Fairchild Channel F
V srpnu 1976 uvedla firma Fairchild Semiconductor herní konzoli
Fairchild Channel F, jíž poháněl procesor Fairchild 8 CPU. Ten byl
oproti typické produkci tehdejší doby poměrně komplexním dílkem, dokonce
natolik, že jej tvořily dva integrované obvody. Grafika byla na moderní
poměry velmi spartánská – rozlišení 102 × 58 px a osm barev (čtyři
pozadí + čyři popředí). Operační paměti zde bylo pouhých 64 B (skutečně
nejde o omyl). A blížíme se k tomu důležitému, proč jsme vlastně hlavně
mluvili o komplexním procesoru? Ten byl totiž natolik pokročilým, že
umožnil poprvé v historii hráči základní hru proti umělé inteligenci,
všechny předchozí stroje dosud stavěly jen na interakci dvojice osob.
Pro konzoli vzniklo celkem 26 herních cartridge na nichž bylo
distribuováno více her na jediné za cenu 19,95 USD. Jako malý bonus
konzole obsahovala dvojici her vestavěných (Tennis, Hockey). Konzole
jako taková stála 169,65 USD.
Atari 2600
Jednoznačným symbolem druhé generace herních konzolí je model Atari
2600 uvedený v říjnu 1977 firmou Atari, Inc. Do roku 2004 se jí totiž
prodalo na 30 milionů kusů. Procesor MOS 6507 měl frekvenci 1,19 MHz a
nejprodávanější hrou byl Pac-Man se 7 miliony prodaných cartridgí.
Historie konzole Atari 2600 se datuju až někam k roku 1973, kdy na ní
začala pracovat nově zakoupená pobočka Atari Cyan Engineering, jež se
tehdy věnovala vývoji prototypu zařízení známého tehdy prostě „Stella“,
které zkoušelo nový přístup k věci: namísto „tvrdého“ naprogramování
v diskrétní logice šlo o regulérní CPU stavící na legendárním MOS
Technology 6502 v kapku zredukované (a tudíž levnější verzi). Jako RAM a
I/O čip zde dále byl i MOS Technology 6532, také čip grafický a zvukový
známý jako TIA. Jako runtime měla konzole 128 B RAM a dokázala
adresovat pouze 8 kB, přesto pracovala takřka výhradně s 4 kB hrami
z důvodu velké ceny tehdejších pamětí ROM.
Pozdější hry se přes toto omezení mimochodem dostaly skrze postup
známý jako bank-switching. Zatímco NTSC verze zvládla 128 barev, PAL
pouze 104 a SECAM pouhých 8 barev. Zařízení se prodávalo za 199 USD a
kromě dvojice joysticků byla jeho součástí také hra Combat. Zpočátku se
konzoli moc nedařilo, jelikož na trhu byly desítky klonů Pongu, ovšem po
čase veřejnost zjistila kvality těchto zařízení (možnost hrát více her +
programátoři se naučili mezitím pořádně využívat dostupného hardware) a
popularita rapidně vzrostla. Prodejnosti napomohlo i koupení známého
hitu Space Invaders od Taito. Mimochodem, v roce 1984 se objevila nová
verze této konzole Atari 2600 Jr. Která se lišila velikostí, designem a
stála atraktivních 50 USD. Pro Atari 2600 vzniklo během let hodně přes
900 her různých typů. Mimochodem, díky speciálnímu doplňku třetí strany
šlo pracovat i s kazetou.
Magnavox Odyssey²
Známá též jako Philips Videopac G7000 se začala prodávat v roce 1978 a
kromě procesoru Intel 8048 (1,79 MHz) používala také ve své době běžné
ROM cartridge. Během let se prodalo celkem dva miliony kusů. Interní RAM
procesoru měla 64 B a audio/video RAM pak 128 B. Konzole zvládla
rozlišení 130 × 200 (NTSC) a měla 16odstínovou fixní barevnou paletu,
z nichž pro sprity šlo použít právě 8 barev. Sprity hráčů mohly mít
rozměry pouze 8 × 8 pixelů a mohly být v akci vždy maximálně čtyři.
Herních postav mohlo být dvanáct a v ROM BIOSu (1 kB) bylo zabudovaných
možných 64 tvarů, z nichž bylo třeba při programování nějaký volit.
Samozřejmostí byl i zvuk a šumový generátor. Cena byla nasazena na
hranici 200 USD.
Herní konzole Magnavox Odyssey² měla v rukávu také jeden trumf:
plnohodnotnou membránovou klávesnici, takže umožňovala třeba v případě
vzdělávacích (či jinak dotazových) her vkládat data a dokonce i
programovat díky cartridgi Computer Intro!. Další silnou stránkou byl
systém pro hlasovou syntézu a první pokusy o kvalitní převedení stolních
her do konzolové oblasti. Již první uvedená hra Quest for The Ring byla
trochu podobná známé Dungeons & Dragons, kterou brzy následovaly
další pokročilé tituly. Dalším zajímavým počinem bylo uvedení tzv. Chess
Modulu, který se snažil zpřístupnit na této platformě kvalitní hru
v šachy. Zajímavé na něm je zejména to, že nejde o další externí
cartridge, ale o speciální modul obsahující navíc druhý CPU i s vlastní
pamětí.
