První seznámení, parametry
Kvalitu tohoto panelu poznáte již při vybalování, kdy nejdříve vytáhnete kompletní kabeláž a hned po ní robustní stojan. Vzhledem k jeho velké podstavě nemůže být o nějaké nestabilitě ani řeč. Stojan navíc nabízí velmi dobré možnosti polohování. Pak již následuje vytažení samotného panelu a jeho následné nacvaknutí na stojan.
Osobně musím vzhled posledních modelů HP řady 75 jen pochválit. Tenký decentní rámeček v matném tmavě šedém odstínu pěkně ladí se stříbrným podstavcem, jehož oka můžete použít na odkládání samovolně se kutálejících i jiných předmětů. Vzhled nenarušují ani tlačítka, trochu ostrou zelenou diodu jde v OSD nabídce umlčet.
Na zadní straně monitoru najdete praktické ucho pro přenášení, či polohování, celkem čtyři USB porty (dva vzadu, dva na levém boku) a nesmím zapomenout ani na videovstupy. Výbava sice není tak bohatá, jako u většího modelu LP2475w, ale i tak zde najdete D-Sub, DVI-I a nový DisplayPort.
Řada uživatelů tento panel po jeho uvedení velmi rychle vracela pro nepříjemné pískání zdroje. V tomto případě (testoval jsem revizi SPG224 vyrobenou v lednu 2009) se již tento problém neobjevil. Při nalepení ucha na monitor bylo ale slyšet mírné vrnění napájecího zdroje, které však již ze vzdálenosti půl metru nebylo ani v tichém prostředí vůbec slyšitelné. Rád bych věřil tomu, že se HP podařilo neduhy prvních revizí již definitivně odstranit.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Alfou i Omegou je u polohování tohoto monitoru podstavec. Ten HP používá u různých modelů. Najdete jej např. u LP2475w a v trochu větším podání i u obřího třicetipalcového LP3065.
Panel můžete otáčet kolem osy (základna přitom zůstává na svém místě), zvedat až o 10 cm. naklápět nebo otočit na výšku. Stojan umožňuje skutečně variabilní nastavení a je jen dobře, že jej HP používá u více modelů.
Ovládání monitoru probíhá skrze pět tlačítek, jimiž můžete přímo přepínat vstup, spustit tovární nastavení, či automatickou kalibraci. Mezi tlačítky najdete i signalizační zelenou diodu, kterou lze v OSD nabídce vypnout.
Kompletní galerie
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídka má tradiční rozložení, které HP u svých monitorů s úspěchem používá již několik let. A proč také měnit něco, co se velmi dobře osvědčilo. Postupem času byl ještě zjednodušen systém ovládání, takže nyní vystačíte jen se třemi tlačítky. Rozložení je navíc velmi intuitivní, takže nastavení máte hotové během chvilky.
První dvě položky asi netřeba nijak zvlášť rozebírat. Zastavíme se ale hned u položky Image Control. Zde můžete nastavit při nižším než nativním rozlišení, jak se bude monitor chovat. Zvolit můžete zachování poměru stran i režim 1:1.
Barvy můžete nastavovat v osách RGB, případně můžete zvolit jeden s přednastavených profilů. Mezi nimi najdete 9300 K, 6500 K a sRGB.
V položce Management můžete vypnout zelenou diodu mezi tlačítky, takže střídmý vzhled již nebude nic narušovat.
Z dalších položek stojí za zmínku ještě volba hlavního videovstupu (D-Sub zde ale chybí) a přepínání vstupů. Podívat se také můžete, kolik již má panel nasvíceno.
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Poté následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500 K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení
Díky použitému S-PVA panelu jsou pozorovací úhly bez jakýchkoli připomínek. Rozhodně se nesetkáte při spodním pohledu s tmavnutím až inverzními barvami, tak jako u TN panelů.
Velmi dobře na tom panel byl i co se týče rovnoměrnosti podsvícení. Ta byla nepatrně lepší při maximálním podsvícení, kdy v levém dolním roku (nejtmavší naměřené místo) poklesla intenzita jen na 84 %. V ostatních místech se držela většinou kolem 90 %, což je vynikající výsledek.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Po kalibraci displeje na 150 cd/m2 se rovnoměrnost trošku zhoršila. I tak ale neklesla pod 80 %. Nejpatrnější byl pokles intenzity ve spodních rozích. Nicméně i zde je třeba zdůraznit, že 20% poklesu si všimnete okem maximálně na jednolitých barevných plochách.
