící tlačítko spouště fotoaparátu, kladně naopak hodnotím posuvný zámek telefonu na boku přístroje.

Na ploše displeje najdete několik prvků, první slouží pro přepínání profilů a druhá pro nastavení obou SIM karet. Práce s více SIM je povedená a je velice jednoduché vybrat, která má mít na starosti hovory, která sms a která data, případně jaká činnost bude pro obě karty společná. Je vhodné mít třeba data na jedné kartě, zatímco hovory mohou fungovat u obou. V horní liště je potom vidět, která SIM karta je právě aktivní

Výsuvnou klávesnici zde oceníte. Na to, že jde o rezistivní displej není ovládání nejhorší, ale psát by se vám na něm nechtělo. Každý prvek na displeji je aktivní a pokud se ho dotknete, hned se objeví jeho nastavení, což trochu ruší. Mezi aplikacemi najdete Nokia mapy i webový prohlížeč. Email je u Nokia ukryt mezi zprávami, tedy spolu s smskami. Ocenil bych jej zvlášť.

 

V příslušenství potěší 2GB karta, ale Nokia jako jediná neumí nabíjení z microUSB konektoru a tím pádem ani z počítače. Musíte použít proprietární nabíječku. Nokia nabízí ze všech telefonů nejvíce funkčnosti, ale sráží ji rezistivní displej se špatnými pozorovacími úhly. Výsuvná klávesnice a dobrá práce se dvěma SIM je ale tím, co by vás na tomto telefonu mohlo zaujmout.

Samsung Star II GT-S5260

Na těle Samsungu zaujme boční přístup k microSD kartě a zasouvací krytka microUSB portu. Na displeji je celkem sedm ploch, na které si můžete umístit widgety; přes Samsung Apps jich najdete více. Na těle jsou ve spodní části tři hardwarová tlačítka: boční funguje jako sluchátka pro zvednutí a zavěšení, prostřední otevře seznam aplikací. Tři další, tentokrát dotyková, tlačítka na displeji slouží pro telefonování, přístup do kontaktů a sms.

Mezi aplikacemi najdete webový prohlížeč a schopný emailový klient podporující Exchange, Gmail i Hotmail. Kalendář je take jeden z lepších, ale ten jde synchronizovat jen s Exchange. Horní lišta je stahovací a nabízí přepínače pro Wi-Fi, Bluetooth a zapnutí tichého režimu. Prostředí fotoaparátu vypadá podobně jako na Androidu. Fotky dělá celkem kvalitní, ale chybí tu automatické ostření a mezi tlačítky postrádám hardwartovou spoušť fotoaparátu.

Jako jediný telefon zvládl rozumně přehrát video – meiz aplikacemi najdete Youtube, které se ale otevře v prohlížeči a spustí jen nejnižší kvalitu obrazu. Samostatné aplikace jsou zde pro Twitter či Gmail. V Google Maps se dokonce zobrazuje vaše poloha, ale GPS telefon nemá a lokaci zjišťuje přes Wi-Fi. Samsung je jediný, který disponuje tak základní funkcí, jakou je Wi-Fi. Díky tomu může vyhrát u náročnějších uživatelů, kteří mají hluboko do kapsy.

 

Brzy po spuštění několika apliakcí se však objevila hláška o nedostatku prostředků, což značí málo operační paměti. Důsledkem je jejich nucené vypnutí a překreslení widgetů.

MyPhone 8870 TEO

Tento zřejmě čínský výrobce si s nějakými pravidly hlavu neláme, už proto to jméno. Tím ale jakákoliv podobnost s iPhonem končí. Na těle potěší tlačítko spouště fotoaparátu, méně pak miniUSB konektor – přece jen je zvykem dávat microUSB. Displej má špatné pozorovací úhly.

Vepředu jsou čtyři hardwarová tlačítka: pro volání, menu, zpět a zavěšení. MyPhone má rezistivní displej a volitelně jde ovládat i teleskopickým stylusem, který je ukryt v těle. Displej je plný widgetů, které jdou lehkým podržením přesouvat na kterékoliv místo, klidně se mohou i překrývat. Na boku je malé vyjížděcí okénko s nabídkou dalších. Jakmile si nataháte požadované widgety na plochu, můžete je jedním přepínačem zaaretovat.

