Chrome oslavil 10. narozeniny. Proč byl prohlížeč od Googlu tak zásadní?

Cesta Googlu k vlastnímu prohlížeči

Po roce 2000 trh ovládal Internet Explorer. V roce 2004 vyšel Firefox 1.0, který rozdmýchal konkurenci a Microsoftu představil panelové prostředí jako odpověď na zvyšující se nároky při surfování. Více dbal na podporu webových standardů a podporoval novější technologie, které umožňovaly webovým stránkám představovat nové funkce. Byl rychlejší a sliboval lepší zabezpečení.

Microsoft rozpačitě a opožděně reagoval. Jestliže Internet Explorer 6 vyšel v srpnu 2001 (pouhé tři dny po dokončení vývoje Windows XP), na Internet Explorer 7 si svět musel počkat až do října 2006. Redmondští tehdy zcela zaspali dobu – podcenili totiž web, který se stal větším fenoménem, než si byli ochotní přiznat. Je to dokonce tak velký fenomén, že běžný člověk dnes při práci na počítači většinu času stráví právě na webu.

Někteří si už dokonce vystačí s operačním systémem, který je od počátku koncipovaný de facto jako prohlížeč, takže primárně umožňuje provozovat jen webové aplikace. (Ačkoli i to se mění.) To už ale předbíhám, chtěl jsem aspoň krátce připomenout, v jakém kontextu začal vznikat Chrome, resp. z jaké pozice startoval Google, jehož produkty jsou dnes už pro spotřebitelský trh důležitější než ty od Microsoftu.

Takhle vypadá Chrome 68

Zatímco Microsoft podcenil web a po roce 2000 se mu nedařilo být inovátorem, ale naopak se jen snažil opožděně dohánět konkurenci v mnoha oblastech spojených s internetem, Google nejrozšířenější počítačové platformy (s nepřesvědčivým internetovým prohlížečem) svého času využil k vlastnímu prospěchu. Z nuly si vybudoval velice silnou pozici a trumfnul i zmíněný Firefox, který byl na cestě, aby si podmanil web. Zní to možná neuvěřitelně, ale Chrome nám své služby nabízí 10 let.

Chrome už není žhavá novinka

Protože se jedná o jeden z nejmladších běžně používaných prohlížečů, možná na vás také trochu ještě působí jako mladíček. Ve světě informačních technologií je ale 10 let opravdu dlouhá doba. Je zajímavé sledovat, jaký kruh Google během jediné dekády opsal. Historicky první verze Chromu vyšla 2. září 2008 pro Windows XP a novější. Na OS X a Linux se dostalo až později.

To, že Google chystá prohlížeč, bylo vyzrazeno o dva dny dříve, než bylo v plánu. Výrobce pro potřeby odhalení přichystal komiks, který kdosi naskenoval a pustil na síť hned první den v září 2008. Mimochodem, tento komiks si můžete i dnes prohlédnout na www.google.com/googlebooks. V něm firma vysvětluje, jaké záměry ji vedly k vytvoření vlastního prohlížeče.

V roce 2008 Google o svém vlastním prohlížeči nechtěl ani slyšet. Google mj. platil Mozille za to, že byl jeho vyhledávač výchozím ve Firefoxu. Eric Schmidt, tehdejší ředitel firmy, se bránil šest let, pak ale Brin a Page, zakladatelé Googlu, přetáhli Mozille několik lidí a nechali vytvořit prototyp nového prohlížeče. Ten Schmidta přesvědčil.

Jak jsem už naznačil, Firefox dokázal, že nové webové technologie a standardy dokáží weby pozvednout na vyšší úroveň. Microsoft si však vystačil s vydáváním nových hlavních verzí Internet Exploreru jednou za několik let. Mozilla zvládala nové Firefoxy uvádět častěji – stále však jen jednou za rok až rok a půl. Google přitlačil na pilu, protože vlastně musel. Pro překotně se rozvíjející web byla dosavadní praxe pomalá.

Web 2.0 je doména Googlu

V době, kdy spatřil světa Firefox 1.0, docházelo k rychlému rozvoji webových technologií. Dnes už je web tak vyvinutý, že novinky tolik nevnímáme. Jenže před 10 roky Google vycítil příležitost. Od začátku ostatně operoval na webu. Jestliže vyhledávání bylo na uživatelské straně jednoduchou aplikací, v jiných oblastech Google začal ukazovat, co je to propracovaná webová aplikace s desítkami funkcí.

