Evropský parlament chce zatlačit na Komisi, aby konečně zavedla směrnici přikazující výrobcům mobilů používat jednotné nabíječky. To má významně snížit množství elektroodpadu a ulehčit život spotřebitelům.
To je jistě chvályhodný počin, kdyby ovšem přišel před deseti lety. A ono se tak skoro stalo. Evropští legislativci však nevytvořili závazná pravidla, ale nechali se uchlácholit samotnými výrobci, kteří pravidelně od roku 2009 podepisují memoranda, v nichž jednotnou nabíječku slibují (naposledy v březnu 2018), ovšem s velmi volným výkladem.
Dle posledního dokumentu mají Apple, Google, Lenovo, LG, Motorola, Samsung a Sony dohodu, že do roku 2021 budou v Evropě prodávat jen telefony, které budou nabíjitelné pomocí USB-C. Počítá se přitom s nabíječkami, které používají USB-C na obou stranách kabelu, USB-C na straně mobilu a USB-A na straně nabíječky, případně USB-C na straně mobilu, zatímco kabel bude pevnou součástí nabíječky. Nadále jsou přitom povoleny adaptéry, takže Apple může používat vlastní Lightning, ale zároveň musí poskytovat (klidně i prodávat zvlášť) potřebný adaptér na USB-C. Což dělá. U iPadu Pro z roku 2018 již dokonce USB-C nasadil přímo.
Detailně jsme se té anabázi s univerzální nabíječkou věnovali předloni, takže vám doporučuji si původní článek přečíst. V závěru je můj komentář, na kterém bych ani dnes nic neměnil.
Osobně možnost regulace ze strany EU nechápu. Trh se opravdu změnil a místo oněch 30 typů nabíječek máme jen 3; ty s microUSB, USB-C a Lightningem. To je velká výhra.
Jenže na druhou stranu, harmonizace měla především snížit množství elektroodpadu tím, že by se daly snadno recyklovat nabíječky a nové telefony by se prodávaly bez nich. Lidé by zkrátka používali ty původní. Tohle se však v praxi neděje. Ještě jsem snad neviděl telefon, který by v krabici měl jen konektorovou redukci, pouhý kabel či vůbec nic. To už spíš mizí sluchátka, protože ta běžně přibalovaná jsou stejně mizerná a životnímu prostředí jejich výroba (a skladování či likvidace) také rozhodně nepřispívá.
Sjednocení je pak o to složitější, že už sice nemáme 30 různých konektorů, ale 10 různých proprietárních technologií pro rychlé nabíjejí. Každá z nich potřebuje zvláštní nabíječku a někdy i kabel, jinak se zařízení bude nabíjet pomalu (což při zvyšování kapacit akumulátorů nikdo nechce).
Je samozřejmě vhodnou cestou, aby výrobci skutečně používali průmyslové standardy. Rád bych viděl všechny telefony s konektorem USB-C a výkonným nabíjením přes standard USB Power Delivery, ale má smysl tohle uzákoňovat? Než by takové nařízení začalo platit a výrobci by jej museli dodržoval, už tu bude USB-D a jiné technologie. To už raději neregulovat než regulovat blbě.
S výjimkou Applu je USB-C dostupné snad u všech mobilů v ceně nad 6000 Kč a konečně se dostává i do lepšího lowendu (viz třeba Redmi 8A). Adaptují jej výrobci notebooků, kde nám dřívějších X různých druhů kolíků také pily krev. Nešlo to moc rychle, ale obešli jsme se bez směrnice. Trh a praktické výhody rozhodly.
TIP: Konektorové peklo se jmenuje USB-C
Nadále přitom platí, že nabíječky jsou součástí balení (a odpadu přibývá), ale bundlovaná sluchátka jsou už opravdu spíš výjimkou. Rychlonabíjení zůstává nejednotné, avšak podpora USB Power Delivery se rozšiřuje, byť nedosahuje tak špičkových výkonů jako proprietární technologie. Jen to USB-D nejspíš ještě pár let nepřijde. Minimálně pro nabíjení možná nebude ani potřebné, protože výrobci již koketují s mobily zcela bez konektorů. Takové prý budou i iPhony v roce 2021. Pokud by se tak stalo, Apple by plně bezdrátovými mobily opět ovlivnil také zbytek trhu. A v bezdrátových technologiích naštěstí panuje relativní jednota.
Nabíječku k mobilu/tabletu/notebooku si…
Čeho tak chtějí europoslanci dosáhnout? Proces sjednocení se děje i bez jejich přičinění. A než by náhodou vznikla nová směrnice, už by mohla být technologicky zastaralá. Pokud se odvolávají na ekologii, nechť raději přikážou, aby se prodávaly holé mobily. To by znamenalo menší krabičky, nižší skladovací a přepravní náklady. A nevznikaly by miliony nabíječek, které se v tom lepším případně zrecyklují, v tom horším skončí na skládkách.
Spotřebitelé by si mohli kupovat jednu nabíječku pro několik generací zařízení a vlastně i několik zařízení současně, čímž by též ušetřili. (K autu, motorce či kolu si kompresory nebo pumpičky také kupujeme zvlášť.) Na úřadech by pak bylo dohlížet, aby se nevyráběly nebo neimportovaly šmejdy porušující předpisy. Nestačilo by to takhle?