V nastavení jde uložit čas, kdy se má telefon zapnout a vypnout (třeba ráno a večer). Vestavěné hry používají gyroskop, jenže ten je dost líný. Stejně jako Nokia má uvnitř dva sloty pro SIM karty, ale nenabízí k nim tolik funkcí. Při nabíjení neukazuje ani procentuální stav nabíjení, ten zjitíte jen při odpojení kabelu.

 

Asi nejvíce MyPhone překvapil funkcí nahrávání telefonních hovorů do formátu AMR, což se běžně nesmí. Druhou podařenou funkcí jsou zvuky na pozadí hovoru. Během volání si můžete zapnout třeba restauraci, či nádraží a volající pak kromě vás uslyší například projíždějící vlak. K čemu to může být dobré nechám na vás. MyPhone je rozhodně zajímavá hračka s řadou funkcí, které by „se jednou mohly hodit“. Primární každodenní telefon to ale není.

 

 

 

Motorola Wilder

Motorola zaujme zvláštním tvarem. Šedá linka okolo displeje má tvar lichoběžníku, v levé části je tlačítko domů a pravá je jakoby nevyužitá. Horní lišta zobrazuje hodiny, stav baterie a sílu signálu. Dole je čtveřice ikon pro vstup do aplikací, čísleníku pro volání, sms zpráv a kontaktů.

Telefon se probouzí horním tlačítkem. Když instinktivně stisknete velké tlačítko domů v pohotovostním režimu, v původně prázdné části se rozsvítí druhý malý OLED displej s informacemi o čase, baterii a síle signálu, čímž se pozitivní vlastnosti téměř vyčerpaly. Během dobíjení je stále aktivní malý OLED displej.

Odemčení displeje probíhá tažením prstu po displeji směrem nahoru. Pokud táhnete vlevo či vpravo, dostanete se rovnou k volání a SMS zprávám. Tohle je funkce známá z telefonů HTC a i zde funguje celkem dobře. Během psaní na číselníku dochází k prohledávání telefonního seznamu podle jména i čísla. Ovšem pokud máte číslo uloženo ve tvaru +420, musíte začít psát i s předponou, nebo psát jen jména.

 

Jako externí disk se k počítači připojí jen microSD karta, vnitřni paměť ne. Protože jsem v nastavení nikde nenašel změnu úložiště pro fotky, je jejich přesouvání docela otrava. Ale přestože je zde hardwarová spoušť fotoaparátu, kvalita fotek není dobrá a stejně jako u ostatních modelů vás focení bavit nebude. Ačkoliv měla Motorola dobrý nápad s druhým displejem a odemykací obrazovka se jim také povedla, zbytek funkcí a špatně reagující displej ji odsoudil k poslednímu místu.

Dvakrát levný Android 

Jako zástupce srovnatelně levného smartphonu s operačním systémem Android jsem do testu zařadil Huawei Ideos X1 a Vodafone 858 Smart, což je však ten samý telefon s mírně odlišnou konstrukcí. Hardwarová výbava je téměř shodná, ale Vodafone má čtyři senzorová tlačítka, zatímco Huawei jen tři a jedno hardwarové. Rozdíl je ještě v zadním krytu, Huawei má ten svůj pogumovaný, Vodafone hladký.

Huawei má lehce kvalitnější fotoaparát, více upravený operační systém a dalo by se říct, že má i lepší šasi. V této kategorii to však žádnou podstatnou výhodu nepředstavuje. Vodafone naopak přidává k balení microSD kartu o kapacitě 2 GB, sluchátka a díky o více než 500 korun nižší ceně se stává dobrou koupí.

Na obou telefonech je nahrán Android verze 2.2 a oba jej mají upravený podle sebe. Vodafone se k počítači připojí jako USB úložiště, Huawei nejprve nabídne virtuální CD s ovladači.

 

Za téměř stejnou cenu nabídne Android mnohem více, než telefony bez operačního systému. Můžete na něm mít pokročilý webový prohlížeč, email a vlastně všechno, co si stáhnete z Marketu. Fotoaparát zde ale o moc lepší není. Nevýhodou tak zůstává pouze kratší výdrž na baterie a pro některé uživatele zdánlivá složitost Androidu, která ale vůbec není opodstatněná.

 

Podrobná tabulka