V dubnu 2004 byla spuštěna první a soukromá betaverze Gmailu, e-mailu nové generace, na jaký jsme v prohlížeči skutečně nebyli zvyklí. Google ale produkoval i další více či méně komplexní webové aplikace – Kalendář v první betaverzi uvedl v dubnu 2006. Ve stejném roce byly poprvé testovány vlastní kancelářské nástroje, byť omezeně. Mapy byly spuštěny v únoru 2005, ve stejném měsíci se objevil YouTube.

Google 10. narozeniny Chromu oslaví novým designem

Co na tom, že většinu z vyjmenovaných služeb Google nevytvořil na zelené louce, ale koupil šikované autorské týmy a jejich produkty nové webové éry začal proměňovat ve zlato. (Zrovna YouTube si pak firma koupila až v roce 2006, jde ale o to, kdy začal vznikat moderní webové služby.) Všechny tyhle aplikace měly společnou jednu věc: ukázaly nám něco nového, co do té doby bylo utopické.

Statický a původně velice úsporný web začal vzkvétat a poskytl živnou půdu webových aplikacím, které v některých případech nabízely alternativu k nativním aplikacím pro tradiční operační systémy.

Od jednoduchých stránek k propracovaným aplikacím

To byla razantní změna. Web je také platforma, ale otevřená a decentralizovaná. Webové aplikace změnily náš přístup k počítačům. Jestliže Microsoft Word fungoval pouze ve Windows, textový procesor od Googlu fungoval na libovolném počítači s připojením k internetu. A nemusel se instalovat. V každém operačním systému bylo možno najít webový prohlížeč.

Atraktivní byla také myšlenka, že díky cloudu nebudeme muset své soubory nosit všude s sebou na flash disku. Vím, že se už pár odstavců věnuji vývoji webu, jenže je důležité si právě tohle připomenout. Google nabídl obsah na platformě, jejíž důležitost rostla. Jenže tuhle platformu na úrovni prohlížečů ovládaly jiné firmy. Kolem roku 2008 šlo především o Microsoft, byť jeho Internet Explorer pomalu vyklízel pozice, a o Mozillu.

O krok blíže k nahrazení nativních aplikací. Gmail je propracovaná webová aplikace, která od nedávna umí běžet i bez připojení

Google argumentoval, že jeho vlastní prohlížeč bude rychlejší, což nám zpočátku také dokazoval. Lepší podpora webových technologií byla dalším logickým argumentem – webové aplikace v návaznosti na to mohly získávat nové funkce. Ovšem ti, kdo používali nekompatibilní prohlížeč, je využívat nemohli. Google chtěl lepší web, aby sám mohl nabízet lepší služby.

Vzpomenete si ještě, jak se kvalita prohlížečů mj. poměřovala pomocí testu Acid2 z dubna 2005?

Monopolizace webu

Sám nevěřím na to, že se Google zachoval čistě altruisticky. Ačkoli pomohl webu se rychle rozvinout, z jeho výrobce klíčových webových aplikací a služeb bylo zcela logickým krokem získat kontrolu nad vstupním bodem na web. Na jednu stranu mohl jít vývoj aplikací ruku v ruce s vývojem prohlížeče, který nabízel to, co bylo potřeba.

Na straně druhé je strategicky výhodné ovládat jak aplikace, tak platformu. To může mít i negativní dopady. Už jsme si ověřili, že Google má tendenci nové služby aspoň dočasně uměle omezovat, takže fungují jen v Chrome, ačkoli k tomu ne vždycky existuje důvod. K novým aplikacím, které byly nějakou dobu exkluzívní pro Chrome, patřily Inbox nebo nová verze AdWords. Pouze v Chromu dokonce dodnes funguje Earth, přestože podpora Firefoxu a Safari byla přislíbena v říjnu 2017.

