První krůčky k prohlížeči
Dnes k takovému sdílení využíváme web (World Wide Web), což je v podstatě síť či kolekce všech dokumentů (internetových stránek), které jsou uloženy na webových serverech po celém světě. Každý uživatel, který se k některému serveru připojí, může tyto stránky libovolně prohlížet a volně mezi nimi přepínat pomocí hypertextu (hypertextových odkazů). Tento koncept však ještě v 80. letech vůbec neexistoval. Předložil ho až v roce 1989 Tim Berners-Lee, který je známý jako tvůrce webu v té podobě, jaký ho známe dnes.
V té době pracoval ve výpočetním středisku CERNu, Evropské organizaci pro jaderný výzkum, a zpočátku vůbec nepředpokládal, že bude jeho nápad rozšířen v masovém měřítku. Původně chtěl pouze usnadnit vědcům způsob, jakým si předávají informace o výzkumech.
Vymyslel systém dokumentů, které byly vytvářeny prostřednictvím jednoduchého textového formátu HTML (HyperText Mark-up Language) a propojeny hypertextovými odkazy. Vědecké dokumentace tak existovaly v podobě webové informace (stránek) uchovávané v elektronické podobě na počítačích v celém světě a hypertext umožňoval plynulé přecházení mezi nimi.
Aby své kolegy seznámil se svým konceptem World Wide Webu, vytvořil jednoduchou stránku, prostřednictvím níž informoval o jeho možnostech. Kopii této stránky z roku 1992 je možné i dnes naleznout na webu konsorcia W3C, které se pod vedením Berners-Leea zabývá vývojem internetových standardů.
Historicky první prohlížeč
K tomu aby mohl uživatel webové dokumenty snadno číst, bylo potřeba vyvinout aplikaci, která by jazyk HTML přeložila do srozumitelné podoby. Tak vznikla myšlenka webového prohlížeče.
Tvůrcem vůbec prvního takového prohlížeče se stal také Berners-Lee, i když v tomto případě šlo spíše o editor než klasický prohlížeč. Jeho první verze fungující na počítačích NeXT spatřila světlo světa o Vánocích roku 1990 a byla pojmenována jednoduše WorldWideWeb. Později byl název změněn na Nexus, aby se odlišil prohlížeč od samotného virtuálního prostoru s informacemi. V březnu následujícího roku pak Berners-Lee svůj prohlížeč představil vědecké komunitě spolu s výše zmíněnou stránkou informující o konceptu webu.
Myšlenka zaujala a v krátkých intervalech se objevilo několik dalších prohlížečů, které většinou vytvořili studenti či výzkumníci. Hlavním cílem přitom bylo rozšíření prohlížečů na ostatní počítačové platformy. Z těch nejvýznamnějších lze jmenovat prohlížeče libwww, Line-mode, Erwise, Samba či ViolaWWW. Poslední z jmenovaných byl doporučován přímo CERNem a stal se se ve své době prvním široce oblíbeným a používaným prohlížečem. Tedy až do doby, než se objevil legendární Mosaic, který opustil výhradně akademické a vědecké kruhy a rozšířil se i mezi běžné uživatele.
První válka prohlížečů
První prohlížeč pro masy
V únoru 1993 představili Marc Andreessen a Eric Bina z výzkumného centra NCSA svůj prohlížeč Mosaic, který fungoval pod systémem Unix, ale během několika měsíců se stal prvním multiplatformním prohlížečem. Jako první také začal podporovat zvukové soubory, videa, oblíbené položky nebo historii navštívených stránek, tedy funkce, bez kterých si dnes již surfování po internetu nedokážeme představit. Technologie původně nekomerčního prohlížeče byly od roku 1994 licencovány dalším společnostem, včetně Microsoftu, který některé použil i ve svém Internet Exploreru.
Mosaic položil základy internetového boomu 90. let a rozšíření webu na všechny počítače připojené kinternetu. Ostatní do té doby existující prohlížeče jakoby najednou přestaly existovat. Mosaic byl některými odbornými časopisy označován za počátek revoluce a řadu nových uživatelů získal tím, že jako první fungoval pod operačním systémem Windows. Jeho popularita však začala rychle klesat poté, co se na trhu objevily prohlížeče Netscape Navigator a Internet Explorer, které na dlouhou dobu zcela ovládly dění webovém poli. Vývoj byl Mosaicu byl ukončen v roce 1997.
Netscape versus Microsoft
Jeden z hlavních tvůrců Mosaicu, Marc Andressen, po neshodách s NCSA odchází a spolu s několika dalšími lidmi zakládá novou společnost Mosaic Communications (později na základě žaloby přejmenovanou na Netscape Communications), která v závěru roku 1994 představuje svůj nový webový prohlížeč Netscape Navigator. Ten se během krátké doby stal nejpoužívanějším prohlížečem a už v roce 1995 ovládal více než 80 procent trhu.
