První seznámení, parametry
Eizo EV2333W je prvním monitorem z řady EcoView vybavených novým rozhraním DisplayPort. Mimo to si monitor přináší společně s modelem EV2303W (TN klon dnes testovaného EV2333W) prvenství v nasazení technologie EcoSense. Ta se na monitoru projevuje i fyzicky, protože uprostřed spodní lišty narazíte na velký termosenzor, který hlídá, zda před monitorem někdo sedí. V případě, že od monitoru odejdete a máte funkci EcoView Sense aktivovanou, dojde k automatickému přepnutí monitoru do pohotovostního režimu. Samotný monitor se pak dodává ve dvou barevných provedeních, jak můžete vidět i z následujícího snímku.
Samotný monitor poskytuje úhlopříčku 23", na níž zobrazuje rozlišení
1920 × 1080 px. Velkou výhodou je použití panelu S-PVA, který zaručuje
velmi pěkné barevné podání i pozorovací úhly.
Aktualizace: Díky rozhovoru s panem Charvátam
z Avnet Eizo vyšlo najevo, že monitory FlexScan EV2333W a Foris FS2331
nepoužívají matrici S-PVA, jak jsme se původně domnívali, nýbrž cPVA.
Antonín Charvát: Monitor EIZO EV2333W
je osazen stejným typem panelu, jako Samsung F2380M, tedy „cPVA“, proto
jste v obrazu nemohl najít žádné rozdíly. Omlouvám se tímto z mé strany
za dezinformaci, která vznikla tím, že jsme v testovaném vzorku obdrželi
model osazený S-PVA obrazovkou, ale v aktuální sériové produkci jsou
modely EV2333W osazovány LCD panelem technologie „cPVA“. Rozdíl
mezi monitorem EIZO EV2333W a Samsung F2380M je tedy opět „jen“ v
přidané hodnotě (elektronikou) – jak jste již správně zmínil: „… v možnostech regulace jasu, homogenitě podsvícení (a zřejmě i barevné homogenitě) a odezvě.“
Jinak v monitorech modelové řady „S“ nebo „SX“ jsou skutečně panely „S-PVA“ a věřte, že „je to vidět“.
Dále se nám nezdálo, že by černá u cPVA byla horší než u S-PVA (ani jsme nic takového nenaměřili)...
Antonín Charvát: Ano, je to přesně tak, jak píšete: ta „šedá“ černá se týká podkategorie e-IPS technologie H-IPS LCD panelů.
Zadní strana stojanu je vybavena dvěma sponami pro uchycení kabelů. Není to sice tak elegantní řešení, jako nabízí např. NEC (ten kabely ukryje přímo do nohy pod plastový kryt), praktické ale bezesporu je.
Mezi vstupy objevíte kromě standardních konektorů DVI-D a D-Sub i nový DisplayPort, který umožňuje bezztrátový přenos signálu až na vzdálenost patnácti metrů. Audiovstup integrovaných reproduktorů pak ještě doplňuje výstup na sluchátka, který najdete na levé straně monitoru.
Nyní se můžete podívat na srovnání Eiza s asi nejvýznamnějším konkurentem, kterým je stejně jako v minulé recenzi Dell U2410 s E-IPS panelem.
Možnosti polohování, ovládací prvky
LCD monitor je vybaven velmi povedeným stojanem FlexStand, jenž umožňuje nastavit i velmi divoké pozice, na které si s jinými monitory troufnout nemůžete. Výšková stavitelnost má velmi nadstandardní rozsah 225 mm, monitor jde ale také otáčet kolem osy, naklápět či otočit na výšku.
Oproti dříve testovanému modelu FlexScan E2232W-E sice v ovládání dvě tlačítka ubyla, jejich mrňavý design však bohužel zůstal. Místo dvou tlačítek se na spodní liště uhnízdil termosenzor a čidlo měřící intenzitu okolního světla. Tlačítky lze přímo vyvolat nastavení funkcí EcoView, režimů obrazu, nastavení hlasitosti a jasu nebo otevřít nabídku OSD.