První stížnosti jsme v tomto ohledu měli již v roce 2012. Chování Googlu pak napodobují někteří další, vzpomeňme např. na WhatsApp. Někdy jinému prohlížeči může chybět podpora důležité technologie, a proto v něm web nefunguje, jenže tenhle argument přestává fungovat v případě alternativních prohlížečů, které staví na Chromiu, tj. využívají stejné vykreslovací jádro jako Chrome. Proč Earth nefunguje např. v Opeře?

https://twitter.com/gruber/status/941861327345201152

Jestliže Chrome působil jako svěží vánek a další konkurent, kterého trh vždycky potřebuje, dnes už Chrome není žádným nováčkem. S ohledem na větší než 60% podíl používanosti jak na počítačích i na smartphonech už můžeme hovořit o monopolizaci webu. Poskytovatel služeb se stal neoficiálním správcem platformy. Tímto je ohrožena podstata nezávislého webu, jak jsme ho znali.

Navíc z minulosti už víme, jaké to je, když se píší weby na tělo jednomu prohlížeči. Tohle jsme zažili koncem 90. let, kdy se tvorba webových stránek podvolovala tomu, co uměl Internet Explorer, bez ohledu na to, zda šlo o všeobecně uznávaný standard. Tak vznikaly takzvané de facto standardy, jež vytvářel jediný prohlížeč. Google pomohl vývoji webu, z čehož těží úplně všichni, dobře si však uvědomuje svou pozici a občas se jí nebojí zneužít.

Článek pokračuje v další kapitole.

Proč byl Chrome revoluční prohlížeč?

Vraťme se ale na začátek. Proč si Chrome získal takovou oblibu? Pro uživatele ve své době znamenal významný posun. První verze postrádaly základní funkce podobně jako první verze Edge. Google svůj prohlížeč nebudoval od píky, využil totiž existující vykreslovací jádro WebKit. Měsíce ubíhaly a Chrome rychle získával další a další funkce a postupně se tak otevíral stále širšímu publiku.

Panelové prostředí již bylo standardem několik let (pokud jste ovšem ještě nepoužívali Internet Explorer 6, což v roce 2008 ještě nebylo tak nepravděpodobné). Co mohl Google nabídnout, tedy kromě technologií pod kapotou, jak jsem nastínil výše? Byl to právě Chrome, kdo nastolil několik trendů a vytáhl se s klíčovými inovacemi. První bylo minimalistické uživatelské prostředí.

Chrome změnil podobu prohlížečů

Google ho zredukoval na nezbytné prvky. Ve srovnání s konkurencí ubylo tlačítek na hlavní liště, vyhozeny byly tzv. hlavní nabídka (typicky obsahující položky jako Soubor, Úpravy a další) a záhlaví s názvem stránky. Přišli jsme také o stavový řádek.

Místo něj se jen na podobném místě zobrazila adresa odkazu, nad nímž držíte ukazatel myši, zatímco dodatečné funkce své útočiště našly v nabídce pod tlačítkem, které se usadilo poblíž adresního řádku. Jednalo se o novátorské pojetí hlavní nabídky.

První Chrome ve své době nabídl úsporné uživatelské prostředí (archivní foto Cnews.cz)

Když už o něm mluvíme, Chrome na rozdíl od Firefoxu nehodlal mít dvě pole, tj. jedno pro hledání, druhé pro psaní adres. Aby snížil uživatelské zmatení, nabídl jedno pole, které obě funkce kombinuje, tzv. omnibox. Prostor v horní části okna využil pro umístění karet (v terminologii jiných se jedná o panely, záložky nebo listy). I tím se mnozí inspirovali a panely v oblasti záhlaví okna jsou dnes zcela běžné.

Novátorem byl Chrome i v oblasti zabezpečení. Jednak představil koncept rozdělení prohlížeče do více procesů, kdy každá stránka získá vlastní proces. Každý proces pak běžel v tzv. sandboxu. Web byl izolován od systému a případný malware měl velmi nízké šance na to, aby napáchal škody mimo prohlížeč.

Během prvních dvou let vývoje ale již tak hubený Chrome prošel odtučňovacím kolem. Google zkoušel, co všechno je zbytečné – a šel skutečně na dřeň. Oproti prvnímu vydání zjednodušil obsah nové karty, pryč šlo tlačítko pro přechod na zadanou adresu. Obsah dvojice tlačítek napravo od omniboxu byl zkonsolidován. Místo Google ušetřil také tím, že standardně začal skrývat tlačítko pro návrat na domovskou stránku.

