MS-DOS – klíčový předek
Ačkoli operační systém MS-DOS přímo do rodiny systémů Windows nepatří, jeho úloha je v tomto příběhu velmi důležitá a to i přesto, že se nejedná přímo o produkt Microsoftu. Firma IBM v roce 1980 plánovala uvést počítače typu IBM PC, se kterými měla v plánu konkurovat tehdejším strojům firmy Apple. Už tehdy bylo jasné, že aby byl počítač použitelný, musí obsahovat operační systém, který zprostředkuje uživatelům přístup k ovládání jeho funkcí. Úkolem vytvořit takový operační systém byl pověřen právě Microsoft.
Protože by byl vývoj zbrusu nového systému od počátku časově velmi náročný, odkoupil Microsoft systém 86-DOS od firmy Seattle Computer Products a upravenou verzi vydal roku 1982 jako MS-DOS 1.0. Především díky poměrně nízké ceně si tento systém záhy získal popularitu jak mezi domácími uživateli, tak ve firmách.
Jak vlastně ale MS-DOS (Microsoft Disk Operating System – přeloženo jako diskový operační systém) vypadal? Oproti dnešním systémům byl poměrně uživatelsky nepřívětivý a omezený. MS-DOS totiž pracuje pouze v textovém režimu – na obrazovku tedy vypisuje jen textové informace a rovněž ovládání probíhá pouze pomocí textu. Uživatel tak musel znát speciální ovládací příkazy a to dokonce i pro dnes tak samozřejmé operace, jako je manipulace se soubory (tvorba, mazání, přejmenovávání či kopírování).
Vznikla samozřejmě i celá řada nástrojů, které se snažily práci usnadnit pomocí intuitivnějšího ovládání, ty se však komfortu současných programů nemohly ani zdaleka rovnat. Na rozdíl od současných systémů navíc mohl být v jeden okamžik spuštěn pouze jediný program (až na některé výjimky), který prakticky zabral celou obrazovku. Princip práce s okny tak zcela chybí.
Windows 1.0 – zrod celé série
Zmíněné neduhy systému MS-DOS měl vyřešit projekt původně nazvaný „Interface Manager“, avšak při vydání roku 1985 přejmenován na dnes velmi známé jméno „Microsoft Windows“. Technicky se však nejedná o samostatný operační systém, ale pouze o nadstavbu pro operační systém MS-DOS. Uživatel proto musel mít v počítači MS-DOS již nainstalován, teprve poté mohl doinstalovat Windows 1.0, který je v podstatě sofistikovaným programem běžícím v systému MS-DOS a usnadňujícím práci.
Díky grafickému rozhraní nabídl uživatelům větší komfort. Jak už z názvu vyplývá, systém využívá konceptu oken, ve kterých jednotlivé aplikace běží. Podstatným rozdílem oproti současnosti je však fakt, že se jednotlivá okna nemohla překrývat, namísto toho se poskládala do úhledné mřížky jedno vedle druhého (výjimkou byl informační dialog).
Zajímavostí je, že toto omezení nebylo technickým problémem, ale problémem licenčním – práva na překrývající se okna totiž v té době držela firma Apple, která tento koncept využívala ve svém vlastním systému a Microsoft se tak snažil vyhnout právním sporům.
Okenní režim však indikuje další vylepšení oproti DOSu, totiž možnost běhu vícero aplikací najednou. Vedle sebe jste si tak mohli spustit třeba správce souborů, textový editor a jednoduchou hru. V případě DOSu byste museli jednu aplikaci nejprve vypnout, abyste mohli pracovat s druhou.
Podpora pro multitasking, jak se běh několika programů najednou odborně nazývá, však byla limitovaná a fungovala pouze pro aplikace navržené pro Windows 1.0. Mezi ty patřila třeba i první verze Malování od Microsoftu, textový editor Write, Kalendář, Hodiny, Ovládací panely nebo schránka pro kopírování a vkládání textu. Windows 1.0 si však kvůli nedostatku zajímavých aplikací příliš velkou popularitu nezískal.
Windows 2.0 – vylepšená okna
Roku 1987 Microsoft vydal nástupce první verze, který vylepšil práci s okny – umožnil jejich libovolné pozicování a překrývání, objevily se termíny minimalizace a maximalizace, tedy prvky, které používáme dodnes. To sice, jak se dalo předpokládat, vyvolalo žalobu Applu, soud však nakonec Apple odmítl s tím, že princip překrývaných oken v grafickém rozhraní nemůže být chráněn jako patent.
Vyšší popularitu druhým Windows zajistily i zajímavější aplikace jako kupříkladu rané verze editorů Word a Excel a další programy od různých vývojářů. Windows měl však stále spíše minoritní podíl, a tak aplikací využívajících grafického rozhraní Windows 2.0 nebylo až zase tolik, kolik by si Microsoft představoval.
Windows 3.0 – první velký úspěch
Zatímco první dvě verze Windows díru do světa neudělaly, s Windows 3.0 v roce 1992 přišel zlom. Microsoft výrazně vylepšil grafické rozhraní systému a umožnil lepší multitasking – aplikace vyvinuté pro MS-DOS využívající textové rozhraní mohly být spuštěny v okně a běžet spolu s ostatními aplikacemi. Přibyly další užitečné programy jako správce souborů a správce programů pro snadné spouštění aplikací, objevila se také legendární (alespoň v řadě kanceláří) hra Solitaire.
Spolu s dalšími technologickými výhodami, rostoucím zájmem vývojářů (tedy větším počtem vytvořených programů) a několika televizními reklamami se Microsoftu během dvou let povedlo prodat asi deset miliónů kopií a Windows se tak pro Microsoft stal největším zdrojem příjmů. Podíl na popularitě měla i dobrá podpora hardwaru a fakt, že Windows 3.0 byl dodáván předinstalovaný v nových počítačích.
Úspěch pokračoval i s následující verzí 3.1 vydanou v roce 1992, která přišla s řadou dalších vylepšení – rozmachem multimediálních aplikací včetně přehrávače videozáznamů. Novinkou byla také varianta Windows for Workgroups 3.1 s řadou nástrojů a funkcí pro práci v počítačové síti. Popularita narostla velmi rychle a systém Windows tak zabral trh s operačními systémy pro osobní počítače.
V příštím díle budeme ve výčtu historických verzí Windows pokračovat, podíváme se, v čem byla zajímavá Windows NT, jakou revoluci přinesla Windows 98 a v čem znamenala Windows 2000 u Microsoftu přelom.
