Odpověď na názor

Národní suverenitu nelze ztratit vstupem do, ani výstupem z EU. Tu buď máš, nebo nemáš (a je to trochu něco jiného, než poněkud hloupá definice o vlastních zákonech, které tu tlačí jistý typ politiků). A jako kdykoli předtím platí, že ona "bájná suverenita" (jak si ji představují tzv. obyčejní lidi - tedy že si odhlasujeme zákony podle vlastního gusta) je suverenitou pouze na papíře, protože ekonomické vazby a vlivy tuto suverenitu vysoce efektivně podvazují, nezávisle na tom, zda jsme nebo nejsme v EU.

Ještě bych se rád zastavil u té vulgární suverenity, protože i k ní tu mám jeden moc pěkný příklad, který se jmenuje GDPR. V EU proběhl proces jeho schválení (a už si ani moc nevzpomínám, zda čeští europoslanci na něm pracovali, nebo jej, jak je jejich dobrým zvykem pouze při hlasování nepodpořili - je to celkem jedno). Ta podstatná věc je, že evropské nařízení o GDPR dává jednotlivým vládám možnost uzpůsobit tento zákon pro potřeby dané země (výjimky, specifické změny, atp.). No a ten náš "suverénní" parlament je až tak suverénní, že se na celé zpracování GDPR vykašlal a nechal uplatnit standardní znění z EU. Teprve až když se zvedl humbuk občanů, první co tihle Okamurové, Klausové, Babišové, Fialové, Hamáčci a spol. udělali, bylo, že ukázali prstem na EU a řekli: "Tihle za to můžou!" Nicméně, jak je z dění v kostce patrno, není tomu tak. Když se to vezme od podlahy, tak GDPR jako takové je správně, chrání nás od informačního džusování velkými korporacemi. Problém je, že dopadá na malé firmy a firmičky, ačkoli by nemusel, kdyby ti čeští zastánci "suverenity" pracovali (zejména ve prospěch českého národa). Je to paradoxní, ale nejvíce v dané věci pro českého občana udělala ta špatná EU a europarlament. Ten český nehnul ani prstem, protože musel řešit daleko složitější problém, jako je vydání demispremiéra policajtům, obsazení pašalíků v ČEZu a podobné podstatné věci.

Sorry za OT, ale myslím, že tohle je druhý, daleko komplexnější pohled.