Oživeno dne 12. 9. 2018
Ve Štrasburku se dnes hlasovalo o kontroverzí reformě autorského práva. Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu byla přijata 438 hlasy, proti jich bylo 226. (39 lidí se zdrželo hlasování.) Evropský parlament tvrdí, že reforma přinese spravedlivější nakládání s autorsky chráněným obsahem, specificky byly přijaty články 11 a 13.
Nemá smysl znovu dopodrobna vykládat argumenty pro a proti, které jsem už rozebral dříve, viz níže. Pouze krátce shrnu, že existuje obava mj. z toho, že reforma znemožní tvorbu memů, umožní cenzuru nebo by se mohlo stát, že až na výjimky nebude možné bezplatně sdílet odkazy nebo výňatky z autorsky chráněných textů a jiných děl.
Memy ani Wikipedia v ohrožení nejsou
Europarlament uvádí, že memy reformou nebudou ohroženy. Současně ale také zmiňuje, že ačkoli uživatelky a uživatelé změnu nepocítí, odpovědnost ponesou platformy jako např. Facebook. Jejich provozovatelé budou muset zajistit, aby se na jejich platformy autorsky chráněný obsah nedostal, pokud ho tam ovšem nevystaví držitelé patřičných licencí.
To znamená, že musí důsledně filtrovat obsah při vstupu. Ve své tiskové zprávě Evropský parlament dále tvrdí, že se reforma nedotkne sdílení odkazů (ani soukromých kopií). Dřívější obavy ovšem plynuly z nejednoznačnosti formulace nařízení, která může být vykládána různými způsoby. EP potvrdil, že ke zpoplatnění sdílení odkazů nedojde (jiný případ ovšem mohou být výňatky z děl) a že malé platformy postiženy nebudou.
Existují rovněž obavy, že platformy budou muset za obsah sdílený uživatelkami a uživateli platit. Což by si mohly dovolit primárně platformy velké. V tom případě by byla posílena jejich pozice, což je ve výsledku opak toho, o co se EP s reformou aspoň teoreticky snaží. Není přitom pochyb, že platformy jako Facebook využívají cizího obsahu ve vlastní prospěch. Proti nařízení, které mělo posunout zastaralý a nevyhovující pravidla kolem konceptu copyrightu správným směrem, se ale nakonec stal strašák.
Největší reformu provází obavy
V uplynulých měsících proti němu vystoupilo mnoho subjektů včetně otců internetu, členů a členek akademického prostředí nebo organizaci jako Wikimedia Foundation, jež se obává o budoucnost otevřené encyklopedie Wikipedia. (Ta by spolu s podobnými neziskovými platformy ohrožena být neměla.) Za přijetí lobovaly primárně bojovaly vydavatelské domy a subjekty zastupující držitelky a držitele majetkových práv, např. organizace IFPI.
Zatímco EP uvádí, že oproti minule došlo ke změnám v návrzích článků, dlouhodobá kritička a Pirátka Julia Reda tvrdí, že změny jsou pouze kosmetické. Říká, že EP dal přednost ziskům firem nad svobodou slova a projevu. Zatímco vydavatelé se domnívají, že mohou na podobné změně vydělat, ve Španělsku se před pár lety ukázalo, že boj proti agregátoru Google News dopadl ve prospěch zpravodajských webů, kterým se razantně propadla čtenost, viz článek níže. V Tuzemsku se proti reformě autorského právě otevřeně vyslovil Seznam.
I proto je reforma považována za kontroverzní. Ať už by pravidla v praxi fungovala jakkoli s tím, že dopady bychom bezesporu pozorovali ještě dlouho, lze minimálně potvrdit, že se jedná o pokus o největší reformu svého druhu, která by mohla výrazně změnit povahu internetu, jak jsme ho znali.
Co bude teď?
Reforma autorského práva ovšem ještě není ve finále. Teď byly přijaty změny v návrhu, přičemž následně Evropský parlament o možném přijetí směrnice v této podobě bude jednat s členskými státy Evropské unie. Tolik k rychlému k shrnutí aktuální situace, tématu se budeme věnovat i nadále.
