Americká média informovala o plánech Googlu, jenž hodlá posílit podmořské kabely pro případ napadení žraloky. Jak totiž před pár lety dosvědčil i kamerový záznam z podmořského robota, známí vodní predátoři si za svou kořist skutečně občas zvolí některý z drahocenných optických kabelů, jejichž konstrukce není schopna silným čelistem vždy odolat.
Spekuluje se i o tom, proč se podmořské kabely začaly jevit žralokům vysoce „atraktivní“ až v novější době. Na vině může být dle některých zjištění slabé elektromagnetické pole, na nějž jsou žraloci citliví a které emitují cca po sto kilometrech rozmístěné zesilovače světelného paprsku. Historie transatlantických kabelů sahá až do roku 1858, kdy bylo na pouhých 26 dní uschopněno spojení mezi Irskem a Kanadou.
Propustnost činila asi 25 slov za hodinu. Další obdobný počin byl realizován až v roce 1866, kdy byl kabel obnoven a s rychlostí již osm slov za minutu otevřen komerčnímu využití s cenou kolem sta dolarů za dvacet slov. Další výrazný technologický milník byl položen v roce 1884, a to v podobě prvního telefonního kabelu.
V dnešní době představují podmořské optické kabely stále důležitou část celosvětové informační sítě, přičemž s jejich rostoucí datovou propustností samozřejmě roste význam i každého jednoho z nich. Nejen pro komunikační společnosti pak hraje skutečně důležitou roli i ochrana kabelů před poškozením, čímž lze předejít komplikované a ekonomicky nákladné opravě.
Řešením Googlu má být nová svrchní vrstva z materiálu podobnému kevlaru, což je paradoxně kompozit údajně nepříliš vhodný do vlhkého prostředí. Mozky z horského Mountain View však před žraloky snad přeci jen obstojí.
Vzorky transatlantických kabelů z let 1858, 1865 a 1866 (Science Museum, Londýn)
