Hubbleův teleskop je už skoro 30 let naším nejlepším oknem do vesmíru. Při pozorování by jej ale mohly brzy překonat pozemní teleskopy. Evropská jižní observatoř (ESO) publikovala první snímky, které pořídila ze země s využitím tzv. adaptivní optiky. Pozorování vesmíru z povrchu planety je totiž mnohem náročnější kvůli atmosféře, která rozptyluje světlo a objekty jsou kvůli ní rozostřené. I pouhým okem si v noci můžete všimnout mihotání hvězd, které je rovněž způsobeno turbulencemi vzduchu. ESO ale jeden z osmimetrových reflektorů (konkrétně UT4), jenž je součástí systému Very Large Telescope, vybavil adaptivní optikou, která atmosférické vlivy umí korigovat. Zařízení se skládá ze čtyř výkonných laserů, které na obloze vytvoří čtyři „umělé hvězdy“ (světlo z laserů odráží atomy sodíku ve vysoké atmosféře). Pozemní snímač podle těchto referenčních bodů dokáže tisíckrát za sekundu změřit turbulence a následně zdeformovat zrcadlo teleskopu tak, aby pohyb vzduchu kompenzoval. Rozdíly jsou dramatické, jak ukazují snímky Neptunu a hvězdokupy NGC 6388 ze souhvězdí Štíra.
Neptun, který byl bez adaptivní optiky jen rozostřenou modrou skvrnou, rázem vidíme i s detaily jeho mračen a ostřeji, než to zvládne Hubble. Na snímku NGC 6388 zase dokážeme identifikovat mnohem více hvězd.
Hubbleův teleskop už je na hranici svých možností a pro pozorování vesmíru ve viditelném spektru zatím nemá náhradu. Adaptivní optika by měla detailní pozorování přenést zpět na zem. Hubble obsahuje „jen“ 2,4metrové zrcadlo, Very Large Telescope má průměr více než třikrát takový. ESO už navíc staví rekordní Extreme Large Telescope, který bude mít 39metrové zrcadlo. Od něj teprve čekáme velké objevy při pozorování superhmotných černých děr, supernov, ale i vzdálených planet či měsíců.
Very Large Telescope (VLT) je součástí rozsáhlá observatoře Paranal umístěné 2635 m nad mořem v chilské poušti Atacama. Spravuje ji Evropská jižní observatoř, jejíž členem je již 11 let také Česko.
Doplněno (21:06): S adaptivní optikou se na VLT experimentovalo již od spuštění observatoře. Až doteď se pozorovalo široké zorné pole s korekcí turbulencí vzduchu ve výšce 1 km nad teleskopem. Nově umí adaptivní optika korigovat atmosférické zkreslení ve výškách 3, 9 a 14 km, avšak teleskop se zaměřuje už jen na užší část oblohy. Díky tomu může pořizovat ostřejší snímky objektů, které na obloze vypadají menší (tj. mají menší úhlovou velikost). Širokoúhlý režim snímá pole o straně 1‘ s rozlišením 0,2“/pixel, mód s úzkým zorným polem pole o straně 7,5“ rozlišením 0,025“/pixel.