Intellivision
Herní konzole Intellivision se začala prodávat v roce 1979 a to za
cenu 299 USD, přes tuto vyšší částku se jí prodalo na tři miliony.
Nejprodávanějším titulem zde byl Astrosmash s jedním milionem prodaných
kusů. Procesor General Instrument CP1610 byl 16bitového typu a běžel na
894,886 kHz. Konzole měla celkem 1456 B RAM, z nichž 512 B připadalo na
grafiku, 352 × 2 na systémovou RAM a 240 sloužilo jako odkládací
Scratchpad Memory. ROM měla velikosti 7168 B (5120 B Executive ROM a
2048 B Graphics ROM). Grafika měla výstup 159 × 96 pixelů, kdy se druhá
hodnota zdvojovala na finálních 159 × 192 pixelů. Z palety 16 barev
mohlo být na obrazovce všech 16. Spritů pak maximálně osm s rozměry 8 × 8
nebo 8 × 16. Pixely šlo roztáhnout horizontálně (1×, 2×) i vertikálně
(1×, 2×, 4×, 8×). Byla tu i podpora pro zrcadlení a detekce kolizí. Zvuk
měl tři kanály a z toho jeden šumový generátor.
Atari 5200
V květnu 1982 se objevil na trhu následovník Atari 2600, jež dostal
do vínku procesor Custom MOS 6502C taktovaný na 1,79 MHz (neplést
s 65c02). Byly tu i další dva VLSI čipy (tj. s integrací cca tisíce
tranzistorů). Rozlišení bylo stanoveno na 320 × 192 a počet
zobrazitelných barev na 16 z 256 celkem. Díky přerušením šlo zobrazit na
každém řádku pokaždé jinou barvu, takže šlo vytvořit klidně duhu se
všemi 256 odstíny. O grafiku se staraly obvody ANTIC a GTIA. O
čtyřkanálový zvuk pro změnu POKEY též snímající vstup z klávesnice, I/O +
také obsluhoval hi-res časovače a generátor náhodných čísel. RAM zde
již bylo 16 kB a ROM 2 kB systémové + max. 32 kB pro cartridge, opět
zvládající více díky bank switchingu.
Síla konzole byla v dostupnosti rovnou čtyř joysticků (pozdější
revize z roku 1983 však již měla pouze dva) s revolučními tlačítky po
obou stranách, dále automatickém přepnutí signálu na TV po zapnutí
konzole (jiné konzole potřebovaly přepnout manuálně) a bylo ty i
tlačítko Pause umožňující hru pozastavit. Přes svůj solidní hardwarový
základ se Atari 5200 na trhu příliš nedařilo (kolem milionu prodaných
kusů), což většina přičítá zpětné nekompatibilitě s Atari 2600, které
navíc stále bylo na trhu.
Vectrex
Herní konzole Vectrex se na trhu objevila v listopadu 1982 a to za
cenu 199 USD. Použitý procesor Motorola 68A09 byl taktovaný na 1,5 MHz.
Programátoři zde našli 1 kB RAM + 8 kB ROM a nechyběl ani mono zvuk
skrze obvod General Instruments AY-3-8912+ vnitřní vektorový CRT.
Vectrex byl herní konzolí, která na grafiku nešla jako většina TV
konzolí rasterově (spritově), ale vektorově. Barevnost byla řešena
externími plastovými obdélníky, které se u každé hry musely dát na
monitor. Tvůrcům se tedy od davu tehdy běžných konzolí odlišit určitě
podařilo.
Vectrex se také stal zřejmě první konzolí v historii, která u své
vestavěné hry Minestom v úrovni 13 pravidelně padala, resp. nefungovala
korektně, což tvůrci uznali a rozesílali stěžovatelům opravnou
cartridge. Rovněž šlo zřejmě o jedinou konzoli té doby, která se
dodávala standardně s displejem (černobílý Samsung 240RB40 s úhlopříčkou
240 mm). Za zmínku stojí rozhodně i příslušenství 3D Imager, které
zvládlo vytvořit dojem 3D obrazu díky synchronizované rotaci speciálního
disku před obličejem.
