Gigabyte GTX 680 Super Overclock: extrémní takty, extrémní chlazení

Gigabyte GTX 680 Super Overclock (GV-N680SO-2GD): výkon především

Gigabyte před nedávnem na předváděcí akci po Evropě předváděl i kartu, která ohromila nezvyklou a hodně odvážnou koncepcí trojslotového chlazení. Tehdy jsme ještě hádali, jestli jde jen o koncept, nebo se něco podobného odváží pustit i do prodeje.

Nakonec jsme se dočkali a rovnou u nejvýkonnějších modelů obou konkurenčních výrobců čipů – výrobce před pár dny uvedl i obdobně koncipovaný Radeon HD 7970 a jen o malinko dříve představil i kartu postavenou na GeForce GTX 680 – Gigabyte GTX 680 z řady Super Overclock.

Jde o jednu z nejvýše taktovaných GeForce GTX 680, a je na to také náležitě vybavená. Ale nepředbíhejme.

Základní takt jádra je 1137 MHz (referenční GTX 680 běží na 1006 MHz), udávaná průměrná hodnota GPU Boost je 1202 MHz (u referenční 1058 MHz) a paměti jsou z původních 6008 MHz přetaktované na 6200 MHz.

Kartu nám do testu zapůjčil přímo Gigabyte a byla bez krabice a běžně dodávaného příslušenství.

Rozměry karty jsou impozantní. Na fotografii je v porovnání s trpaslíkem z opačné strany – low-profile Radeonem HD 7750, na jehož recenzi se taky můžete zanedlouho těšit.

Samotná karta je nezvyklá a pokud bychom ji budeme porovnávat s běžnými kartami, dojede na to. Zatímco běžně se výrobci snaží dosáhnout rozumného kompromisu se slušným výkonem, dobrými provozními vlastnostmi, rozměry a zajímavou cenou, u GV-N680SO-2GD je vše podřízeno co nejvyššímu výkonu.

Na obrovské kartě je tříslotové chlazení. Po straně je pětice 40mm ventilátorů, které vyfukují vzduch směrem ven z karty.

Čtyři z vetnilátorů jsou nalepené vedle pasivu, pátý už (asi kvůli přístupu ke konektorům přídavného napájení) nepřesahuje šířku karty.

Na spodní straně karty je masivní kovový plát.

Vypadá to, jakoby šlo o kovový rozvaděč tepla, ve skutečnosti plní ale spíše úlohu výztuže a ochranného krytu, je totiž kus nad součástkami plošného spoje.

 

Délka karty je téměř přesně 29 cm, o pár milimetrů ji přesahuje jeden z konektorů. Víc byste potřebovat neměli, konektory přídavného napájení jsou vyvedené do strany.

Gigabyte GTX 680 Super Overclock (GV-N680SO-2GD): o kartě podrobněji

Gigabyte GTX 680 Super Overclock (GV-N680SO-2GD): o kartě podrobněji

Karta je vybavená dvěma BIOSy. Přepínají se tlačítkem „Xtreme“. Bylo by to pohodlnější než titěrný přepínač DIP, kdyby jej výrobce neumístil dost nešikovně hned u vnitřního okraje plošného spoje. Pokud je karta v desce, je k němu obtížný přístup, pokud je pod ní ještě jiná karta, nezbude než ji kvůli přepnutí vytáhnout.

S „extrémním“ BIOSem běží karta na taktech uváděných ve specifikacích, druhý BIOS má nižší referenční takty, paradoxně má ale sloužit k ještě výraznějšímu přetaktování – měl by omezit cold bug při extrémním přetaktování s kapalným dusíkem.

Výstupní konektory jsou shodné s referenční kartou. Na záslepce je jeden plnohodnotný dual-link DVI-I, ze kterého lze pomocí redukce vyrobit analogový D-sub, dále čistě digitální dual-link DVI-D, HDMI a DisplayPort. Na rozdíl od běžných Radeonů lze na kombinaci dvou DVI a HDMI připojit tři monitory a spřáhnout je do spojité plochy, na DisplayPort lze ještě zapojit čtvrtý přídavný monitor.

A ještě jedna drobnost, spíš pro dobrý pocit než aby měla u digitálního rozhraní nějaký významný praktický dopad, konektor HDMI je pozlacený.

