Eizo Foris FS2331: test cPVA pro hráče a multimédia

První seznámení, parametry

Modelová řada multimediálních monitorů Foris od Eiza není zatím příliš známá. Eizo ji uvedlo na trh teprve nedávno. Koncem loňského roku se představil až dosud jediný zástupce této řady, nedávno testovaný 24,1" model Foris FX2431. O kousíček menší model Foris FS2331, který Eizo právě uvádí na náš trh, je v pořadí teprve druhým zástupcem z této řady.

Monitor je cílený na náročnější domácí uživatele a je navržený pro přehrávání a úpravu multimédií a hraní her. Oproti staršímu bratříčkovi Foris FX2431 došlo k radikálním změnám nejen v koncepci a výbavě, ale výrazně klesla i cena. Zatímco 24" model Foris FX2431 se prodává za bezmála pětadvacet tisíc, jen o palec menší a 120 bodů na výšku nižší FS2331 stojí polovic. Nižší cena je ale vykoupena drasticky ořezanou výbavou.

Na konstrukci monitoru je opět znát původ v CADu. I když není panel přeplácaný tak jako jeho předchůdce a vůbec působí uceleněji a moderněji, opět jsou vedle perforace i zbytečné slepé díry, u kterých se časem dostane do koutů špína a prach, na který se kvůli malým rozměrům budete dostávat jen stěží.

Tam, kde byl u většího modelu USB přepínač, není teď ani obyčejný HUB. Pokud jste zvyklí zapojovat klávesnici, myš, nebo flešky do portů na straně či pod monitorem, máte smůlu. Opět je to pochopitelné u monitorů za tři tisíce, méně už u monitoru s takto luxusní cenou.

Putovní monitor pro recenzenty neměl kompletní příslušenství. V něm by kromě kabelů DVI–DVI a napájecího kabelu měl být i kabel se dvěma stereo jacky pro připojení reproduktorů. Neobvyklým a vítaným doplňkem je dálkové ovládání. U prodejních modelů také nejspíš bude místo páleného lisované instalační CD s manuálem, ovladačem a barevným profilem.

Jen stěží bychom hledali monitor s podobnými parametry a podobnou cenou, proto v přímém srovnání najdete podstatně levnější monitor Dell. Neznamená to ale, že by Eizo bylo kvůli tomu ve výhodě.

 

 

Možnosti polohování, ovládací prvky

U panelu za více než dvanáct tisíc už bych bral jako samozřejmost pivot. Chyba. S polohováním je na tom panel stejně mizerně jako monitory za tři a půl tisíce. Kromě naklopení dopředu nebo dozadu s ním nehnete, a na rozdíl od většího modelu schází i (uznávám, že téměř zbytečná) točna v podstavci. Pro natáčení do stran už tedy musíte monitor šoupat po stole.

U předchozího modelu Foris jsem byl příjemně překvapený zvukovým projevem vestavěných reproduktorů. V případě FS2331 už jsou ale osazené dva malé 0,5W reproduktorky, které mají podobný zvukový projev jako levné notebooky. Spíše než na sledování multimédií se hodí tak na přehrávání systémových zvuků.

Přední tlačítka slouží pro přepínání vstupu, zesílení, zeslábení a vypnutí. Monitor se nastavuje přes dálkové ovládání.

To najdete stejně jako u předchozího modelu je v příslušenství. V tomto připadě ale došlo na další zbytečné šetření a klasický ovladač s poctivými tlačítky nahradila jednoduchá placička s membránovými tlačítky na knoflíkovou baterii.

Díky tomu, že má spousta funkcí na ovladači vlastní tlačítko a že lze kurozorové šipky pro ovládání uspořádat jinak než do řady někde při okraji rámečku, nabízí Eizo komfort ovládání, jaký žádný LCD s tlačítky na monitoru nikdy nabídnout nemůže. V případě modelu FS2331 je ale ergonomie ovládání o poznání horší než u předchozího modelu, na ovladači se totiž nedá orientovat hmatem a tak musíte neustále koukat pod prsty, co mačkáte.

Metodika testování

Než začnu panel testovat, v ideálním případě na něm alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500 K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m².

Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.

Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.

To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.

Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.

První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.

Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 5) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100 %, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.

Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG – gray-to-gray). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.

Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.

Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.

Pozorovací úhly

Výborné pozorovací úhly u S-PVA monitoru od EIZA asi nepřekvapí. Pozitivní je, že se u tohoto modelu tolik neprojevoval posun barev se změnou pozorovacího úhlu. Ani při pohledu přímo zepředu se nejsvětlejší odstíny neslévaly, takže nebylo jako obvykle potřeba trochu uhnout hlavou mimo střed panelu a jen u nejtmavších odstínů (0-1 u RGB) byl tento jev obvyklý u PVA panelů pozorovatelný.

Aktualizace: Díky rozhovoru s panem Charvátam
z Avnet Eizo vyšlo najevo, že monitory EcoView EV2333W a Foris FS2331
nepoužívají matrici S-PVA, jak jsme se původně domnívali, nýbrž cPVA.

Antonín Charvát: Monitor EIZO EV2333W
je osazen stejným typem panelu, jako Samsung F2380M, tedy „cPVA“, proto
jste v obrazu nemohl najít žádné rozdíly. Omlouvám se tímto z mé strany
za dezinformaci, která vznikla tím, že jsme v testovaném vzorku obdrželi
model osazený S-PVA obrazovkou, ale v aktuální sériové produkci jsou
modely EV2333W osazovány LCD panelem technologie „cPVA“. Rozdíl
mezi monitorem EIZO EV2333W a Samsung F2380M je tedy opět „jen“ v
přidané hodnotě (elektronikou) – jak jste již správně zmínil: „… v možnostech regulace jasu, homogenitě podsvícení (a zřejmě i barevné homogenitě) a odezvě.“
 
Jinak v monitorech modelové řady „S“ nebo „SX“ jsou skutečně panely „S-PVA“ a věřte, že „je to vidět“.

Dále se nám nezdálo, že by černá u cPVA byla horší než u S-PVA (ani jsme nic takového nenaměřili)...

Antonín Charvát: Ano, je to přesně tak, jak píšete: ta „šedá“ černá se týká podkategorie e-IPS technologie H-IPS LCD panelů.

Následující test, kterým vychází z metodiky na Lagom.nl, dává zabrat především TN panelům, PVA si v něm vedou podstatně lépe.

Rovnoměrnost podsvícení

Velkým zklamáním byla rovnoměrnost podsvícení a zejména prosvítání podsvětlovacích trubic v rozích.

Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu

Rovnoměrnost podsvícení při jasu 120 cd/m²

Jas

Pokud záměrně nevypnete vestavěné čidlo, monitor při horších světelných podmínkách tlumí jas automaticky. Průběh jasu je plynulý. Naměřené maximum dosahovalo témeř přesně hodnoty deklarované výrobcem – 303 cd/m².

Spotřeba

Spotřeba není sice tak nízká, jako u LED panelů, na které už si pomalu zvykáme, přesto není příliš vysoká. Naměřené maximum při jasu a kontrastu nastaveném na 100 % (tedy 303 cd/m²) dosahovalo 37 W. K dobru musíte ještě přičíst fakt, že jsme při měření vypnuli funkci EcoView, která jinak při horších světelných podmínkách spotřebu dále automaticky snižuje tlumením podsvícení.

Barevné podání a kalibrace obrazu

Kontrastní poměr při nastavení maximálního jasu odpovídá výrobcem deklarovaným 3000:1.

Monitor pokrývá barevný režim sRGB. Bez kalibrace byl ve výchozím nastavení pro profil User1 výsledek následující:

Tovární nastavení

Vynikajících hodnot dosahoval monitor při profilu předvoleném nastavení s profilem sRGB, i bez specifického ICC profilu byl výsledek následující:

Profil sRGB z OSD

A konečně po kalibraci optickou sondou opět výborný výsledek:

Po kalibraci optickou sondou

Monitor tolik netrpěl na obvyklou vadu PVA panelů – slévání nejsvětlejších a nejtmavších odstínů při pohledu zepředu. Ve světlých odstínech dopadl na výbornou (pouze u modré se dva nejsvětlejší odstíny slévaly), v tmavších byl problém jen se sléváním dvou nejtmavších odstínů.

