První seznámení, parametry
Eizo koncem loňského roku představilo novou modelovou řadu multimediálních monitorů Foris. Širokoúhlý FX2431 s úhlopříčkou 24,1" byl až dosud jediným zástupcem této řady. V těchto dnech se k němu přidal i další model FS2331.
Z tiskových zpráv a produktů uváděných v poslední době by se mohlo zdát, že se nejdůležitějším parametrem LCD panelů stala jejich tloušťka. Výrobci bojují za každý milimetr jen proto, aby do příští tiskové zprávy mohli uvést, že právě oni nabízejí tenčí panel než konkurence. U „obývákových“ LCD jsou v módě lesklé tmavé a průhledné plasty a rozličné více či méně funkční designérské kreace. Vedle těchto panelů vypadá Foris FX2431 jako z jiného světa. Strohý industriální design panelu s masivním rámem není zepředu ještě tolik znát. I při tomto pohledu ale působí celkem nezvykle válcové ozvučnice vestavěných reproduktorů na spodní hraně.
Na bočních stěnách a zadní stěně se ale návrháři v CADU evidentně
vyřádili, na panelu nenajdete kousíček místa, kde by nebylo nějaké
vroubkování, děrování nebo alespoň pole s logy výrobce. I když je jinak
design EIZA spíš funkční, u panelu, který má sloužit v domácnosti jako
multimediální centrum není jemné vroubkování, které se hůře udržuje v
čistotě, moc praktické.
U panelu za více než dvacet tisíc byste asi čekali pivot. FX2431 má ale stejnou nohu, jakou známe z některých jiných modelů Eiza. Panel lze však nastavovat jen na výšku a naklápět (pod až atypicky velkým úhlem). Při pohledu na baterii výstupů na zadní stěně si ale stejně lze jen stěží překvapit, že by (byť při polovině zapojených výstupů) při otáčení obrazovky o devadesát stupňů nepřišel některý z nich k úhoně.
Nezvyklou, a v případě zapojení více PC rozhodně zajímavou funkcí, je USB přepínač (ano, přepínač, nikoliv rozbočovač) se dvěma USB konektory na vstupu i na výstupu. Může sloužit k automatickému přepínání klávesnice a myši (vstupy lze přepínat i manuálně) mezi dvěma zapojenými počítači podle vybraného vstupu obrazu). Škoda je snad jen toho, že se neobjevil i klasický rozbočovač, na multimediální centrum, ke kterému se dá připojit najednou několik počítačů, settop boxů a konzolí jsou dva obtížně přístupné USB porty málo.
Hráčům nabízí speciální režim Thru, který redukuje zpracování obrazu a
tím zkracuje input lag. Bohužel jej nelze zapnout u všech vstupů, ale
pouze u videa a HDMI.
Testovaný kus už má evidentně něco za sebou, a tak scházelo kompletní příslušenství. V něm najdete dva datové kabely - DVI–DVI a D-Sub–D-Sub a USB kabel A-B pro zapojení jednoho ze dvou vstupů na rozbočovači a napájecí kabel. Neobvyklým a vítaným doplňkem je dálkové ovládání. Na instalačním CD najdete kromě manuálu i ovladač a barevný profil.
Pro porovnání jsem tentokrát spíše než stejně drahý monitor vybíral model s obdobným zaměřením.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Podstavec umožňuje široký rozsah nastavení. Také umožňuje hladké otáčení kolem svislé osy téměř o 360° (na rozdíl od současného trendu, kdy už se při otáčení monitor jen šoupe po stole). Překvapivě schází pivot.
Ovládání panelu pomocí předních tlačítek je trochu krkolomné, po hmatu se na nich obtíže orientuje a ovládání kurzorových šipek naskládaných za sebe není také moc komfortní. Co hůř, k některým možnostem se z OSD menu nedostanete. Monitor má ale jedno velké plus, pro které vám to může být prakticky jedno.
Dálkový ovladač se třiceti tlačítky nabízí takový komfort ovládání, jaký žádný LCD s tlačítky na monitoru nikdy nabídnout nemůže. Tento způsob ovládání OSD monitoru je hodně návykový a pokud jej vyzkoušíte, nebudete se chtít ke klasickým ovládacím prvkům vracet. S ohledem na to, že je dálkové ovládání co do ceny zanedbatelná položka, by rozhodně neškodilo, kdyby se stalo běžnou součástí lepších panelů.
OSD nabídka, možnosti nastavení
Poloprůhledná OSD nabídka je na první pohled stručná, ale najdete v ní spoustu obvyklých i neobvyklých nastavení a řada voleb se navíc objeví až u příslušného výstupu.
Pod položkou Color se nalézá pět standardních profilů, každý z nich lze podrobně nastavovat. Źe se panel orientuje spíše na domácí uživatele je zřejmé už z názvů profilů, marně byste hledali položky jako bývají sRGB či AdobeRGB profily.
Ovládání je docela komplikované. Jako by nestačilo ohromné množství položek, každý z profilů nabízí jiné možnosti nastavení a možnosti u jednoho z profilů se dokonce mění v závislosti na použitém vstupu. Podrobný rozpis nabídky ukazuje následující schéma (pro analogový D-Sub), pro přehled o všech přítomných volbách v jednotlivých profilech už se neobejdete bez tabulky z manuálu výrobce. Všimněte si, že s „multimediálními“ vstupy přibývají položky pro doostřování obrazu či nastavení jeho velikosti.
Mezi volitelnými jazyky schází čeština. Menu se pomocí dálkového ovládání obsluhuje výborně, v případě „kurzorových“ tlačítek na čelním panelu už je ale orientace i nastavování obtížnější. Mám k tomu ale i jednu drobnou výtku – řada položek v OSD menu schází a je dostupná pouze přes dálkové ovládání.