O přídavné napájení se nestará standardní dvojice šestipinů (podle specifikací max. 225 W), ba dokonce ani kombinace šestipinu a osmipinu obvyklá u lepších OC modelů GTX 680 (=max. 300 W), ale rovnou dva osmipiny, což podle specifikací odpovídá maximálně 375 W.

 

Na zadní hraně karty za konektory přídavého napájení si ještě můžete všimnout ještě jednoho nezvyklého konektoru. Na této fotce je v detailu:

 

V dostupné dokumentaci ke kartě se o něm nemluví, poptal jsem se tedy přímo u Gigabyte. U testované karty nemá žádnou funkci, v budoucnosti by měl ale sloužit pro řízení (snížení) spotřeby.

Karta má standardní dvojici konektorů pro SLI, podporuje tedy režimy 3-way či 4-way SLI, ale to připadá v úvahu snad jen pokud vyměníte chladič za vodní blok nebo „komín“. V opačném případě byste asi nenašli moc desek, do kterých nasázíte tři nebo čtyři tříslotové karty.

Gigabyte u karty využívá technologie, které souhrnně označuje jako Ultra Durable VGA Plus.

Znamená to výběrové GPU a paměťové čipy, proadlizery, Low RDS (on) MOSFETy, zapouzdřené cívky, kondenzátory s pevným dielektrikem a zesílené vnitřní měděné vrsty v plošném spoji pro lepší rozvod tepla ze součástek po kartě. To vše na nereferenčním plošném spoji.

Využití jednotlivých napájecích fází signalizují LED.

Gigabyte GTX 680 Super Overclock (GV-N680SO-2GD): konstrukce chladiče

Gigabyte GTX 680 Super Overclock (GV-N680SO-2GD): konstrukce chladiče

Chladič u GTX 680 SOC je jedním slovem extrémní. O moc výkonnější řešení se s obvyklými technologiemi už snad ani vymyslet nedá. A právě na konto výkonu padly další vlastnosti chladiče – předně to jsou rozměry, a už jen při pohledu na baterii 40mm ventilátorů je zřejmé, že i hlučnost.

Koncepce chladiče je dost netradiční. Žebrování je orientováno příčně a vzduch směrem od základní desky tahají malé venitilátory na vnějším okraji karty.

Hliníkové žebrování vyplňuje většinu prostor tříslotového chladiče. Konstrukce chladiče je velmi čistá, vzduch prochází komorami bez jakýchkoliv překážek, jediné, co mu trochu komplikuje cestu jsou heatpipe.

Základnu tvoří velká měděná vapor chamber. Do větší části žebrování odvádí teplo nejen od jádra, ale i od pamětí. Na horní stěně komory jsou pak ještě heatpipe – zdánlivě tvoří ovály, ve skutečnosti jde o celkem devět 6mm heatpipe ve tvaru U, které se starají o rovnoměrnější prohřívání žeber i ve větší vzdálenosti od základny. Pět je v přední části karty, čtyři v zadní.

Pětice ventilátorů je připojená do tří konektorů. Monitoring otáček hlásí otáčky jen jednoho z nich.

Žebrování za ventilátorem je odstupňované, to by mělo pomáhat ke snížení aerodynamického hluku. K té by měla ostatně pomáhat i samotná koncepce chlazení, kde má každý venitilátor díky rámečku kus pasivu jen pro sebe a neovlivňuje ostatní. Výsledkem samozřejmě není tichá karta, něčeho takového se snad s titěrnýma vysokootáčkovýma čtyřicítkama ani dosáhnout nedá.

Tedy dá, karta nabízí i režimy, ve kterých mohou být ventilátory zcela vypnuté. Za normálních okolností ale podmínky asi splníte jen stěží – standardně se vypínají, pokud je teplota jádra nižší než 20 °C. Pokud dosahuje 20–30 °C, měly by běžet jen dva ventilátory.

Regulaci lze ještě pomocí OC Guru přepnout do „zeleného“ režimu, kdy jsou vypnuté při teplotě pod 30 °C, opět je to ale spíš teorie s ohledem na běžné provozní teploty jádra v normálním počítači.

