Epia-M920 samozřejmě páruje čip VX11H (podrobněji jsme o něm psali zde) s procesory z firemního „domácího chovu“. Jde o VIA Quadcore E s čtyřmi jádry o taktu 1,2 GHz, nebo o slabší dvoujádro Eden X2 na 1 GHz. Zatímco varianta s čtyřjádrem má chlazení s ventilátorem, Eden X2 si vystačí s pasivem. Na desce je jinak dle očekávání vše podstatné „made in VIA“: o zvuk se stará čip VT2021 a o Ethernet dvojice gigabitových síťových adaptérů VT6130. Na zadní straně najdete ještě další čip, jehož úlohou je zprostředkovávat obrazový výstup přes rozhraní LVDS.
Z pohledu stavitele osobních počítačů na tom Epia-M920 není dvakrát skvěle co se týče rozšiřujících slotů: má jeden PCI Express ×4 (ovšem s otevřeným koncem, takže jej lze zneužít i pro grafickou kartu) a dva porty SATA. Dále dva sloty SODIMM, které pojmou až 16 GB paměti DDR3, a spolu se slotem pro paměťovou kartu SD je to vše. Pro průmyslové využití se k tomu přidává dvojice konektorů pro připojení LCD monitorů přes LVDS, rozhraní DIO a čtveřice sériových portů (tři formou vývodů, jeden na zadním panelu).
Vedle interních je deska dobře vybavená i externími obrazovými výstupy. Na zadním panelu jsou vedle analogového VGA také dva porty HDMI, ostatně VIA svůj výrobek směřuje také například do reklamních a informačních tabulí. Vedle konektorů PS/2 pro klávesnici a myš a audio konektorů pak na zadním panelu naleznete porty USB 2.0 a USB 3.0 (od obojího po dvou) a také porty obou síťových adaptérů. Další USB lze přidat pomocí vývodů na desce (až čtyřikrát USB 2.0, ale už jen jeden trojkový konektor).
Jednou ze zajímavostí této desky je, že ji místo klasického zdroje typu ATX lze živit i například notebookovým adaptérem. VIA nabízí speciální adaptér, který umožňuje napojení na zdroj stejnosměrného napětí (12–24 V). To by mohlo umožnit instalaci do skutečně malých skříní (či spíše krabiček). Bude v nich však muset zůstat nějaké místo pro úložiště (například 2,5" SSD). Na desce totiž bohužel schází slot mSATA, který by k tomuto účelu dobře posloužil.