Google věděl, co publikum žádá

Navíc byl Chrome velice rychlý, na svou dobu slušně podporoval standardy, jak jsem už předeslal. Nebylo tedy divu, že začal získávat na popularitě. Google si srdce uživatelek a uživatelů oprávněně získal tím, že zkrátka vytvořil dobrý produkt, který v daném odvětví udělal slušný vítr.

Proč se Google vydal cestou minimalizace uživatelského prostředí prohlížeče? Odpověď je v předchozích odstavcích naznačená. Web se stával stále důležitější součástí práce na počítačích, většina lidí pak v prohlížeči využije minimum funkcí. Zatímco v začátcích počítače i internet používali hlavně ti technicky zdatnější, s rozšiřováním moderních technologií mezi běžný lid ale bylo na místě vytvořit co možná nejméně komplikovaný produkt.

V roce 2010 už Chrome vypadal takto. Uživatelské prostředí ještě více pročistil, od té doby prostředí zůstává prakticky stejné, mění se jen designový styl (archivní foto Cnews.cz)

Navíc s rozvojem webových aplikací bylo moudré přesunout pozornost více od zprostředkovatele zážitku, kterým byl prohlížeč, k samotným webovým aplikacím. Vděčným příkladem je e-mail. Běžný člověk už roky nepoužívá poštovní klienty, pravděpodobně by bojoval se zprovozněním. Gmail jako první ukázal, že může webové rozhraní nabídnout tolik funkcí, že není třeba si život komplikovat programem navíc.

Kromě toho si webovou aplikaci otevřete na libovolném zařízení a je vždycky stejná. S tím, jak počítače zlevňovaly, začalo být běžné, že i jeden člověk používá více zařízení. Webová aplikace nabídne všude stejný zážitek a můžete ji používat okamžitě. Aby zaujal i masového konzumenta či konzumentu, zaměřil se na Chrome to, co pozná a ocení každý, tj. rychlé načítání stránek. Navíc ponechal maximum prostoru webu a ještě se zvládl pochlubit nadprůměrným zabezpečením. To byl recept Chromu.

Ačkoli ho jako první nabídlo Safari, Chrome zpopularizoval režim soukromého prohlížení, kterým disponoval od verze 1.0.

Nové funkce musí co nejdříve ven

Kromě toho nám Chrome zanechal dědictví v podobě rapidního vývojového cyklu, kdy nová hlavní verze vychází často, dokonce jednou za několik týdnů. Reklamní gigant si stanovil šestitýdenní cyklus v roce 2010. Do té doby nové verze přicházely v rámci několika týdnů až měsíců, což byla stále výrazně kratší doba, než bylo tehdy zvykem. Googlův model počítá s tím, že vývoj probíhá na několika úrovních.

Neustále vznikají nové funkce, které proniknou do fáze ladění (jiné ale končí v propadlišti dějin), a když jsou hotové, jsou zahrnuty do nejbližšího vydání. Tento model převzaly Firefox, Opera a jiní. U mladého prohlížeče bylo navíc nemyslitelné, že by nové funkce získal jen jednou za rok. Chrome potřeboval dohnat konkurenci a pružně reagovat na nové trendy a webové technologie.

Google chtěl, aby číslo verze nebylo důležité, všichni zkrátka používají nejnovější verzi, takže mají k dispozici nejnovější funkce. Tím zabránil širší fragmentaci, která ztěžuje životy těm, kdo tvoří weby – nemusí stránku ladit pro tolik různých prohlížečů, resp. různé verze prohlížečů.

Prvním vydání, které už neneslo nálepku betaverze, se stal Chrome 1.0 pro Windows koncem roku 2008. Prvním stabilním vydáním pro OS X a Linux byl Chrome 5, jenž vyšel v květnu 2010.

Časy se mění

Již po dvou letech vývoje Chromu se Google chlubil svými úspěchy. Zpracování JavaScriptu podle něj za relativně krátkou dobu bylo dokonce 10× rychlejší. (Myslel to obecně.) Dnešní prohlížeče jsou ovšem vyspělé produkty, ve kterých už revoluci udělat nelze. Nelze tedy ani skokově navyšovat rychlost a člověk by málem zapomněl, jak moc se dříve prohlížeče zlepšovaly s každou verzí a jak mezi sebou soutěžily.