Rychlost odezvy

Nastavení ovedrive si zaslouží pochvalu, při přechodech mezi barvami nedocházelo k často vídaným překmitům a bylo znát, že overdrive výrazně pomáhá ke snížení odezvy (je to vidět zejména na sestupné hraně). Výjimkou byl snad jen přechod černá-tmavě šedá v (0-50-0) v režimu enhanced, u kterého bylo i pouhým okem vidět, jak se pixely „pomalu“ rozsvěcejí.

Dlouhá odezva při přechodu 0-255 je způsobená tím, že u bílé overdrive nezabírá a bílá barva pomalu postupně nabíhá.

přechod 0-255-0, overdrive enhanced

přechod 0-255-0, overdrive normal

přechod 0-255-0, overdrive off

přechod 127-255-127, overdrive enhanced

přechod 127-255-127, overdrive normal

přechod 127-255-127, overdrive off

přechod 0-255-0, overdrive enhanced

přechod 50-200-50, overdrive normal

přechod 50-200-50, overdrive off

Monitor se může pochlubit i nízkým inputlagem. Orientační srovnání se stopkami a CRT monitorem potvrdilo, že se zpoždění při nativním rozlišení pohybuje na úrovni jednoho snímku. Přesto se nedá říci, že by se hodil pro hraní her na špičkové úrovni. Na vině je delší odezva, která u rychle se pohybujících scén způsobuje mírné rozmazání obrazu.

Závěrečné hodnocení

Co se designu týče, monitor už je vypadá lépe a moderněji, než u rok starého předchůdce Foris FX2431. Ke stylovým a jak se poněkud nesmyslně říká „designérským“ monitorům má ale daleko. Právě v tom je ale na trhu spíše výjimečný a tak si své kupce, kteří ocení spíše jednoduché industriální ladění, určitě najde.

Pozitivní je, že spíše než na kvalitě obrazu výrobce šetřil na výbavě a příslušenství. Pochvalu si zaslouží podání barev, i bez kalibrace sondou a bez barevného profilu byl výsledek s profilem sRGB perfektní. Horší už je to s podsvícením, které není (zejména s ohledem na cenu) zrovna vynikající.

Velkým zklamáním jsou minimální možnosti nastavení polohy monitoru, na primitivní stojan, se kterým panel naklopíte jen pár stupňů dopředu a dozadu jsem zvyklý u nejlevnějších LCD nebo stylových panelů, v případě Eiza za dvanáct tisíc je to ale dost velký úlet.

Nepotěšily mne ani reproduktory, zatímco u minulého modelu hrály na monitor na výbornou, v tomto případě už se z útrob panelu linul plochý plechový zvuk, který známe z notebooků a i když možná hrají o něco lépe a hlasitěji než reproduktory z levných multimediálních panelů, spíše než na příjemný poslech hudby, sledování videa či hraní poslouží jako nouzové řešení a pro systémové zvuky.

 

Dá se říci, že spousta vlastností, kterými byl předchozí model zajímavý a lišil se od konkurence, zmizela, nebo byla odsunuta na pozadí. Namísto baterie vstupů pro digitální i analogový videosignál zůstaly jen tři digitální a jeden počítačový analogový vstup, nadprůměrné reprodukutory nahradily malinká chrchlátka a pohodlné ovládání a ani nastavování pomocí dálkového ovladače už nejde s jednodušším ovladačem s tak samozřejmou lehkostí.

 

Největším problémem je ale cena.  Když si uvědomíte, že za podobnou cenu můžete pořídit ve většině parametrů jen o málo horší e-IPS Dell spolu se zajímavým VA panelem s LED podsvícením od BenQ, je na bíledni, že se po novém Forisu spíše než běžní domácí uživatelé, pro které je určen, vrhnou příznivci značky Eizo.

 

 

Eizo Foris FS2331

+ barevné podání
+ průběh jasu
+ overdrive bez překmitů
+ nízký inputlag
+ množství funkcí a nastavení
+ dálkové ovládání

- vyšší cena

- horší výbava
- nemá USB rozbočovač
- miminální možnost polohování
- výrazné prosvítání podsvícení v rozích
- nekvalitní reproduktory
- pouze základní vstupy

Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti AVNET.