Oživeno dne 5. 7. 2018
Evropský parlament dnes návrh nařízení ve stávající podobě nepřijal. Pro bylo 278, proti pak 318 členek a členů. Nařízení se tímto vrací k přepracování.
https://twitter.com/Senficon/status/1014814460488413185
Původní článek ze dne 4. 7. 2018
Není pochyb o tom, že nástup internetu změnil společnost a její vnímání autorských práv (bez ohledu na to, co říkají mnohdy zastaralé zákony). O zastaralé legislativě se hovoří roky a je otázka, jaká je cesta ven. Internet byl od začátku anarchistická zátoka, kde se mohlo dít cokoli a obsah zdarma na něm byl běžnou záležitostí. Toto paradigma z velké části přetrvalo dodnes.
Síť se stala nejen zátokou pro ty, kdo si chtějí stáhnout filmy, hudbu apod. Lidé začali autorsky chránění díla vnímat tak, jak by patřila všem. Pevnou součástí internetové kultury je remixování a jemu podobných konceptů. Na YouTubu a podobných službách se nelegálně sdílí krátká videa z filmů v původní, ale i upravené podobě.
Všemožné memy jsou založené na to, že se vezme obrázek z autorsky chráněného filmu nebo seriálu a opatří se ironickým textem. Sdílené pohyblivé GIFy opět z většiny vznikajících na základě autorsky chráněných děl. Jsou přitom tak populární, že jej nabízí např. softwarovém klávesnice nebo přímo komunikační služby jako Messenger. To, co se děje na internetu, mnohdy spadá do šedé zóny, ale toleruje se. (Ať už je to době, nebo špatně.)
Evropská unie by ale mohla podstatu internetu, jak ho známe, nadobro a velmi výrazně proměnit. Politika Digitálního jednotného trhu přitom ze zákaznického pohledu pomohla změnit určité služby k lepšímu. Zrušení roamingu patří k pozitivním dopadům politiky podobně jako zákaz geoblokování ve službách poskytujících multimediální obsah – typicky Netflix nebo Spotify – na území EU.
Časová osa legislativního procesu
První návrh reformy autorského práva Evropská komise předložila ke dni 14. září 2016. Dne 25. května 2018 bylo nařízení přijato Evropskou radou, čímž se o krok blíže posunulo k realitě. Nezískalo však podporu Německa, Finska, Nizozemska, Slovinka, Belgie a Maďarska. Dále pak 20. června výbor pro Právní záležitosti v těsném hlasování schválil kontroverzní články 11 a 13, k nimž se hned dostaneme.
https://twitter.com/Senficon/status/1009400822898315264
A konečně, dne 5. července proběhne v Evropském parlamentu hlasování o přijetí změn schválených výborem pro Právní záležitosti. Nepůjde však o přijetí nařízení, k němu ještě povede minimálně několikaměsíční cesta. Rada EU bude muset na podzim najít společnou řeč s Evropským parlamentem. Když půjde prosazování nařízení do té doby hladce, může být schváleno na plenární schůzi europarlamentu koncem roku, případně začátkem příštího.
Nařízení s interním označením 2016/0280 (COD) v podobě aktuální ke dni 25. května najdete na webu Parlamentu, kde se můžete též začíst do nově navržených dodatků najdete na webu EP. Celé nařízení je obsáhlé, takže si projdeme ty klíčové (čtěte problematické) body.
Problematická místa reformy autorského práva v EU
Ti, kdo návrh podporují, tvrdí, že je jeho cílem vnést spravedlnost mezi ty, kdo obsah tvoří, aby nebyli finančně poškozováni. V jádru jde o to, že nebude možné snadno užívat autorsky chráněný obsah. v základu se problematické nařízení dělí na tři roviny.
- Může dojít k vybírání poplatků za sdílení odkazů na články z webů, příp. k ukončení poskytování některých služeb pro sdílení obsahu.
- Může být zavedeno plošné sledování uživatelského obsahu určeného k veřejnému sdílení.
- Dojít může k symbolické smrti části kreativní tvorby na internetu.
Výjimky pro nekomerční a vzdělávací sektory
Dle třetího článku mají být z ochrany vyňaty případy, kdy je autorsky chráněný obsah využit v rámci data a text miningu pro výzkumné účely nebo účely týkající se uchování kulturního dědictví patřičnými institucemi. Podobně by se přísnější dodržování autorských práv dle čl. 4 direktivy 2016/0280 (COD) nemělo týkat využití ve výuce ani jiného nekomerčního využití v odůvodněném rozsahu.
Jinými slovy využívání autorsky chráněného obsahu by nemělo být omezeno. Např. učitelé a učitelky tak ve výuce mohou nadále používat autorsky chráněný obsah, aniž by si pro to museli sjednat zvláštní (pravděpodobně placenou) licenci. To zní aspoň teorie.
