Už A64FX používá vlastní ARM jádra. Docela zajímavě zapojená.
Jsou zde 4 klastry po 13 jádrech, z nichž výsledná 2 nebo 4 (dle varianty) jsou čistě pro OS a 48 pro aplikace. Každý tento klast má jednu HBM paměť o celkové kapacitě 32 GB na celý CPU, procesory mezi sebou jsou propojeny větším počtem vysokorychlostních TOFU sběrnic. Žádnou jinou RAM nepoužívají (to s ohledem na počet CPU v systému není problém). A systém cache má jen dvě úrovně, celé je to optimalizované na propustnost, latence a efektivitu. Dá se to koupit i v jedno a dvoupaticových modulech, ale je to i na exotický HW hodně drahé. U nás je nejdostupnější jako HPE Apollo 80 System.
Jinak zajímavý procesor má 4 ALU a dvě 256 bit SWE jednotky na jádro. Instrukčně odpovídá: ARMv8.2-A s SVE a SBBA level 3. Taky umí čtyřoperandové FMA a docela na tom staví. Existuje ve variantách 1,8 - 2,0 - 2,2 GHz, takže na domácí PC nic moc. V maximu si řekne o 150 W. Tehdy byl Fukagu jak králem výkonu, tak i efektivity. Až novější stroje s AMD jej v obojím překonaly.
Ze SPARC je hlavně propojení samotných jader, A64FX nevyrostl na zelené louce a má předchůdce v podobě SPARC64 XIfx, který měl 32 jader také rozdělených na 4 oddíly a používal Hybrid Memory Cube. Od jiných SPARC té doby jde snadno poznat o dost nižším maximálním taktem a podporou vektorů, což pro SPARC nebylo moc typické.
Prostě ten procesor předělali na ARM, kvůli podpoře SW, které u SPARC není kdoví jaká, chtěli s ním totiž na víc trhů než doposud.