Googlu se určitě nemůžeme divit. Ač službu používaly miliony lidí, nikdy na ní nevydělával, obchodní model totiž chyběl. Čtečka vlastně byla takovou kratochvílí Chrise Wetherella. Ten už na začátku nového milénia myslel na online agregaci novinových článků, ale až jako zaměstnanec Googlu dotáhnul nápad do konce. Reader spustil 7. října 2005 ještě jako hodně jednoduchou službu. Veškeré pokročilé funkce a několik různých vzhledů přicházely až v následujících osmi letech.
Reader nikdy nebyl dokonalý, ale byl dobře vyvážený na těch správných místech. RSS čteček byly mraky. Měl je téměř každý prohlížeč, e-mailový klient, existovaly spousty desktopových klientů. Reader si získal popularitu díky tomu, že běžel v cloudu. Veškeré zprávy se neustále stahovaly, i když jste neseděli u počítače. S „offline“ čtečkou to nejde. Ta natáhne obsah, jen když zadáte povel. Po dvoutýdenní dovolené ale z každého odběru stáhne jen deset dvacet článků. U zpravodajství, která tohle vychrlí za jediný den, je to zkrátka málo.
Uchovávání článků (odkazů) online mělo i další výhody. V odběrech dobře fungovalo vyhledávání, jednotlivé feedy se pohodlně řadily do složek a hlavně jste měli stav článků neustále aktualizovaný. Ráno v MHD projedete polovinu článků, zbytek pak třeba doma po práci nebo škole. Když po cestě článek označíte hvězdičkou, v oblíbených jej najdete, kdekoliv a kdykoliv se připojíte.
Google Reader se pyšnil i importem a exportem odběrů díky podpoře formátu OPML. Užitečné byly externí doplňky, jednotlivé články bylo možné poslat ke „zpracování“ jiným aplikacím a službám. Třeba dalším čtečkám (Pocket) nebo na sociální sítě. Hlavní vychytávkou však bylo otevřené API, díky čemuž mohl kdokoliv vytvořit vlastní čtečku na Readeru postavenou. Vývojáři se nemuseli starat o odběry nebo uživatelské účty. Prostě jen vytvořili nový front end, tedy ksicht. A to jak na webu, tak v mobilních aplikacích na různých platformách.
Kvůli tomu všemu nám Reader bude chybět. Od plnohodnotné náhrady tedy čekáme podobné funkce. Aby služba běžela na webu, měla vlastní aplikace nebo ideálně i API pro neoficiální klienty, uměla v odběrech vyhledávat články, feedy třídit do složek a také by se neměla zaleknout připojení externích doplňků (sdílení na sociální sítě apod.). Výhodou je podpora češtiny a bezplatný provoz.
Ideálu se zatím blíží Feedly, snaží se i AOL nebo Digg.
Kam přejít
Na tuto otázku odpoví náš chystaný seriál. Toto berte jako první díl, v dalších se už podíváme na jednotlivé čtečky v praxi. Až do poslední chvíle vývojáři svá díla stále ladí a abychom mohli služby dostatečně prověřit, musíme je chvíli testovat v ostrém provozu. V tabulce jsou zatím asi nejznámější alternativy Readeru. Budeme rádi, když své tipy a zkušenosti přiložíte do diskuze pod článkem. Určitě totiž používáte něco, co my v redakci ani vůbec neznáme.
čtečka | web | mobilní web | Android | iOS | podpora externích čteček |
Feedly | ano | ne | ano | ano | ano |
AOL Reader | ano | ano | ano | ano | ano |
Digg Reader | ano | ne | ne | ano | ne |
The Old Reader | ano | ano | ne | ne | ne |
Feedreader | ano | ano | ne | ne | ne |
G2Reader | ano | ano | ano | ne | ne |
InoReader | ano | ano | ne | ne | ne |
CommaFeed | ano | ne | ano | ne | ne |
NetVibes | ano | ano | ano | ano | ano |