Možné poškození veřejných paměťových institucí a části uživatelské základny
Proti původnímu znění návrhu se ohradily mj. knihovnické IFLA, EIFL a EBLIDA. Vadilo jim, že musely více platit za to, že by držitelé autorských práv mohli vyžadovat poplatek navíc za knihy ve formátech určených pro jedince s hendikepy. Nařízení by poškodilo jednak některé veřejné paměťové instituce, jednak část komunity.
https://twitter.com/FeaturedArtists/status/1012036584307412993
Omezení využívání článků
Omezení by dle čl. 11 mohlo dopadnout na tzv. poskytovatele služeb informační společnosti v otázce využívání obsahu z médií, tj. primárně články. Vlastníci práv by mohli za využívání článků požadovat poplatky spojené s vyjednáním licence. Vyžádání souhlasu s převzetím by se nemělo dotýkat nepodstatných částí publikace.
Jenže bude na členských státech, aby určily, co má být ona nepodstatná část. Nemusí jít o větu, ale jen o slovo, případně o výrazy intelektuální činnosti autorek a autorů (to už se dostává do abstraktních vod). V tomto případě panuje obava z toho, že nebude možné jen tak sdílet úryvky článků na sociálních sítí, které patří k oněm poskytovatelům služeb informační společnosti.
„Daň za odkaz“
Prosté sdílení odkazů by se mohlo stát problematickým. Právo na užití autorsky chráněného obsahu v online médiích by mělo platit po dobu jednoho roku. Výsledek je tedy zřejmý. Služby jako Facebook nebo Twitter by mohly být donuceny platit za odkazy nebo citace článků v rámci jejich sítí. K postiženým službám by mohly patřit také agregátory jako Google News.
Možná si vybavíte, jak proti službě bojovalo Španělsko v roce 2014 s tím, že zpravodajské portály jsou službou poškozovány – lidé čtou jen titulky, web nenavštíví, ten tak přijde o výnosy z reklamy. Google tam News přestal poskytovat, platit za zobrazování titulků nechtěl.
https://twitter.com/creativecommons/status/1014433885977886720
Krátce na to asociace místních vydavatelů novin chtěla News zpátky, protože by bez ní byli poškozeni. Ukázalo se, že News ve skutečnosti dokázal na weby přitáhnout publikum, které by na ně jinak nepřišlo. Jiný případ se odehrál v Brazílii v roce 2012 – tam se zpravodajské weby tvořící kolem 90 % navštěvovaného obsahu rozhodly News bojkotovat. Tvrdí, že zaznamenaly jen nepatrné snížení návštěvnosti. Dopadnout to tedy může všelijak.
Článku 11 se začalo přezdívat daní za odkaz. Referuje o něm tak mj. organizace Creative Commons, která patří ke kritikům a kritičkám chystaného nařízení. Myslí si, že by mohl narušit otevřený web. Připomínám, že dle návrhu je cílem nařízení zajistit férové prostředí, aby v online prostředí nebyli finančně poškozováni ti, kdo tvoří původní obsah.
Filtrování obsahu, konec memů a remixů
Po článku 11 patří k nejvíce kritizovaným částem nařízení článek 13. O něm se pro změnu mluví jako o nástroji cenzury. Dotknul by se internetových služeb, které umožňují nahrávání uživatelského obsahu. V úvodu jsem hovořil o memech nebo jiném remixování částí filmů, seriálů apod. Ty vznikly v internetové kultuře a tvoří její nedílnou součást.
Souboj o využívání úvodních děl lze pochopit. To, že vezmete něčí dílo, upravíte ho a pak ho veřejně vystavíte, je sice dnes bráno za samozřejmost, ale neznamená to automaticky, že je to tak dobře. A že to musí být možné. Rodící se internetová kultura není kompatibilní se starým světem, jeho strukturami a pohledem na problematiku autorských práv. Anarchistický přístup internetové kultury nicméně vedl k rozvoji kreativity. Vlastně tak sledujeme souboj dvou rozdílných kultur s nejistým výsledkem.
https://twitter.com/creativecommons/status/1009363405646360576
Rozebírat pro a proti by ovšem vydalo na samostatný článek. Vraťme se k čl. 13. Ten po poskytovatelích služeb (tj. YouTube, Facebook a další) požaduje, aby si pro zobrazení autorsky chráněného obsahu, který do sítí nahrají uživatelé a uživatelky, obsahu obstarali povolení (licenci). Pokud licenci poskytovatel nezíská, bude muset takový obsah smazat.