Dnes už jsou prohlížeče natolik rychlé, že při surfování obvykle nepoznáte, jestli používáte Chrome, nebo jiný produkt. (Ačkoli opět určité podezřelé praktiky optimalizace pro jeden specifický prohlížeč mohou konkurentům působit určité problémy s výkonem.) To se tedy oproti roku 2008 změnilo.

Progresivní webová aplikace se chová podobně jako nativní aplikace. Silně ale záleží na tom, jaké funkce sama podporuje a jak je implementována podpora pro PWA v prohlížeči. Poznali byste, že Twitter běží ve Chromu?

Po mnoha letech na trhu Chrome u některých lidí dokonce získal pověst přebujelého, pomalého a někdy nestabilního prohlížeče, což je přesně pravý opak oproti tomu, jakým prohlížečem byl v době vzniku. V posledních letech si někteří stěžují na to, že při surfování prohlížeč na různých místech zobrazuje černá místa místo stránky. Navzdory tomu je Chrome pořád dobrým prohlížečem.

Snaha o to, aby webové aplikace nahradily ty nativní

Stojí za to podotknout, že podíl technologie od Googlu na webu je vyšší, než se může zdát. Kromě vysokého podílu Chromu najdeme řadu alternativních prohlížečů, které vznikají na Chromiu, nabízí tedy stejné vykreslovací jádro, tj. Blink (vznikl v roce 2013 a jedná se o fork WebKitu). Opera vývoj vlastního jádra vzdala v roce 2013. Zatímco dříve bylo často využíváno Gecko od Mozilly, i s ohledem na kompatibilitu začal být využíván právě Blink.

Chrome byl rovněž prohlížečem, který se nekamarádil s do té doby poměrně běžnými doplňkovými nástrojovými lištami jako Google Toolbar.

Chrome se stal základem pro operační systém Chrome OS, kde ale Google ukázal, že webové aplikace zatím nenahradí všechny typy aplikací. Do systému ostatně v posledních letech pouští aplikace z Androidu. V roce 2012 se snažil ze svého prohlížeče udělat platformu na ještě vyšší úrovni, takže do něj přidal něco jako nabídku Start pro spouštění webových aplikací.

Protože zvlášť tehdy webové aplikace neodkázaly v lecčem nahradit ty nativní pro Windows, OS X a další, od roku 2011 Google zkoušel v Chromu umožnit běh nativního kódu díky technologii Native Client. (I Mozilla to zkoušela, a to s technologií asm.js.) Měly tak vznikat komplexní aplikace včetně větších her – firma zjevně chtěla, aby Chrome byl tou jedinou platformou, která zvládne to, co běžné operační systémy. Tyto aplikace běžely také offline a instalovaly se z Internetového obchodu Chrome.

V základu je Chrome stále úsporným prohlížečem orientovaným na web a webové aplikace

S Native Clientem a spouštěčem aplikací to Google vzdal v roce 2016 (na obzoru se objevil webový standard WebAssembly, který se pokouší o podobnou věc). Komplexní hry sice v prohlížeči neběží, jak si to Google dříve představoval, dodnes ale minimálně platí, že prohlížeč je nejdůležitějším programem na většině počítačů a jedná se o klíčovou platformu zasazenou na jiných platformách.

Nesmíme zapomínat, že na trh pomalu nastupuje nová generace webových aplikací, kterým se říká, že jsou progresivní. Ty už mohou běžet offline a velmi dobře se integrují se systémem – vlastně se instalují.

Samotný Chrome není open source, Google ale kód prohlížeče sdílí prostřednictvím Chromia.

Závěr

Dnes už není třeba osekávat hlavní uživatelské prostředí. Progresivní webové aplikace lze instalovat, přičemž pak aplikace běží ve vlastních oknech a navenek nepřiznají, že je provozujete ve Chromu. (Případně v jiném prohlížeči.) S tím se bude dále minimalizovat role tradičních operačních systémů jako Windows a macOS, zatímco Chrome OS bude pro stále více lidí přijatelná volba.

Chrome tedy sehrál klíčovou roli ve vývoji webu a je tak velký, že má sílu prosazovat zásadnější změny na webu. Z posledních let si můžeme vzpomenout na postupné utlumování zásuvných modulů, což prospělo i bezpečnosti. V poslední době pak Google jako dominantní hráč na trhu určuje, jaké reklamy se na stránkách smí objevovat. Ty nejvíce rušivé zakazuje. Takovou sílu má Chrome po 10 letech existence.