Jedna věc je, že má Chrome opravdu výkonné jádro. Rychlé zpracování JavaScriptu a načtení a vykreslení stránky Googlu nestačí, takže neustále přichází s všemožnými katalyzátory. Rozmach hardwarové akcelerace v posledních měsících urychluje zobrazení stránky, nijak ovšem neovlivňuje rychlost, jakou se obsah z internetu stáhne. Druhou věcí je tedy samotná rychlost stažení webu. Při hardwarové akceleraci se vlastně pouze využívá nečinný hardware, v tomto případě grafická karta. Inženýři přemýšleli, jak oživit další komponenty ze spánku. A správně je napadlo, že při běžném prohlížení zbytečně odpočívá síťová karta.
Zrychlujeme předpovídáním budoucnosti
Ona je dosti aktivní, ovšem pouze když chcete přejít na jinou stránku. Tu načte a zase „usne“, třebaže nikterak hlubokým spánkem. Ve výchozím stavu Chrome od pradávna přednačítá weby. Funguje to zhruba tak, že si prohlížeč proklepne IP adresy všech hypertextových odkazů na navštívené stránce. A ve chvíli, kdy vy na některý z odkazů klepnete, už Chrome přesně ví, kam vás má nasměrovat. Žádné zdržování nehrozí. Funkci můžete ručně vypnout, obecně k tomu ale neexistuje moc důvodů. To stejné v bledě modrém dělá i Firefox nebo Safari. Podobných skrytých technologických vychytávek na pozadí bychom našli více. Přestože o nich často vůbec nevíme, za vyšší výkon můžeme děkovat i jim. Rychlost zpracování JavaScriptu zkrátka není vše.
Přišly i viditelnější urychlovací zlepšováky. Ty povětšinou řeší prodlevy způsobené námi, uživateli. Než například napíšeme webovou adresu, uplyne nějaká doba. I tu lze zkrátit, což řeší automatické doplňování v adresním řádku. Aplikace celou dobu hádá, kam že to chceme přejít. A když to uhodne správně, obvykle stačí uhodit Enter, případně ještě směrovou klávesu. Než bychom adresu dopsali celou, strávili bychom ťukáním do klávesnice o nějakou tu vteřinku více. Googlu záleží i na těchto vteřinkách. Celý koncept napovídání dovedl k dokonalosti, takže zatímco píšeme počáteční písmena adresy, Chrome předpovězenou adresu zároveň začne ihned načítat. Takže se pak stane, že ještě než dokončíte psaní adresy, web už máte kompletně nahraný.
Funkce se nazývá Chrome Instant, česky Dynamické vyhledávání. Pro pořádek – průběžné načítání výsledků hledání na google.com, označované jako Google Instant, je ale pro změnu funkce čistě webová a nesouvisí s prohlížečem. Ve třináctém vydání prohlížeče pronikly podobně nazvané Instant Pages. Ony už tam byly dříve jako experimentální funkce, teď ji ovšem Google automaticky zapnul všem uživatelům. Otázkou je, zda něco podobného do prohlížeče vůbec patří. Novinka způsobuje přednačítání nejkvalitnějších výsledků vyhledávání z webové stránky. V praxi algoritmus vyhodnocuje pravděpodobnost, na který z nalezených odkazů klepnete. Větší a důvěryhodnější stránky patří mezi jasné volby, takže ty se obvykle automaticky načtou.
Kampak kráčíš, Google?
To by se ale dalo nazvat podváděním, protože s jiným vyhledávačem přednačítání nefunguje. Americká společnost ve svém vlastním prohlížeči zvýhodňuje sebe sama. Samozřejmě, že z toho užitek mít budeme, další stupeň v honbě za rychlejším hledáním ale něčím zavání. Přílišná snaha přimět nás používat kompletní portfolio Googlu je sice logická, firma tímto nicméně vstupuje na tenký led. Pokud bude nadále zlepšovat vlastní weby řešeními kompatibilními pouze s Chromem, hrozí, že se ze zlepšování stane „zlepšování“, z Google bude nový Microsoft a z Chromu zase Internet Explorer. K tomuto scénáři by se asi nikdo vrátit nechtěl a pravděpodobně k němu ani nedojde, ve své podstatě jako by se však historie chtěla opakovat.
Zatím to berme tak, že uživatelé Chromu mají nějakou výhodu oproti ostatním. Stránka se doslova vykresluje na pozadí a po klepnutí na odkaz se vám zobrazí bez dodatečného načítání. Přednačítání by v budoucnu mělo fungovat na všech webech, Instant Pages tak teprve technologii naťukávají. U některých stránek je způsob, jak odhadnout další krok uživatele, celkem snadný. Delší články se rozdělují na kapitoly, takže stačí, aby prohlížeč detekovat text podobného ražení jako „Next page“ a následující stránka se na pozadí načte a sestaví. Jak to dopadne jinde, kde obsah není jasně vyznačený, případně jak si předvídací technologie poradí s neanglickými texty, těžko odhadovat.