Emson Arcadia 2001
U nás prakticky neznámý kousek se zrodil v roce 1982 a byl vybaven
procesorem Signetics 2650 taktovaným na 3,58 MHz. Bylo zde 512 B RAM,
šlo zobrazit 128 × 208 pixelů v 8 barvách a byl tu samozřejmě i čip pro
obsluhu grafiky (Signetics 2637 UVI), i generátor zvuku (beeper +
šumový). Herní banka této osmibitové konzole zde byla tvořena postupně
51 unikátními hrami + zhruba 10 variacemi na ně. Grafika výstupu je
srovnatelná s konzolemi Intellivision a Odyssey². Arcadia si získala své
příznivce zejména tím, že šlo o konzoli relativně menší, takže ji šlo
díky 12V napájení používat klidně i na cestách na lodi nebo v autě
(tento druh přenositelnosti nicméně narážel na jeden základní problém –
téměř neexistovaly přenosné televizory). Ke konzoli bylo možné připojit
dva joysticky. Konzole neměla příliš úspěch a to ani tehdy, když
vytvořila variace na Pac-Man, Galaxian a Defender, za což ji posléze
čekal soud s Atari.
CollecoVision
V srpnu 1982 se začal prodávat model ColecoVision, který kromě
cartridgí zvládal s příslušnými expanzními sety i kazetu a byl (trochu
nečekaně) kompatibilní s Atari 2600. Použitým procesorem je zde
legendární Zilog Z80A taktovaný na 3,58 MHz. Bylo zde 8 kB RAM, paměti
ROM pro změnu 16 kB a video paměti 16 kB. Konzole zvládla rozlišení 256 ×
192 pixelů, to vše v 16 barvách a s maximálně 32 sprity. Zvuk měl tři
kanály tónové a jeden šumový. Cartridge mohly mít kapacitu až 32 kB.
Jednoznačně největším trhákem tohoto modelu byla od Nintenda licencovaná
hra Donkey Kong, nicméně celkem existovalo na 145 kousků k výběru.
Ukázalo se, že to byl tah dobrý, takže se nakonec prodalo přes dva
miliony konzolí.
Byly zde dva ovladače. Tvůrci se rozhodli zatraktivnit konzoli
zákazníkům i několika tzv. Expansion Moduly. První zajistil
kompatibilitu s Atari 2600 (toho si firma Atari samozřejmě všimla a opět
žalovala, nicméně konzole se mezitím již čile prodávala, navíc šlo o
snadno vyrobitelný doplněk, jehož šíření již zkrátka nešlo zastavit),
druhý modul byl volant a pedál pro lepší zážitek z jízdních her. Třetí
modul proměnil konzoli v plnohodnotný počítač Coleco Adam. Co se týče
her, tak tato konzole vsadila na firmy Sega, Konami a Universal, jež
jsou podepsány pod velkým množstvím herních klasik: Zaxxon, Mr. Do!,
Frenzy, Time Pilot…
Bally Astrocade
V roce 1977 uvedený a opět na Zilogu Z80 stavící 1,789 MHz. Procesor
měl k dispozici 4–64 kB RAM (externí rozšíření), základní rozlišení 160 ×
102 pixelů (s rozšířenou RAM 320 × 204). V závislosti na paměti bylo
možné zobrazit dvě nebo osm barev. Zvuk měl tři kanály tónové a jeden
šumový. Jaké médium zde sloužil samozřejmě opět cartridge (8 kB),
nicméně kazeta, resp. disketa šla připojit díky rozšíření známému jako
ZGRASS (to proměnilo konzoli v počítač přidáním FPU + dalších 32 kB RAM i
ROM a programovacího jazyka GRASS). Konzole byla spíše méně úspěšná a
rozhodně nevykročila ze stínu jiných es své doby. Přesto měla několik
zajímavých neherních doplňků, čímž máme na mysli třeba programovací
jazyk BASIC, který programy ukládal do video RAM (díky rafinované práci
s bity pro ně bylo k dispozici 1760 B). Programovalo se pochopitelně
skrze klávesnici. Ke konzoli lze připojit čtyři ovladače.
Sega SG-1000
V červenci 1983 uvedená Sega SG-1000 používala opět cartridge i
kazety a prodávala se za 15 000 YENů. Procesor jménem NEC 780C byl
jedním z klonů Zilogu Z80 a měl takt 3,58 MHz u NTSC verze a 3,55 MHz u
PAL verze. Paměti RAM bylo stejně jako video RAM: 16 kB. Maximální
zvládnutelné rozlišení bylo 256 × 192 pixelů, to vše s až 32 sprity na
obrazovku a 16 barvami. Zvuk (ještě stále mono) měl čtyři kanály: tři
tónové a jeden šumový. Konzole je mezníkem v historii firmy, protože jde
o vůbec první model, který kdy uvedli na trh. Konzole se záhy po
uvedení také dočkala několika inovací, remaků a doplňků v podobě
klávesnice, kazetové jednotky, přičemž zhruba někde od typové řady Sega
SC-3000 (29 800 YENů) se již mluví o samostatném počítači na SG-1000
stavícím. (Na něm přirozeně uživatelé mohli i programovat v BASICu.)
Tip: Po stopách herních konzolí – první generace (1972–1977)
Zdroj: The Game Console, Wikipedia: Fairchild Channel F, Atari 2600, Magnavox Odyssey², Intellivision, Atari 5200, Vectrex, Arcadia 2001, ColecoVision, Bally Astrocade, Sega SG-1000
