Měly by se více používat mezinárodně uznané standardy, pomáhat vytvářet nové, či alespoň zajistit interoperabilitu s jinými aplikacemi, pokud standardy chybí. Pokud bychom šli opačným směrem, není zaručena budoucnost takových formátů a výrobce je může bez udání důvodu přestat podporovat. Platí to hlavně v poslední době, kdy se začíná rozjíždět e-government a je potřeba zajistit plně transparentní prostředí pro stejný přístup k informacím pro všechny. Jejími slovy: „Volba otevřených standardů je velmi chytré obchodní rozhodnutí.“
S podobnou řečí přišla Kroesová už před dvěma lety, když ještě seděla na úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ke konci roku má vydat tzv. EIF 2.0 (European Interoperability Framework), aktualizované doporučení pro členské země týkající se ICT. Nemělo by se tedy jednat o závazné požadavky pro členy, ale pouze pravidla pro přechod ze spárů proprietárních technologií.
Neelie Kroesová, zdroj: Guardian
Nově se nebude muset čekat na schválení tradičními mezinárodními organizacemi ETSI (European Telecommunications Standards Institute), ISO (International Organization for Standardization), nebo národními spolky, ale také dalšími skupinami jako OASIS, ECMA nebo W3C. To urychlí postup při zavádění nových formátů. Pokud by to platilo v minulosti, dokumenty OOXML od Microsoftu (ECMA) nebo ODF (OASIS) by se obešly bez zdlouhavé standardizace ISO.
Konečnou podobu nového EIF zatím neznáme, takže můžeme o výhodách jen spekulovat. Pokud bude veřejná správa moci využívat množství nově vzniklých „standardů“, ale zároveň to není povinnost, nevidím v tom žádnou výhodu. Pod pojmem otevřený standard si navíc každý představuje něco jiného (kritéria zde).
Mezinárodní organizace i jednotlivé země už většinou s otevřenými formáty počítají. ODF využívá všech 28 členů NATO, v rámci programu IDABC (Interoperable Delivery of European eGovernment Services to public Administrations, Businesses and Citizens) jej podporuje i Evropská unie. Na Wikipedii naleznete seznam států, které ODF taky používají. Ne vždy je třeba použít ODF, ale zvolit lze také PDF, TXT, RTF, HTML a XML.
Během proslovu vzpomínala Kroesová na dobu, kdy bojovala pro uzavřeným produktům a konkrétně zmiňovala Microsoft, jehož aplikace měly dominantní podíl na trhu a zároveň nikdo (nebo za vysoké poplatky) nevěděl, jak vlastně uvnitř fungují. Pokud by vláda vydala nějaký veřejný dokument pouze v DOCu, pro bezchybnou prezentaci byste potřebovali nativní (a placený) software, tedy MS Office.
Microsoft a Intel jako úhlavní nepřátelé
A právě redmondský gigant se dříve bál nejvíce. Evropská komise, resp. Neelie Kroesová má na Microsoft pifku už několik let. Když nahlédneme do historie, každé dva roky dostal obrovskou pokutu. Nejdříve jim bylo samotnou EU (2004) nařízeno zaplatit 497 milionů eur. Microsoft prý zneužil téměř monopolního postavení, nedodával dokumentaci k systémům, což znesnadnilo vývoj aplikací třetích stran. V roce 2006 to bylo kvůli neplnění závazků dalších 280 milionů. V únoru 2008 byl případ završen dohodou a zaplacením dalších 899 milionů. Kauza s interoperabilitou je pryč a Evropa přestala Microsoft takto pečlivě sledovat.
Loni chtěla komise pročistit ještě Intel, monopolní praktiky ohodnotila známkou 1,06 miliardy euro. Ale Microsoft během posledních let tak tak vyvázl bez zranění. Jednou se vyhnuli pokutě, ale museli uvést systémy i bez integrovaného přehrávače Windows Media Player, pak se veřejnosti nelíbila uzavřenost dokumentů Office a loni se zase vzpouzeli vývojáři webových prohlížečů. Výsledek možná znáte, jedná se o slavný Ballot screen s 12 alternativami Internet Exploreru.
Takže další dva roky uběhly, má se Microsoft obávat další pokuty, nebo už se vlk nažral dosyta?
Zdroj: Europa.eu