A konečně lze regulaci ještě pomocí OC Guru upravit ručně, tam už ale zřejmě nelze ventilátory zcela odstavit.

Nová metodika

Karta je testovaná na nové testovací sestavě a na řadě her, které budou součástí nové testovací metodiky. V metodice ještě nemáme všechny hry, které bychom tam měli mít, proto je testovaný na menším množství titulů, i tak je jich ale dost a více, než kolikrát najdete v řadě normálních recenzí.

Testovací sestava

Jako testovací platforma posloužila základní deska Gigabyte X79-UD5 s BIOSem F10. Procesor je šestijádrový Core i7-3960X s TDP 130 W, který je přetaktovaný na 4,2 GHz při 1,36 V. Asistuje mu 16GB kit operačních paměti DDR3 od Kingstonu.

• základní deska: Gigabyte X79-UD5
• procesor: Core i7-3960X (deaktivovaný HTT, C1E, EIST), 4,2 GHz na 1,36 V
• chladič CPU: Noctua NH-D14
• paměti: 4× 4 GB Kingston DDR3 KHX2133C11D3K4/16GX
• zdroj: Enermax Revolution 85 ERV920EWT-00, 920 W
• pevný disk: Intel SSD 510 (250 GB)
• skříň: Gelid DarkForce
• operační systém: Windows 7 x64

Karty pro srovnání

Ve srovnání najdete karty, které jste mohli vidět v nedávných recenzích.

GTX 680 SOC od Gigabyte je testovaná na betaverzi ovladačů 305.37.

U Radeonů 7970 pro CrossFire jsem měl k dispozici „pouze“ referenční HD 7970, přetaktovanou HD 7970 OC od Sapphire a GHz edition, zvolil jsem zlatou střední cestu – referenční HD 7970 jsem přetaktoval na takty karty od Sapphire a nasimuloval tak CrossFire dvou Radeonů, jejichž cena se v současnosti pohybuje lehce nad jedenácti tisíci za kus. Ještě výkonnější 7970 GHz Edition v CrossFire jsem bohužel musel vynechat, protože se na běžných Radeonech nedá zprovoznit automatické přetaktování a nové revize Radeonů zatím nejsou běžně dostupnou záležitostí.

Všechny karty jsou testované jen na ještě zánovních ovladačích – v případě Radeonů šlo o neveřejné ovladače Catalyst 12.7 beta přímo od AMD a u HD 7970 OC v CrossFire už o veřejnou betu. GeForce GTX 690 je testovaná na betaverzi ovladačů označené 304.79, starší modely jsou testované na betaverzi 304.48. Verze ovladačů je uvedena i v grafech.

Ve srovnání najdete GeForce GTX 680 a GeForce GTX 670 v referenčním provedení. Dále je v něm původní novinářský sample Radeonu HD 7970 v referenčním provedení, bohužel právě ten s lepší teplovodivou pastou, který se u nás po toulkách po světě zase na chvíli zastavil.

Přetaktované HD 7970 zastupuje model HD 7970 OC do Sapphire s dvojicí ventilátorů na výkonnějším 1000MHz  profilu, a čtvrtým Radeonem nedávno testovaná HD 7970 GHz edition.

Aliens vs. Predator, Battlefield 3

Aliens vs. Predator

Scénu z úvodu hry jsme nově nahradili samostatným benchmarkem, který je na internetu k dispozici ke stažení zdarma. Běží pouze v režimu DirectX 11 a je o poznání náročnější než náš původní test.

Pro snadnější testování existuje utilita AvP benchmark tool, tu stačí nastavit takto a spustit test:

 

Battlefield 3

Battlefield testuji s maximální úrovní detailů, výjimkou je pouze deaktivovaný režim vyhlazování MSAA, který kvůli náročnosti enginu zvládají rozumně jen nejvýkonnější karty. Vyhlazuje se tedy pouze pomocí FXAA. Testuje se 70 s dlouhý úsek po začátku druhé mise Operation Swordbreaker po vystoupení z transportéru.