" frameborder="0" height="390" width="640">
Instant Pages mohou také sloužit jako příklad, kam až sahají extrémní snahy o zrychlení prohlížení. Mimochodem, jak by se vám líbila budoucnost, v níž skoro nepoužíváme jiné produkty než ty od Googlu? V současnosti se už utváří obraz následujících let. Když nepočítám webové služby, oblíbili jsme si prohlížeč Chrome. Možná se jednou kompletně obrátíme do cloudu a Chrome OS dáme prostor, aby vytlačil Windows. K internetu budeme připojení Googlovým kabelem a přirozeně tak budeme zároveň napojení na DNS servery od stejné firmy. Telefonovat budeme pomocí zařízení s Androidem a operátorem může být zrovna tak Google. A protože budeme všichni tak nadšení, koupíme si navrch i propagační předměty se známým logem. Neděsí vás to?
Tisk do PDF
Vynechme katastrofické scénáře – paranoici teď mají o čem přemýšlet, my ostatní se pojďme seznámit se zbytkem novinek. Formát PDF se zase tak vysoké oblibě netěší, přestože se rozšířil na všemožné platformy a používá se ve velkém měřítku. Problémové zásuvné moduly nemá rádo ještě více lidí. A zkuste jim pak povídat něco o zásuvném modulu pro zobrazování pédéefek. Ve Chrome se naštěstí nic takového řešit nemusí, protože v něm najdeme zabudovaný prohlížeč PDF souborů. Nejlepší je, že tato vestavěná čtečka běží v sandboxu, takže případné útoky přes dokumenty v tomto formátu nijak nezasáhnou systém. Jednoduché, elegantní a bezpečné řešení, to Google prostě umí. Vývojáři vzali to, co již mají a splnili přání mnohých uživatelů.
Vestavěná čtečka se nyní používá i k zobrazení náhledu stránky před tiskem. V první řadě bych ocenil vyladěný vzhled. Nechybí důležitá nastavení – rozlišuje se mezi barevným a černobílým tiskem, přizpůsobíte si orientaci papíru, zadáte počet kopií a rozsah zpracovaných stránek. Oboustranný tisk je rovněž povolen. Dlouhé čekání na relativně obyčejnou funkci nám Google vynahrazuje fajnovou možností tisknout do PDF. Za podobné odměny si příště počkáme rádi, že? Náhled samotný se vytváří tak, že se stránka převede do PDF. A my z toho následně máme užitek. Jakoby mimochodem. V prohlížeči ale nesmí být aktivní příslušný zásuvný modul od Adobe, jinak se vestavěná čtečka odstaví na vedlejší kolej.
Pokud jste si mysleli, že omnibox, jak Google říká svému inteligentnímu adresnímu řádku spojenému s vyhledávacím políčkem, dosáhl dokonalosti, vývojáři by s vámi zřejmě nesouhlasili, neboť mu zrovna zvýšili IQ. Nemusíte psát počáteční písmena slova, Chrome konečně pochopí, když adresu začnete vyťukávat od poloviny názvu. Napovídání položek z historie bude více podle vašich představ. Pakliže jste v minulosti navštívili cnews.cz, stačí napsat „news“ a na týž web se opět dostanete. Starší verze by si s tím nevěděla rady. Omnibox se konečně vyrovnal možnostem Awesome baru ve Firefoxu.
Třináctka v kostce
Na počet novinek protentokrát Chrome prohrálo se svými předchůdci, příště nás zase čeká o něco tučnější vydání. Z technologického hlediska nicméně prohlížeč udělal velmi zásadní krok, ale k většími rozšíření funkce přednačítání webů bude potřeba spolupráce správců stránek. Zatím se omezuje na google.com, potenciál sahá daleko za hranice království pánů Page a Brina. Po náhledu tisku mnozí volali pěkně dlouho, takže jsme ho konečně dostali. A rovnou s tiskem do PDF. Ještě jedna novinka by se našla, ale je skrytá, protože jde o experiment. Google zkouší novou podobu prázdné karty. Prozatím ji lze ohodnotit kladně. Je designově čistší a hezčí. Vyzkoušet jí můžete zapnutím na stránce about:flags, ale berte na vědomí, že žádná z testovacích funkcí nemusí fungovat spolehlivě.
Google Chrome 13 – google.com/chrome
Jazyk: Česky
Podporované systémy: Windows XP SP2 – 7