Dokonce je vyžadováno aktivní blokování takových pokusů o nahrání. Služby by tak byly nuceny analyzovat veškerý uživatelský obsah bez ohledu na to, zda porušuje zákon nebo ne. Třeba i rodinné video z dovolené, které chcete sdílet na YouTubu. Dodat ale musím, že automatické filtry takový obsah např. na Facebook a další platformy při nahrávání obsah prochází. Hledají v něm mj. teroristickou komunikaci.
Ohroženy jsou také memy a další podobný obsah využívající autorsky chráněných děl, jak poukazují kritičky a kritici. Praktické dopady si ale ověříme jedině v případě, že bude nařízení přijato. Existují i obavy, že článek 13 může být zneužit v politice pro šíření nepohodlných materiálů. Obsah bude označen za autorsky chráněný a hrozí, že nebude moct být volně sdílen. Nejasné formulace čl. 13 i takové možnosti nahrávají.
Otcové internetu proti cenzuře
Dne 12. června byl Tajanimu, prezidentovi Evropského parlamentu, adresován otevřený dopis vyjadřující obavy ze čl. 13, pod který se podepsali mj. takoví velikáni jako Vint Cerf, spoluautor protokolu TCP/IP, který může být oprávněně považován za jedno z otců internetu, nebo Tim Berners‑Lee, který pro změnu vytvořil World Wide Web.
Dopis podepsalo více než 70 významných internetových osobností včetně Jimmyho Walese, spoluzakladatele Wikimedia Foundation, nebo Mitchell Baker, dřívější ředitelky Mozilly a současné výkonné předsedkyně Mozilla Foundation a Mozilla Corporation. Kopie dopisu byla adresována také dvě českým zástupcům v Parlamentu Pavlu Svobodovi a Jiřímu Maštálkovi.
Ačkoli podepsaní principiálně s férovým přístupem k využívání autorsky chráněných děl souhlasí, článek 13 podle nich vede přímo k nežádoucí transformaci internetu jako otevřené platformy pro sdílení a kreativitu směrem k nástroji automatizovaného sledování a kontroly nad uživatelkami a uživateli.
Wikimedia Foundation se obává, že by nové nařízení mohlo zkomplikovat život i WikipediiProtože by byly platformy přímo zodpověděné za všechen nahraný uživatelský obsah (dosud jsou za něj právně zodpovědní ti, kdo jej sdílí), mohou se do ohrožení životaschopnosti dostat zejména menší služby a podniky. Dotknout se to může také služeb, které jsou postavené na vzájemné uživatelské spolupráci jako Wikipedia nebo GitHub. Max Planck Institute for Innovation and Competition pak tvrdí, že čl. 13 rozporuje nařízení InfoSoc a Listině základních práv Evropské unie.
Podepsaným dále vadí nejasná definice internetové platformy. Myslí si, že článek 13 způsobí, že internetové firmy začnou opouštět prostor EU a omezí své služby na území Unie. Nepodporují tedy čl. 13 jakožto cenzurní nástroj a apelují na členy a členky Parlamentu, aby hlasovali pro odstranění článku z nařízení.
Další iniciativy proti reformnímu nařízení
Organizace jako Creative Commons, Electronic Frontier Foundation, European Consumers' Organisation Copyright for Creativity a několik desítek dalších se svými podpisy sjednotily pod deklarací Copyright for Creativity. Tyto organizace a mnohé další včetně Wikimedia Eesti, Index on Censorship, Open Rights Group nebo Software Heritage se pak sjednotily v rámci kampaně #SaveYourInternet.
Kromě osvěty poskytují informace k tomu, co vy osobně můžete podniknout proti článku 13. Se článkem nesouhlasí ani Mozilla, která vede vlastní osvětovou kampaň na adrese changecopyright.org. I ona tak nabízí rozsáhlé materiály dokumentující, proč je článek 13 špatně pojatý a jakou ránu může uštědřit dnešnímu internetu.
Některé protestní skupiny byly zmíněny v předchozích kapitolách tohoto článku. Z dalších uvedu otevřený dopis Evropské komisi, pod který se pro změnu podepsalo 40 akademiků a akademiček. Vznikl již v roce 2016 v reakci na první návrh a kritizují nejen zmíněný čl. 13, ale také další články chystaného nařízení pro reformu nakládání s autorsky chráněným obsahem.