Crysis Warhead, Crysis 2

Crysis Warhead

K otestování výkonu v Crysis: Warhead používám utilitu Framebuffer Crysis Warhead Benchmarking Tool 0.31. Aby bylo měření kompatibilní s ověřovaným (ranked) benchmarkem, nechávám volbu na mapě ambush a implicitním čase (v tomto případě noc). Používám rozhraní DirectX 10 a zkouším jak nastavení Gamer (hráč, odpovídá detailům high v původním Crysis), tak Enthusiast (very high). Beru výsledek druhého měření, kdy už je hra načtena v paměti. Měření jsou opakovatelná s minimální odchylkou.

Crysis 2

V prvních dvou grafech je v singleplayeru měřeno prvních 60 sekund z mapy Alien Vessel, ve druhém pak 105 s z mapy City Hall.

 

Hra má doinstalovaný patch s podporou DirectX 11 a hires pack textur. Detaily jsou nastavené na maximum.

DiRT Showdown

DiRT Showdown

Nastavení benchmarku odpovídá zveřejněnému srovnávacímu testu výkonu grafických karet. Shodou okolností se chvíli před uvedením GHz edice Radeonu HD 7970 objevil i patch, u kterého již lze ze hry aktivovat Global illumination počítanou pomocí OpenCL

Ještě připomínám, že na vývoji hry spolupracovalo AMD a i když hra běží na stejném enginu jako Dirt 3 nebo F1 2011, přibyly v ní nové techniky pro osvětlení scény, které jsou nejspíš šité na míru nové generaci Radeonů a (možná zatím) špatně optimalizované pro jiné karty. Zejména se zapnutím „global illumination“ se výrazně propadá snímková frekvence nejen u konkurenčních GeForce, ale i Radeonů předchozích generací. Naměřené výsledky se výrazně liší od výsledků karet v jiných hrách.

U dvouprocesorové GTX 690 se podivné chování Dirtu dostává na novou úroveň – u dvou ze tří okruhů se výkon karty propadá pod výkon jednoho čipu. Nepomohlo ani opakované měření. Soudě dle nárůstu výkonu v prvním z testů SLI funguje, ale na jiných okruzích už něco zlobí.

Testuji ve dvou nastaveních, v prvním jsou téměř všechny položky s výjimkou Global Illumination nastavené na maximum (s GI hru zvládají jen nejvýkonnější Radeony), ve druhém už je i GI zapnutá.

Jinak metodika odpovídá srovnání výkonu grafických karet, testuje se na třech okruzích, první je standardní benchmark, u kterého jsou kvůli opakovatelnosti měření odstranění soupeři a další dva odpovídají náročnějším okruhům, které lze měřit automatickým benchmarkem.

 

 

 

Max Payne 3, Metro 2033

Max Payne 3

Také Max Payne 3 je testovaný stejnou metodikou jako ve srovnání výkonu grafických karet. Téměř všechna nastavení jsou na maximu, výjimkou je snížené rozlišení map pro stíny (s nejvyšší kvalitou stínů by nebylo možné měřit v rozlišení 2560 × 1600 bodů karty s 1 GB paměti). Z obdobného důvodu a také kvůli velkým nárokům na výkon karty je deaktivované náročnější vyhlazování MSAA, hrany jsou vyhlazované pouze pomocí FXAA..

Výkon měřím FRAPSem po dobu 38 sekund ve dvou náročných lokacích – na druhém checkpointu z páté kapitoly a na druhém checkpointu ze sedmé kapitoly.

 

 

Metro 2033

Testování v Metro 2033 doznalo oproti dřívější metodice jednu podstatnou změnu. Hru už netestuji ručně, ale pomocí vestavěného benchmarku.

Nastavení odpovídá nedávnému velkému srovnání 16 grafických karet.

Testuji v nabízené lokaci Frontline. V Metro 2033 netestuji nejnáročnější nastavení, jak již psal ve velkém srovnání 16 karet Mirek, MSAA je spíše na škodu (ve hře rozmazává tak, jakoby šlo o nějaký postprocessing filtr a ne běžný multi-sampling) a tudíž používám pro změnu zase skoro neznatelné AAA. Vypnuta je výkon neskutečným způsobem žeroucí funkce DOF (Depth Of Field, hloubka ostrosti), jelikož to podle diskuzních fór nejspíše pro hratelné snímkové frekvence udělá většina lidí.

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat Benchmark, World in Conflict

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat Benchmark

Nastavení testu je shodné s předcházející metodikou, liší se pouze v tom, že už nadále testuji pouze dvě náročnější nastavení.