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídka, v případě Eiza pojmenovaná jako ScreenManager se v podstatě nezměnila snad od doby monitorů s obrazovkami CRT. To s sebou nese jistá pozitiva pro předchozí majitele těchto monitorů, ale zároveň i omezení. Velmi mi například vadilo, že pohyb v OSD nabídce není kruhový, ale při mačkání šipky se pohyb na poslední ikoně zkrátka zasekne. Také mi vadilo, že pro návrat na vyšší úroveň/opuštění OSD nabídky není samostatné tlačítko, ale je třeba zdlouhavě najíždět na příslušnou ikonu, což zdržuje. Za kritizování vzhledu OSD nabídky jsem byl některými čtenáři peskován již minule, nicméně si stále myslím, že by se zde dala řada věcí změnit k lepšímu.
Tak třeba hned první ikona by nemusela být věnována zbytečnému nastavení analogového vstupu, ale mohlo zde být rovnou nastavení jasu, kontrastu a barev, které tak najdete až na druhém místě. Řekněte sami, připojili byste si monitor za 15 000 Kč přes analog?
Nastavení obrazu (pod ikonou RGB) je tradičně velmi bohaté. V tomto ohledu není Eizu co vytýkat, nicméně z rozložení na vás opět trochu dýchá archaičnost. Proč by člověk nemohl vidět například všechny rozsahy nastavení najednou a musí vše slepě proklikávat? Proč nejsou miniaturní obrazovky s konkrétním nastavením nijak pojmenovány? Možná namítnete, že jsou to jen drobnosti, ale podle mého názoru by u monitoru této kategorie chybět neměly. Zajímavě působí možnost nastavení funkce Overdrive, kde máte možnost zvolit jeden ze tří režimů. Jestli se to nějak projevilo v praxi, se dozvíte v patřičné kapitole.
Nastavení zvuku se omezuje jen na úroveň hlasitosti a případně jeho vypnutí. Podstatně zajímavější je nastavení PowerManager, kde lze zapnout podporu přecházení do úsporného režimu, naprogramovat vypínání nebo nastavit funkci EcoSense.
V podnabídce Others na vás čeká nastavení formátu obrazu, volba vstupu, nastavení OSD nabídky nebo vypnutí stavové diody. Ve zbývajících položkách se můžete ještě podívat, kolik má monitor "najeto", případně zvolit jiný jazyk OSD nabídky.
Kompletní galerie
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly
Pozorovacím úhlům není moc co vytknout. U panelu S-PVA jsou tradičně dobré a výraznou změnou kontrastu či jasu se zde téměř nesetkáte.
Rovnoměrnost podsvícení
Poměrně dobře si monitor vedl i po stránce rovnoměrnosti podsvícení. Největší naměřená odchylka činila v pravém horním rohu 17 %. Na většině plochy se pak ale pohybovala kolem 10 %, což je velmi slušný výsledek. Průměrná odchylka při maximálním jasu tak činila jen 9 %. Po kalibraci a s ním spojeným snížením jasu se situace ještě nepatrně zlepšila.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas
Jas začíná na hodně pěkné hodnotě 40 cd/m2, což oceníte zejména při sledování v noci, kde není zapotřebí, aby vám monitor vypálil díru do hlavy. Jas pak roste velmi rovnoměrně, ale zarazí se na hodnotě 251 cd/m2, což je o 49 cd/m2 před specifikacemi výrobce. V tomto ohledu je Eizo trochu opačný extrém, než je porovnávaný Dell.
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Spotřeba
Spotřeba monitoru začala na velmi pěkných 13 W, přičemž dále rostla velmi pozvolna. Naměřené hodnoty jsou bez zapnutých úsporných technologií, kterými ale v případě Eiza můžete ušetřit zejména při nečinnosti monitoru, kdy sám přejde do pohotovostního režimu. Maximální spotřeba 36 W je na S-PVA panel rovněž velice příznivá a Eizo v tomto ohledu musím jednoznačně chválit.
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Tovární nastavení se Eizu skutečně povedlo. V podstatě ani nepotřebuje kalibraci optickou sondou, navíc velmi věrně kopíruje barevný prostor sRGB. Skvělé je podání černé barvy, která má v továrním nastavení hodnotu 0,05 cd/m2.
Tovární nastavení
Po kalibraci optickou sondou
Přepnutí přímo na profil sRGB barevnou odchylku měřenou před kalibrací ještě trochu zmenšilo. V tomto režimu lze ale u obrazu korigovat již jen jas. Také při změně teploty barev monitor velmi přesně dodržel zvolená nastavení.