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas, spotřeba
U tohoto panelu je zajímavé, jak moc závisí svítivost na nastavení kontrastu. Následující graf byl měřen při 50% kontrastu. Při tomto nastavení svítivost sice začíná na krásných 28 cd/m2, končí však už na hodnotě 114 cd/m2. Další zvýšení je již možné jen při zvýšení kontrastu. To mi částečně vysvětlilo, proč byl v továrním nastavení nastaven jas s kontrastem na 80 a 90 %. Výrobce uvádí maximální svítivost 300 cd/m2, té se mi však dosáhnout nepodařilo.
Průběh spotřeby věrně kopíruje nastavení jasu. Na nastavení kontrastu je naštěstí nezávislý. Celková spotřeba pak není zcela nejnižší a spíš se blíží monitorům s větší 24" úhlopříčkou.
Rychlost odezvy a stabilita kontrastu
Co se týče odezvy, tak tento panel žádný rychlík není. Průměrná odezva se pohybuje kolem 30 ms, při přechodech šedá-šedá se pak ještě trochu prodlužuje. Při sledování videa pak bylo patrně v rychlých scénách mírné rozmazávání.
Trochu překvapivé bylo, že i přimaximálním jasu se podsvětlovací trubice nezbavily svého blikání. To je naštěstí postřehnutelné pouze osciloskopem a lidskému oku nevadí, nicméně mi trochu stížilo měření.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Stabilita kontrastu byla o trochu horší něž na větším HP LP2475w. Nicméně vzhledem k tomu, že budete mít jas i kontrast zřejmě nastaven na vyšší hodnoty, tak to zas takový problém nepředstavuje.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Tovární nastavení není zcela ideální. Při nastavení 6500 K v OSD nabídce jsem optickou sondou naměřil pouhých 5815 K. Také odchylky barevných kanálů nebyly z nejmenších. Naštěstí kalibrace dokázala vše zcela napravit. Nově si můžete prohlédnout také výsledky měření při přepínání jednotlivých režimů zobrazení. Zklamání přineslo nastavení sRGB režimu, jenž s barevným gamutem, který v podstatě pokrývá barevný prostor AdobeRGB, ani nehnul.
Tovární nastavení
Po kalibraci optickou sondou
Režim Custom Color
Režim sRGB
Při sledování testovacího obrazce dopadl monitor také velmi dobře, protože v jasných odstínech bylo možné rozlišit téměř všechny kanály. U tmavých odstínů došlo ke slití prvních tří odstínů od červené a prvních dvou u černé barvy. I to je ale velmi dobrý výsledek, o kterém se může TN panelům jenom zdát.
Interpolace obrazu
Interpolace obrazu není nejhorší, ale upřímně, viděl jsem již lepší. Zvláště rozmazávání textu při zachování proporcí mě zamrzelo. Nicméně i tak byl text celkem dobře čitelný.
1680 × 1050 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení
1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – zachování proporcí
Závěrečné hodnocení
LP2275w ukázal, proč se o jeho test tolik čtenářů zajímalo. V kategorii 22" panelů s poměrem 16:10 patří mezi ty s nejlepším barevným podáním, pozorovacími úhly a oslovuje skvělou nabídkou vstupů i vynikajícími možnostmi polohování. Za první dvě jmenované výhody může samozřejmě především použitý panel, kde na rozdíl do majority 22" LCD panelů není použita TN obrazovka, nýbrž pokročilejší S-PVA.
Mínusy jako pomalejší odezva či mírně vyšší spotřeba nejspíše nebudou pro cílovou skupinu panelu odrazující, trochu zamrzí ne úplně dobrá tovární kalibrace barev. Ještě více bude asi bolet vyšší cena, kterou LP2275w atakuje i leckteré kvalitnější panely s vyšším rozlišením. Nutno ale podoktnout, že ceny všech LCD panelů jdou ruku v ruce s dolarem dost nahoru a když budete šikovní, seženete tento panel i ze už velmi lákavou cenu pár set nad 8000 Kč.
Tím, co však rozhodne o tom, zda je LP2275w vynikající koupí, nebo LCD panelem působícím jen žal při reklamacích, bude to, zda koupíte stejně kvalitní kus, jako ten recenzovaný. Problémů s pískáním tohoto modelu jsou plná fóra, rád bych však věřil tomu, že recenzovaný panel projevující se slaboulinkým brumem trafa není světlou výjimkou a v obchodech už kápnete na stejně dobré kusy.
Plusy a mínusy
+ S-PVA panel
+ pozorovací úhly
+ široký barevný gamut
+ celkové provedení
+ kompletní kabeláž
+ možnosti polohování
- pomalejší odezva
- na 22" vyšší spotřeba
- vyšší cena
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti Mironet.