Kompletní galerie
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev
6500 K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měřím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100 %, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG – gray-to-gray). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly
Výborné pozorovací úhly byly u S-PVA monitoru od EIZA asi nepřekvapí. K nim jen jedna drobnost – krajní nejsvětlejší a nejtmavší odstíny (0-2 a 253-255 u RGB) se při pohledu přímo zepředu slévají a bylo možné dobře odlišit až při pohledu kousek ze strany, ale to je obvyklá vlastnost PVA panelů.
Rovnoměrnost podsvícení
Dobré výsledky rovnoměrnosti podsvícení u Eiza asi také málokoho překvapí, trochu tmavší byl panel při spodní a pravé hraně. Po tmě si při zobrazení černé barvy můžete všimnout mírně prosvítajících rožků.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas
Negativní připomínky nemám ani k průběhu jasu, ten se dá stáhnout na cd/m2, takže vás monitor nebude oslňovat ani za úplné tmy. Při továrním nastavení navíc monitor při horších světelných podmínkách tlumí jas automaticky (tedy pokud vysloveně záměrně nevypnete vestavěné čidlo). Průběh jasu je pak velmi plynulý a strmě stoupá. Pokud vypnete EcoView, překračuje i výrobcem deklarovanou hodnotu 360 cd/m2.
Spotřeba
Spotřeba není tak příjemná, jako u LED panelů, na které už si pomalu zvykáme, přesto vám (zejména s ohledem na rozměry panelu) průvan v peněžence neudělá. K dobru musíte ještě přičíst fakt, že pro měření jsme vypínali funkci EcoView, která jinak při horších světelných podmínkách spotřebu dále automaticky snižuje tlumením podsvícení, které už je při vyšším nastavení jasu velmi intenzivní.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Co se gamutů týče, monitor pokrývá 96 % AdobeRGB. Výsledky v továrním nastavení a se standardním profilem nebyly příliš přesvědčívé (patrná byla zejména odchylka v teplotě barev, která byla v menu monitoru nastavena na 6500 K) a příliš nepomohl ani profil pro monitor stažený ze stránek Eiza. Po kalibraci už byl ale výsledek vzorový.
Tovární nastavení
S profilem od výrobce
Po kalibraci optickou sondou
Interpolace obrazu
Interpolace obrazu vypadá na možnosti LCD celkem dobře, zejména pokud ji doladíte doostřením pomocí menu. Na prvním snímku je nativní rozlišení. Barevné stíny na hranách písmenek, které jsou po doostření patrnější, má na svědomí ClearType a vyhlazování písmen na úrovni subpixelů, není to problém LCD.
Nativní rozlišení 1920 × 1200 bodů
Rozlišení 1024 × 768, poměr stran 4:3, doostření 0, 3, 5
Rozlišení 1024 × 768, poměr stran 16:10, doostření 0, 3, 5
Rozlišení 1280 × 1024, poměr stran 5:4, doostření 0, 3, 5
Rozlišení 1280 × 1024, poměr stran 16:10, doostření 0, 3, 5
Rozlišení 1680 × 1050, poměr stran 16:10, doostření 0, 3, 5
Rychlost odezvy
Průběh odezvy je v případě přechodu černá-bílá (šedá) poměrně vyrovnaný. Situace se ale trochu změní při přechodech bílá-šedá nebo šedá-šedá, kde se začne projevovat funkce overdrive. Při tomto měření byla v OSD nastavena odezva na pozici Faster. Změny na hodnoty Normal a Fastest se na průběhu odezvy příliš nepodepsaly.
Závěrečné hodnocení
Při pohledu na seznam výhod a nedostatků je zřejmé, že u klíčových vlastností nenarazíte a výhrady se omezují spíše na podružnější vlastnost. Monitor má výborný obraz a rovnoměrné podsvícení. Vynikající je i výbava a funkce. Vychytávek, funkcí a nastavení je tolik, že by si jejich podrobný a srozumitelný popis vyžádal z velké části zduplikovat více než padesátistránkový manuál (mimochodem dostupný i v češtině).
Vypíchnout musím i reproduktory, které se sice s LCD televizory měřit nemohou, přesto ale hrají výrazně lépe než nač jsme u LCD monitorů zvyklí.
Méně dobré už je to s designem.Jednoduchý vzhled určitě neurazí, ale vedle moderních LCD panelů a televizorů (a nemusí to být zrovna to, čemu se v prezentacích říká designový produkt) zkrátka vypadá pořád spíše jen jako letitý monitor k PC. Není to ale na uplně na škodu, i tento styl si své zákazníky najde a pokud jde někdo především po designu, má v současném sortimentu výběr doslova obrovský.
Klíčovým nedostatkem je pro běžného smrtelníka vysoká cena, ale to je u Eiza tradiční „problém“, se kterým se už počítá. Ostatně je pochopitelná ať už s ohledem na kvalitu, výbavu, funkce, výkony a parametry monitoru a konečně i značku výrobce.
Plusy a mínusy
+ barevné podání
+ rovnoměrné podsvícení
+ velké množství rozličných vstupů
+ obraz v obraze (PiP)
+ průběh jasu
+ množství funkcí
+ USB přepínač
+ dálkové ovládání
+ kvalitní reproduktory
- vyšší cena
- krkolomné ovládání tlačítky na panelu
- chybí přístupnější USB porty
- nepříliš atraktivní design
- nemá pivot
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti AVNET.
ČLÁNKY DO MAILU