Nějaké střípky o nových dvanáctijádrových Opteronech postavených na 45nm jádře Magny Cours jsme vám už představovali, zde najdete fotografie dvou základních desek pro ně. Dnes se pustíme do testování a podrobných informací o procesoru.
Tak na začátek – jádro Magny Cours není ničím jiným, než dvěma jádry Istanbul, propojenými pod jedním IHS. Jak vidíte na obrázku, každé šestijádro má vlastní dvoukanálový řadič pamětí a vedou od něj dva kanály 16-bitové sběrnice HyperTransport 3.1. Plus dva kanály HyperTransportu jsou přímo mezi oběma procesory v pouzdře.
Každé jádro má k dispozici 512 kB L2 cache, potom každé šestijádro ještě 6 MB L3. 1 MB z každé L3 cache je ovšem rezervován jako cache pro komunikaci mezi jádry, efektivně využitelná cache L2 a L3, jak ji známe, je tedy „pouze“ 16 MB, 12× 512 kB L2 a 2× 5 MB L3.
Procesor se zasazuje do socketu G34 s 1974 piny, ne, ten obdélník do AM3 necpěte. Referenční deska, na které se testovalo, se jmenuje AMD Dinar, a čipset SR5690 není ničím jiným, než toužebně očekávaným 890FX, kterému asistuje jižní můstek SB750.
Screen z CPU-Z je ověřený a umístěný v databázi CPU-Z. Všimněte si velmi nízkého napětí, které upravenému 45nm šestijádru stačí na 3 GHz.
Níže vidíte rekord v benchmarku wPrime. Výkon je opravdu neskutečný, zkuste si něco takového na svém procesoru. Ono dvanáct jader na 3 GHz už něco vypočítá.
Zdroje: techPowerUp!, Brightsideofnews, Xtremesystems