V této době vzniká také méně známý prohlížeč Opera, který na rozdíl od Navigatoru není postaven na programovém kódu Mosaicu, ale vydává se vlastní cestou. Široké veřejnosti byl zpřístupněn až ve své druhé verzi z roku 1996, na trhu se však nikdy výrazněji neprosadil. Důvodem je také skutečnost, že až do roku 2005 byl prohlížeč komerční. Nedávno byla vydána 11 verze Opery s řadou nových funkcí, a přestože příznivci nedají na tento prohlížeč dopustit, podíl na trhu netvoří více než pár procent. Na druhou stranu je Opera velmi úspěšná na mobilních zařízeních, kde s více než pětinovým podílem patří k nejpoužívanějším mobilním prohlížečům.
Mnohem významnější konkurence pro Navigator vzešla z dílny softwarového gigantu Microsoft, který v srpnu 1995 uvedl prohlížeč Internet Explorer 1.0 (IE). Jak již bylo zmíněno, vycházel z licencovaných technologií prohlížeče Mosaic. IE původně nebyl součástí Windows 95, ale bylo možné získat ho prostřednictvím rozšiřujícího balíčku.
První verze měla něco přes jeden megabajt a moc toho neuměla. Během jednoho roku proto následovaly další dvě verze, které přinesly několik nových funkcí (například podporu kaskádových stylů CSS) nebo přepracované uživatelské rozhraní. Tím IE technologicky nejen dohnal neustále vylepšovaný konkurenční Navigator, ale pomalu začal také ukusovat z jeho dominantního podílu na trhu prohlížečů. Hlavní výhodou IE oproti Navigatoru byla jeho bezplatná dostupnost, a to jak pro běžné uživatele, tak pro firmy.
IE přebírá otěže
Navigator se sice snaží své postavení udržet, ale v roce 1997 přichází zlom v podobě IE4. Tato verze IE je poprvé integrována přímo do Windows 98, což sice odborníci zpočátku považovali za technologický nedostatek a krok zpět, vzápětí se však ukázalo, že je tomu přesně naopak. Uživatelé ztratili zájem o jakoukoliv alternativu, protože prohlížeč již v systému měli a ten jim vyhovoval. Během dalších dvou let se pozice Navigatoru a IE zcela obrátily a Microsoft se svým prohlížečem začal dominovat trhu.
Svou pozici pak definitivně upevnil v roce 2001 se systémem Windows XP, jehož součástí byly prakticky nesmrtelný Internet Explorer 6, který někteří lidé využívají dodnes. Naproti tomu Netscape Navigator se z porážky již nikdy nevzpamatoval. V roce 1998 byl kód tohoto prohlížeče uvolněn jako open-source a poslední devátá verze byla vydána v roce 2008. Krátce na to byla podpora tohoto prohlížeče zcela ukončena.
Od verze 5 je Navigator coby open-source součástí balíku internetových aplikací Mozilla Application Suite. V rámci něhož je jako Mozilla (původní kódové označení) označován i samotný prohlížeč. Mozilla je v podstatě předchůdcem prohlížeče Firefox.
S odstupem času je možné říct, že ačkoliv byly oba prohlížeče tvrdými konkurenty, mají řadu znaků společných, ať už jde o stejné kořeny v prohlížeči Mosaic nebo častou kritiku nedostatečného dodržování zavedených webových standardů a laxní přístup k opravám chyb. Ostatně byl to právě tvrdý konkurenční boj, který způsoboval, že mnohem větší pozornost byla věnována přidávání nových funkcí, které měly přilákat nové uživatele.
Zabudování IE přímo do systému Windows sice Microsoftu přineslo prakticky neohrozitelnou pozici na trhu, na druhou stranu se pak tato skutečnost stala předmětem rozsáhlých soudních sporů ve Spojených státech i v Evropské unii. Výsledkem byly nejen vysoké pokuty, ale také speciální edice Windows pro evropský trh, které uživatelům nabízí možnost zvolit si prohlížeč podle svého uvážení.
Druhá polovina 90. let byla sice ve znamení boje obou zmiňovaných prohlížečů, to ovšem neznamená, že by na trhu nebyly i další alternativy (svůj prohlížeč Web Explorer mělo například IBM). Žádnému prohlížeči se ale nepodařilo získat významnější podíl na trhu.
Druhá válka, která neskončí
Do nového tisíciletí vstupuje Microsoft se svým prohlížečem suverénně a díky nadmíru populární verzi IE6 dosahuje na trhu v jeho prvních letech podílu okolo 95 procent. Naprostá nadvláda však nemá trvat věčně. Během následujících let se totiž objevuje hned několik nadějných hráčů, kteří doslova otřesou nedotknutelností IE a rozpoutají prohlížečovou válku mnohem větších rozměrů.
Cesta k Firefoxu
Když v roce 2003 vznikala nezisková organizace Mozilla Foundation, zřejmě málokdo tušil, že právě prohlížeč z její dílny bude ten, který mezi uživateli získá coby alternativa IE tu největší popularitu. Prohlížeč byl vyvíjen pod názvem Phoenix, ale své jméno musel kvůli registrované ochranné známce změnit, nejprve na Firebird a poté na Firefox. Verze 1.0 byla vydána v listopadu 2004 a od té doby obliba tohoto prohlížeče zvolna roste.