Přednastavený profil v monitoru – sRGB
Přednastavený profil v monitoru – 4000 K
Přednastavený profil v monitoru – 11500 K
Nyní si ještě můžete prohlédnout, co s obrazem provádějí přednastavené profily, které monitor nabízí. Na tyto profily bylo
přepnuto po kalibraci displeje, přičemž s žádným parametrem obrazu
nebylo hnuto.
Přednastavený profil v monitoru – Movie
Přednastavený profil v monitoru – Picture
Přednastavený profil v monitoru – Text
Ani důkladné sledování testovacího obrazce nezjistilo žádné závažnější prohřešky a oproti konkurenčnímu Dellu ke slévání nejtmavších odstínů téměř nedocházelo.
Obrázek je pouze ilustrační
Interpolace obrazu
Ani po stránce interpolace nelze Eizo jinak než pochválit. Všechny drobné texty byly bez problémů čitelné, což jasně ukazují i následující snímky.
1920 × 1080 – širokoúhlé zobrazení
1680 × 1050 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení
1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – zachování proporcí
1024 × 768 – zachování proporcí
Rychlost odezvy
Výhodou panelů S-PVA je jich vyrovnaný průběh odezvy. To se potvrdilo i v tomto případě, kde se odezva ve většině případů pohybovala pod 15 ms. Jak jsem avizoval v kapitole o nabídce OSD, je zde možnost zapínat a přepínat mezi dvěma režimy Overdrive. Na dobu odezvy ale tyto změny v podstatě žádný vliv neměly.
Jak můžete vidět ze snímků z osciloskopu, ani při aktivované funkci Overdrive k jejím neblahým projevům nedošlo. Průběh odezvy není téměř vůbec schodovitý a o přepalech nebo podpalech nemůže být ani řeč.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Při snižování jasu jsem zjistil, že frekvence blikání podsvětlovacích trubic je za všech okolností 80 Hz, což není zrovna nejvíce. Nicméně ani při snížení jasu na minimum jsem neměl pocit, že by tím mé oči nějak trpěly. Nehledě na to, že do úrovně jasu 70 % se blikání na osciloskopu vůbec neprojevovalo.
Nyní se můžete podívat na porovnání s většinou testovaných panelů.
Stabilita kontrastu
Rovněž stabilita kontrastu dopadla velmi dobře a pokles pod úroveň 80 % jsem zaznamenal až při jasu nižším než 20 %. Maximální naměřený kontrast pak téměř dosahoval na výrobcem udávanou hodnotu 3000:1. Já jsem naměřil "jen" 2822:1.
Závěrečné hodnocení
Eizo FlexScan EV2333W je v pravém slova smyslu aristokratem mezi monitory. Na jednu stranu se nebrání přijímání nových technologií jako je teplotní senzor pro snímání osoby před monitorem, na druhou stranu se zarytě drží tradic v podobě archaické OSD nabídky a systému ovládání. Celkově si ale nemůžu soužití s tímto panelem vynachválit. Dělá totiž přesně to, co od něj chcete.
Obzvláště dobře se monitor předvedl po stránce barevného podání, spotřeby i stability kontrastu. V žádné z těchto oblastí se mi ho nepodařilo nachytat na švestkách a dosažené výsledky patřily vždy k vynikajícím. Ani odezva nebyla vůbec špatná, zde se mi ale nepodařilo najít rozdíly mezi jednotlivými režimy Overdrive, které nabízí OSD nabídka.
I když se může leckomu zdát necelých 15 000 Kč za tento monitor příliš, já tvrdím, že je to cena úměrná kvalitě jeho provedení. V podstatě totiž nenajdete oblast, kde by vás tento panel zklamal, což je také důvod, proč si od nás nakonec odnáší ocenění Smart Buy.
Plusy a mínusy
+ barevné podání
+ vynikající tovární nastavení
+ nízká spotřeba
+ stabilita kontrastu
+ dobrá interpolace
+ rovnoměrné podsvícení
+ možnosti polohování
- archaická OSD nabídka
- pohyb v OSD nabídce
- vyšší cena (pro domácí uživatele)
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti AVNET.