Pro testování této moderními technologiemi nabité hry používám samostatný benchmark. V něm pak celkové nastavení Ultra, Enhan. full dynamic lighting s MSAA for A-teste objects (anti-aliasing transparentních textur), SSAO Mode nastaveným na HDAO, kvalitou na Ultra (verze Compute Shader), zaplou teselací i CHS (Contact hardening shadows).

World in Conflict

Testuji s upraveným profilem very high details. Navíc jsem zapínám water reflects clouds (voda odráží oblaka) a anizotropní filtrování navýšil na 16×. Používám vestavěný benchmark.

Přetaktování, spotřeba (příkon), teploty, otáčky ventilátoru, hlučnost

Přetaktování

S automatickým přetaktováním se frekvence jádra pohybovaly i při intenzivní zátěži v Crysis kolem 1215 MHz.

Přetaktování jsem zkoušel jen krátce. Využil jsem utilitu OC Guru od Gigabyte. S ní se karta dostala bez navýšení napětí a limitů pro TDP na nějakých 1267 MHz při GPU Boost. Po zvednutí limitů TDP na 124 % a zvýšení napětí (VID) na 1,175 V se pak jádro při pamětech na 6400 MHz (šly taktovat i výše) přetaktovávalo až na 1332 MHz, ale karta byla nestabilní.

K vyšší stabilitě pomohlo zvednutí otáček ventilátoru na maximálních 9500, přesto si ale netroufám tvrdit, že by karta byla na této frekvenci stabilní stoprocentně. Stabilní takty tedy byly kolem 1300 MHz.

Spotřeba sestavy s grafickou kartou

Na prvním místě je spotřeba sestavy v úsporném režimu, tedy při vypnutém monitoru. Tady Radeony vítězí zásluhou režimu ZeroCore, ve kterém by jejich spotřeba měla být nižší než 3 W.

Podotýkám, že kvůli snížení vlivu procesoru jsou u sestavy deaktivované úsporné funkce (navíc přetaktovaného) procesoru. To kdybyste se divili, proč se jinde dostávají k hodnotám kolem 60 W. Samotná sestava bez grafické karty by tedy měla mít bez zátěže spotřebu kolem 115 W.

Gigbyte GTX 680 SOC – prostě žravější

Karta je oproti referenční GTX 680 o poznání nenasytnější bez zátěže a zejména v zátěži. Nedá se vyloučit, že se to v dalších revizích karet díky záhadnému konektoru zlepší.

V zátěži je kvůli výraznému přetaktování taktům spotřeba karty o poznání vyšší.

 

Dále následuje spotřeba při nečinnosti, kdy je zobrazená pracovní plocha systému.

V následujícím grafu je spotřeba sestavy v náročné statické scéně v Crysis. Grafické karty v ní dosahují o poznání vyšší spotřeby než při běžném hraní, snad se dá říci, že jde o maximální hodnoty, na které se ve hrách běžně dostanete.

Při běžném hraní, kde není grafické jádro tolik vytížené a karty se tak nezahřívají, bývají rozdíly menší, obzvlášť to platí v případě, kdy hru brzdí rpocesor.

Nejde o jednu špičkovou hodnotu, kterou zaznamenal wattmetr, jak se to často pro usnadnění v testech měří, ale o průměrnou hodnotu zaznamenávanou zhruba po dobu jedné minuty po 10–30 minutách stejné zátěže, kdy se dostatečně prohřeje chladič karty i samotná sestava a teplota grafického jádra i spotřeba se ustálí.

GeForce GTX 690 je bohužel rozebíraná, takže už nemá původní pastu. I v případě referenční HD 7970 musím ještě připomenout, že jde o tutéž kartu, se kterou jste se mohli setkat v recenzi Sapphire HD 7970, konkrétně referenční model přímo od AMD, který už bohužel prodělal nejednu rozborku a tak není v původní podobě, ale má na jádře nanesenou kvalitnější teplovodivou pastu Noctua NT-H1. Kvůli tomu je spotřeba karty i teploty o něco nižší než tomu bylo u karty nerozebírané, kterou jste dosud mohli vídat v grafech. Pořád jde ale o karty z prvních várek, které mohly mít horší jádra než později prodávané modely.