Díky nečekanému úspěchu je v roce 2005 založena dceřiná společnost Mozilla Corporation, která se soustředí na koordinaci a vývoj prohlížeče Firefox a e-mailového klienta Thunderbird.
Druhá verze z října 2006 (přecházelo ji několik veřejně dostupných beta verzí) přináší celou řadu vylepšení, včetně funkce záložek, která umožňuje mít v jednom okně otevřeno více webových stránek současně. Tato funkce mezi uživateli nachází velké zalíbení, a proto s ní vzápětí přichází i dlouho očekávaný IE7.
Rozšíření IE7 mezi uživatele ovšem nebylo tak velké, jak by si Microsoft přál. Mnozí uživatelé Windows XP, kterým nevyhovoval zabudovaný IE6, v té době vyzkoušeli Firefox, a když se jim zalíbil, zůstali u něj i do budoucna. Jistou roli zde zřejmě sehrála také skutečnost, že Firefox je automaticky aktualizován na novější verzi, takže uživatelé bez námahy získávají i nové funkce. V případě IE přechod na novou verzi tak snadný není a integrovanou sedmou verzi přinesl až systém Windows Vista, který vyšel v roce 2007. Právě zaspání Microsoftu v technologickém vývoji způsobilo značný úbytek uživatelů a poslední dvě generace IE navíc vždy pouze doháněly to, co již dříve představila konkurence.
Windows 7 vydaná v roce 2009 přináší i novou verzi IE8 a v současné době se čeká na vydání finální verze IE9. Firefox je momentálně dostupný ve verzi 3.6 a čeká se na vydání verze 4. Revoluce ani ovládnutí trhu se ovšem na žádné straně nečeká.
Souboj Firefoxu a IE je sice nevyrovnaný, protože druhý zmiňovaný prohlížeč je stále standardní součástí Windows (o zmiňovanou evropskou edici s výběrem prohlížečů je minimální zájem) a je tedy v drtivé většině využíván ve firmách, přesto se zdá se, že jednoznačného vítěze mít nebude. Oba tyto prohlížeče mají své uživatele a Firefox si ve světě drží podíl přes 20 procent (IE mezi 50 až 60 procenty). Navíc do hry zasahují také další hráči, v čele s internetovým gigantem Google.
Do hry vstupuje Google Chrome
V září roku 2008 vstupuje nečekaně do vod webových prohlížečů také společnosti Google se svým produktem Chrome (jeho kód současně zpřístupnil jako open-source pod názvem Chromium). Už v beta verzi je prohlížeč dostupný ve 43 jazycích a přestože je k dispozici pouze pro systém Windows, rychle získává na trhu více než jednoprocentní podíl. Poté s opadnutím počátečního nadšení mírně ztrácí, ale od prosince téhož roku, kdy je oficiálně vydaná první verze, jeho podíl neustále místně roste.
Jak známo Google jde do všeho po hlavě a s velkou rychlostí, a nejinak je tomu i případě prohlížeče. Tento rok prohlížeč nedávno oslavil teprve druhé výročí a už je na světě verze 10. Google uvádí tři důvody, proč nové verze uvádí tak rychle (v poledním půlroce každých šest týdnů). Předně je to rychlé směrování novinek k uživatelům, pak lepší plánování vývoje a také menší stres pro vývojáře. Na druhou stranu je nutno podotknout, že rychlé přibývání zcela nových verzí má za následek jen minimální množství opravdu zásadních novinek.
Google Chrome si uživatele získal především svou jednoduchostí a rychlostí a v současné době se jeho podíl na trhu pohybuje okolo 10 procent. A to z Googlu činí konkurenta, nad kterým není možné jen tak snadno mávnout rukou.
Významným hráčem, zejména ve Spojených státech, je prohlížeč Apple Safari, který je součástí operačního systému Max OS X a v modifikované podobě běží také na zařízeních typu iPhone a iPad. V Evropě nemá tak vysoký podíl, protože zde nejdou tolik rozšířeny počítače Apple. Prohlížeč Safari je na trhu od roku 2003.
Konec války v nedohlednu
Druhá válka prohlížečů má oproti té z 90. let jednu zásadní výhodu. Pozornost už není věnována pouze novým funkcím, ale důležitým kritériem se stala také bezpečnost. Různorodost, konkurenční prostředí a prakticky minimální možnost, že některý z prohlížečů získá dominantní postavení (jako IE na přelomu tisíciletí), navíc přináší jistotu, že technologický vývoj nebude stagnovat. Ostatně stačí se podívat na prodlevu mezi vydáním IE6 a IE7, která činila neuvěřitelných pět let.
V každém případě se v nejbližších letech nedá očekávat nijak zvlášť velký odliv uživatelů k některému ze stávajících prohlížečů ani to, že na trh vstoupí nový hráč. Válka tedy bude trvat a pro uživatele je to jen dobře.
ČLÁNKY DO MAILU