Přes 220 akademiček a akademiků podepsalo výzvu proti článku 11. Proti nařízení se postavilo také uskupení European Research Centres nebo devítka mediálních organizací, které se bojí toho, že by mohly ztratit návštěvníky a návštěvnice přicházející z Facebooku a dalších služeb.
S nařízením nesouhlasí ani 147 organizací, z nichž o některých už řeč byla v souvislosti s jinými firmami protestů. Formou otevřeného dopisu letos v dubnu zaslala Výboru stálých zástupců a zástupkyň (COREPER) své obavy ze jmenovaných článků nařízení v otázce jejich dopadu na fungování internetu.
https://twitter.com/why0hy/status/1009359113246167041
Reforma je podle dopisu předurčena k tomu, aby se v budoucnu stala noční můrou při zavádění do lokálních legislativ a při pokusu obstát před Listinou základních práv Evropské unie a Bernskou úmluvou o ochraně literárních a uměleckých děl. Z Česka se pod otevřený dopis podepsaly organizace Aliance pro otevřené vzdělávání, Svaz průmyslu a dopravy České Republiky, Česká fintech asociace, Ekumenická akademie a EDUin.
Další otevřený dopis je adresován Axel Vossovi, členovi Evropského parlamentu, jenž platí za parlamentního zpravodaje nařízení. Podpořilo ho několik desítek občanských organizací. Wikimedia Foundation pak popisuje, jak se nařízení konkrétně dotkne Wikipedie. I ona vyzývá k tomu, aby nařízení ve stávající podobě nebylo adoptováno.
Co dělat?
Pakliže nesouhlasíte s aktuální podobou reformní direktivy autorského práva, k nejúčinnějším metodám projevu nesouhlasu patří zřejmě kontaktování členů a členek europarlamentu. Ty zastupující Česko najdete v tomto seznamu na stránkách www.europarl.europa.eu. Vznikají také jiné petice, například občanská iniciativa Save the Internet hledá milion podpisů.
https://twitter.com/Senficon/status/1014436814092894209
Závěr
Těsná červnová hlasování výboru pro Právní záležitosti o článcích 11 a 13 ukazují, že ani v orgánech EU nepanuje ani přibližná jednota. Příznivci a příznivkyně nařízení si myslí, že zavedení nařízení nebude mít tak dramatické dopady a vymýtí zneužívání autorsky chráněného obsahu bez patřičné náhrady.
Například Julia Reda, německá politička, členka Pirátské strany a Evropského parlamentu, na svém webu podrobně vysvětluje, jak nařízení poškodí internet. I ona dospěla k závěru, že tím bude zavedena daň za odkazy a že článek 13 se skutečně dotkne každé platformy s tlačítkem pro sdílení a jedná se o nástroj cenzury. Vyzývá proto proti přijetí nařízení.
https://twitter.com/IFPI_org/status/1014429611176972288
Výše jsem uvedl, které členské státu EU byly v květnu proti přijetí návrhu. Více než 100 členů a členek europarlamentu v červnu poslalo své protestní vyjádření Axel Vossovi, který sám reformní nařízení podporuje. (Evropský parlament však dohromady tvoří 751 lidí.) Podporují jej ovšem také mnohé mediální domy a vydavatelství. Čerstvě se pro přijetí vyjádřili např. také populární zpěvák Paul McCartney či organizace IFPI nebo SOCAN, uskupení zastupující umělce a umělkyně.
Pro nařízení tedy lobují primárně typy subjektů, které známe z letitých pirátských potyček. (Hodí se připomenout, že samotné pirátství podle studie pro EU prodeje nepoškozuje, dokonce jsou piráti a pirátky těmi, kdo nejvíce nakupují legální obsah.) Bude to tedy velký souboj – nařízení by mělo být největší změnou v souvislosti s autorským právem v EU za posledních 30 let.
https://twitter.com/avilarenata/status/1012688126265962497
Závěrem podotýkám, že problematičnost reformního nařízení z velké části spočívá v příliš volných definicích. Ty je pak snazší zneužít vlastní interpretací. Třeba memy nakonec vůbec nemusí nikomu vadit. Opět jde o to, že ve vzduchu visí nejasná otázka, jestli budou nechány svému osudu.