V dalším grafu je vypočtený poměr výkon/watt ze stejné scény. Číslo je to jen přibližné, vychází z odhadované spotřeby karty (tu jsem dostal odečtením spotřeby sestavy s jedním zatíženým jádrem od spotřeby celé sestavy) a vyjadřuje, kolik W si vyžádá jeden snímek za sekundu, lepší jsou menší hodnoty.

Teploty

Teploty bez zátěže měřím při pokojové teplotě 25 °C v zakrytované testovací sestavě. Teplotu v zátěži odečítám po ustálení po 10–60 minutách po zatížení grafického jádra náročnou scénou v Crysis. Dosahovaná teplota je vyšší než při běžném hraní, dá se říci, že se pohybuje u horní hranice, které lze dosáhnout bez speciálních utilit stavěných na vytěžování grafického jádra.

Pamatujte na to, že pokud jde o vzájemné srovnání různých modelů, jde jen o informativní hodnoty, porovnávat se dají jen karty se stejným jádrem. Mezi jednotlivými modely už nezbývá než se spoléhat na to, že hodnota, kterou zobrazují diagnostické utility, odpovídá realitě a výrobce ji nějak nepřikrášlil.

Teplota jádra bez zátěže byla o něco vyšší než obvykle, ale nikoliv vysoká. Může to ale souviset i s vyšší spotřebou karty bez zátěže.

V zátěži je teplota velmi nízkých 71 °C, zejména s ohledem na vysoké takty jádra a asi o 50 W vyšší spotřebu proti běžné GTX 680 je to výborný výsledek, obzvlášť pokud si uvědomíte, že mnohem úspornější referenční karta má ve stejném testu jádro žhavější o 8 °C.

Otáčky ventilátoru

Údaje v tomto grafu jsou pouze informativní na doplnění ke grafům hlučnosti. Protože jen málokteré karty používají stejně koncipované chladiče a stejné ventilátory, nemělo by vzájemné porovnávání těchto hodnot valný význam.

Jenom připomínám, že obecně jsou radiální (odstředivé) ventilátory s lopatkami po obvodu, které se běžně používají u výkonnějších referenčních karet, výrazně hlučnější než chladiče s axiálními ventilátory. A také se dá říct, že karta s jedním axiálním ventilátorem je tišší než karta se dvěma axiálními ventilátory na podobných či nižších otáčkách – důvodem nemusí být jen vyšší průtok vzduchu, ale i interference obou ventilátorů, kvůli které mohou otáčky i hluk kolísat, což člověk vnímá hůř než stabilní hladinu hluku.

GeForce GTX 680 SOC

Otáčky miniaturních ventilátorků jsou ve srovnání s nějakými 8 a 9cm ventilátory, se kterými se teď u karet setkáváme nejčastěji, šílené. Bez zátěže se pohybovaly kolem 2800–3000 ot./min (to je také minimum, které lze nastavit například pomocí Afterburneru a podobných utilit), v intenzivní zátěži to bylo až kolem 7600 ot./min. I když při běžném hraní, které není tak náročné, budou otáčky nižší, určitě by stálo za to pořídit s kartou i pořádná sluchátka. Zdánlivě neškodné čtyřicítky umí udělat pěkný průvan. Ručně lze ventilátory nastavit maximálně na 75 % výkonu, kde už monitoring ukazoval 9700 ot./min.

Hlučnost

V této kapitole karta bohužel nepřekvapí, hlučnost odpovídá tomu, co si člověk při pohledu na pět malých čtyřicítek asi představí.

Při standardním profilu regulace ventilátoru překonává karta bez zátěže i řadu výkonných karet v zátěži. V zátěži už mu mohou co do vydávaného hluku konkurovat snad jen další podobná monstra, jako byl Radeon HD 5970, o něco hlučnější byl i referenční HD 6970, a hlavně Radeon HD 6990 (zeména s rychlejším profilem), který na tom byl ale ještě o poznání hůř.

Shrnutí výkonu, cena

Cena

Ceny jsou vybrané z některých velkých českých počítačovch e-shopů (Alfa Computer, Alza, Czech Computer), jde pokud možno o nejlevnější dostupné modely. Karty, které se už neprodávají, mají poslední ceny, za které byly k mání.

