Spíš než na hraní téhle pecky si pamatuju na tu atomsféru, která se ke hře pojila. Pařba s neskutečnou grafikou. První LAN párty v počítačové učebně. A hlavně odhalená ňadra ve stripclubu. To mě jako čerstvého puberťáka skutečně bralo. Vybavuju si hlavně pocit, jak byla hra ohromně vtipná.
A to i přesto, že jsem v té době většinu fórků nepochytal: jednak proto, že jsem neuměl pořádně anglicky, ale hlavně proto, že jsem byl ještě tele. Přesto jsem cítil hluboký obdiv ke tvůrcům. Byli to prostě machři a měli to v malíku. Stejně jako Duke.
Vývojáři po stěnách záchodů ve hře vzájemně psali svoje skutečné emaily a telefonní čísla, na stejné toaletě jste mohli vyrušit vetřelce při konání potřeby. V tajných komnatách jste objevovali mrtvé hrdiny z jiných her (např. Doom – asi jemné šťouchnutí do konkurence). Levely byly nacpané citacemi a odkazy z oblíbených filmů.
Mohli jste třeba narazit na můstek ze Star Treku, potkat počítač HAL 9000 ze snímku 2001: Vesmírná odysea nebo najít zkrvaveného Luka Skywalkera viset v jeskyni. A pokud jste se dostali do skutečně tajné komnaty, do které vedla cesta přes dvě další tajné komnaty, našli jste vzkaz ve stylu „Co tady děláš?“, případně „Tady bys neměl být (podepsán Pán Levelu)“. Hrozně rád bych si zahrál moderní hru, která by byla takhle vtipná.
Duke Nukem 3D (1996)
I policista může být zábavný!
Legendární příslušník policie ČR Pankrác patřil k nejoblíbenějším herním postavičkám na české scéně. Velkou zásluhu na tom měl i geniální dabing Luďka Soboty, jemuž sekundovali další velikáni jako Jiří Lábus, Petr Nárožný, Sabina Laurinová nebo Valerie Zawadská. Mnoho her (ba ani filmů) se tak hvězdným dabingem pochlubit nemůže.
První díl s všeříkajícím podtitulem S poctivostí nejdřív pojdeš se točí kolem záhadných únosů v jinak nezajímavé vesnici Lupany. Hledat budete unesenou dvojici a rozhodně to nebude snadné. Čekají na vás desítky hodin zabité plněním nejpodivnějších úkolů. Budete hledat líh pro sebevraha, nakupovat barevný sprej v sex shopu nebo měnit berana za policejní auto.
Na svoji dobu přinesl první Polda nevídaně kvalitní SVGA grafiku. Následovaly další čtyři díly – více či méně povedené. Minimálně stejně zábavný byl druhý díl z Marsias, který byl drobnými vtípky protkán ještě hustěji než úvodní díl. Je strašná škoda, že adventury tohoto typu přestaly vznikat.
Polda (1998)
That's easy!
V létě 1998 jsme se dočkali prvního dílu kultovní série Commandos, která u blikajících monitorů držela hráče po dlouhé hodiny, dny a týdny. Do žánru RTS přinesla mnoho nových prvků a legendární se stala i pro svoji obtížnost. Zatímco v naprosté většině strategií jste do té doby mohli ovládat monumentální armády čítající stovky mužů, Commandos si vystačilo se sedmi příslušníky speciální jednotky. Zeleného bareta, jenž se účastnil každé mise, dále doprovázeli odstřelovač, mariňák, ženista, řidič, špion a zloděj.
Monotónní zvuky a výkřiky, jež se prolínají celou hrou, měly na svědomí nejednoho do ruda rozpáleného rodiče. Hlášky, kterými hrdinové odpovídají na vaše rozkazy, se dokáží krásně vrýt do mysli a i po čtrnácti letech vás snadno přenesou zpět do prvopočátků her na Windows 98.
Symbolem série se stalo sledování zelené výseče, která znázorňovala zorné pole nepřátel. V každé misi jste naráželi na mnoho okamžiků, kdy bylo nutné čekat s celou jednotkou za rohem a několik dlouhých minut se připravovat na příchod německých pěšáků. Pokud jste tuto chvíli promrhali, čekání se opakovalo, a třeba hned několikrát. To stejné platí o specializovaných úkonech, které byly typické pro každého člena komanda. Nic nenaštvalo víc, než když půlhodinové plazení se špiónem přes půl mapy ztroskotalo na jednom špatném pohybu.
Commandos (1998)