Ani tady nás nečeká překvapení, s ohledem na to, že je to jedna z nejlépe vybavených GTX 680 (tedy až na tu paměť) je cena vysoká.

Průměrný výkon

U každé hry počítáme celkový průměr ze všech měření, který následně započítáváme do celkového průměru. Každá hra je tedy v celkovém výsledku započtena stejnou vahou. Protože porovnáváme nejvýkonnější karty, z celkového průměru jsem tam, kde u her testujeme více nastavení detailů (nemyslím tím rozlišení), vypustil méně náročná nastavení, která používáme pro porovnávání slabších karet.

Jako základ, od kterého se počítá výkon dalších karet, slouží vždy nejvyšší skóre dosažené u všech testovaných karet.

Testovaných her je méně než obvykle, takže každá odchylka od obvyklého průměru má při srovnání různých architektur a čipů výrazný vliv na celkový průměr.

Poměr cena/výkon

Když je vysoká cena, nedá se čekat ani moc dobrý poměr cena/výkon. Ale ona GTX 680 SOC nevznikla kvůli tomu, aby v této oblasti lámala rekordy.

Nižší hodnota je lepší.

Závěrečné shrnutí

Hodnocení této karty není jednoduché. Nebo možná naopak bude. Nejde o kartu, která by byla navržená na něco jiného než pro vysoký výkon, a nemá smysl ji porovnávat s běžnou nabídkou.

Co tuto kartu zejména při pohledu na cenu sráží, je kapacita paměti – 2 GB jsou u konkurence standardem už u karet vyšší střední třídy a i ty tři nebo čtyři giga paměti dokáží některé hry využít. Na špičkovou grafiku za patnáct tisíc už se to moc nehodí.

Pokud byste o ní uvažovali, nemůžete počítat s rozumnými provozními vlastnostmi, ostatně od toho má i samotný Gigabyte v nabídce jiný model GTX 680, který jsme už testovali.

K vysokému výkonu napomáhá kartě hodně předimenzované napájení a výrazně předimenzované chlazení. I když je obrovský pasiv obvykle u chladičů pozitivum, v případě této karty jeho potenciál kazí malé ventilátory, které si v ničem nezadají s nejhlučnějšími referenčními chladiči, se kterými jsem měl tu čest třeba u dvouprocesorových karet. Zejména proto, že je na kartě jinak celkem úsporná GK104, je to celkem škoda.

S ohledem na rozměry a výkon pasivní části by nebyl problém ventilátory rozumě regulovat, jenže i při nižších otáčkách (tedy pokud se o 2800 ot./min dá mluvit jako o nízkých) jejich motorky nepříjemně a dost hlasitě cvrlikají. Při vyšších otáčkách se k tomu ještě přidává aerodynamický hluk.

Gigantické rozměry můžeme kartě vyčítat jen stěží, nejsou samoúčelné a obrovský chladič je právě to, čím se tato karta liší od průměru. I když nejde o první trojslotový chladič, prostor je využitý účelněji než u konkurenčních modelů Asusu, který se drží klasické koncepce, u které hodně místa zabírají ventilátory.

Předimenzované napájení si vyžádalo daň v podobě vyšší spotřeby karty bez zátěže. Otázkou je, jak by měl fungovat a co by s tím měl udělat ještě zatím nevyužitý konektor v zadní části karty (a jestli nemá pomáhat i při přetaktování).

Zkrátka jde o kartu, o kterou se budou zajímat spíš ti, kteří se baví spíš tím, že hledají, kde jsou možnosti takového hardwaru a co to udělá s výkonem než běžní hráči, kteří hledají rozumný kompromis se slušným výkonem, dobrými provozními vlastnostmi a přívětivou cenou.

Gigabyte GeForce GTX 680 Super Overclock

+ vysoké takty od výrobce
+ velmi výkonný chladič
+ chlazení má obrovskou rezervu
+ dost velká rezerva pro další přetaktování
+ i přes vysoké takty nízké provozní teploty
± rozměry a hmotnost
− hlučnost bez zátěže i v zátěži
− vysoká cena
− pouze 2 GB paměti
− vyšší spotřeba bez zátěže