HP ProBook 4535s: čtyřjádro, CrossFireX a kvalita za 14k

HP ProBook 4535s: s AMD za minimální cenou

V řadě HP ProBook S najdete pracovní notebooky nejen na práci. Co tím myslím? Zatímco notebooky nesou strohé šasi s korporátním designem a máme tu profesionální edici Windows, matný displej, čtečku otisků prstů nebo slot pro ExpressCard, řada S patří na nejlevnější konec řady a proto si ji mohou snadno dovolit i studenti a domácnosti, kde takový notebook udělá dobrou službu.

Hewlett-Packard s tím ostatně počítá a proto nasazuje i trochu lepší herní grafické karty. ProBook 4535s se prodává i pod 11 tis. Kč, naše konfigurace je na trhu za 13 900 Kč včetně DPH - a to se jedná o notebook z business-class (i když s řadou kompromisů) se čtyřjádrovým procesorem, dvěma grafickými kartami v CrossFireX, velkým diskem aj. . V čem je háček?

První dojmy

ProBook 4535s nese stejně jako celá řada 4x3xs nový styl šasi pojící v sobě kov a plast. Byl jsem spokojen u 13" modelu 4330s, byl jsem spokojen i tady. Kov na dotek hned poznáte, notebook jsem vybalil z krabice a byl na dotek příjemně chladný. Nemusíte se bát ani příliš vysoké hmotnosti, notebook váží vcelku běžných 2,5 kg.

Jelikož jde o patnáctipalec, máme tu numerickou klávesnici, nezapomnělo se ani na čtečku otisků prstů a displej má parádně matný povrch. Ze všeho nejvíc mě ale zajímal hardware, kvůli specifikacím jsem si ostatně notebook vyžádal na recenzi.

HP ProBook 4535s je jednou z prvních vlaštovek s platformou AMD Sabine. V pátek jsem o žhavých novinkách od AMD napsal poměrně rozsáhlý článek a jako předmět zkoumání mi sloužil právě tento stroj, doporučuju si proto článek proběhnout, najdete v něm spoustu testů a popis celé platformy. Velmi zkráceně: v notebooku najdete čtyřjádro, dvě grafiky v asymetrickém zapojení CrossFireX a výdrž na baterku je přesto výrazně lepší, než na co jsme byli zvyklí od předchozí generace od AMD. Vzhledem ke korporátní výbavě a pěknému zpracování jsem ihned větřil nějakou botu.

Zpracování

Na svou cenu za 11-14 tis. Kč je ProBook 4535s dobře zpracovaným notebookem. Nemáte zde sice hořčíkovou kostru a podobné kvalitativní výstřelky, ale celé šasi je poměrně kvalitně slícované z plastu a kartáčovaného hliníku. Kov najdete na většině víka notebooku a na celé svrchní straně základny, tedy kolem klávesnice a na opěrkách.

Notebook je relativně pevný a nijak nevrzal. Je nasnadě, že po delším čase používání se asi tyhle provozní vlastnosti trochu zhorší, ale zatím si nemám důvod stěžovat. Základna díky kovovému povrchu drží velmi dobře a moc se neprohýbá, displej se sice dá ohnout, ale nijak nevrže.

Klouby displeje mě také nijak zvlášť nezklamaly. I když je víko ve své pozici mírně rozklepané, klouby ho v klidu pevně podrží na daném umístění. Víko můžete zvedat bez přidržení notebooku, základna je dostatečně těžká a klouby nejsou zase tak tuhé. Víko se opírá o pět gumových distančních pásků kolem displeje. Maximální úhel otevření je zhruba 140 ¬∞, což je mírně nadprůměrná hodnota.

Porty a konektivita

Z levé strany odzadu: máme tu napřed otvor pro zámek Kensington, hned vedle něj potom zásuvku pro nabíjecí adaptér s kontrolkou nabíjení nad sebou. Po párcentimetrovém výdechu chlazení je zde konektor D-Sub (VGA), dále síťový port RJ-45 od rozhraní Ethernet v rychlosti 1 Gb/s od Realteku. Následuje port USB 2.0 a USB 3.0. Vepředu máme na levé straně otvor pro SD karty a dva 3,5mm konektory pro zvukový vstup a výstup. Dále prázdno, na pravé straně další dva konektory USB 2.0 a potom už jen mechanika DVD-RAM (vypalovačka všech DVD disků, i dvouvrstvých, s podporou DVD-RAM). Záda jsou čistá.

 

Pro bezdrátové připojení tu máme Wi-Fi 802.11n v podání Atheros AR9285, dále Bluetooth 3.0 HS, opět Atheros, AR3011.

Klávesnice, touchpad a displej

Klávesnice

Pár výtek by se našlo, ale klávesnice mě opět potěšila. Klávesy mezi sebou mají velký rozestup, dobře se do nich strefuje a stisk je dost jistý a jednoduchý. Navíc se nezapomnělo ani na numerický blok a tak máte před sebou notebook vhodný na pohodlné psaní bez dvojhmatů.

Klávesy Ins, Del, Home, End, PgUp a PgDn jsou nad Backspace a nad číselným blokem, není třeba mačkat je přes Fn. Enter je rozměrný, Backspace je dlouhý a nezapomnělo se dokonce ani na kontextovou klávesu. Numerický blok má navíc dobře nahmatatelnou mezeru od zbytku klávesnice. Klávesy F1-12 mají přes Fn funkční zkratky, nejen pro nastavení stroje jako takové, ale i například pro přehrávání hudby. Caps Lock má kontrolku přímo v klávese. Zarážky jsou výrazné.

Co pohanit - levý Ctrl a hlavně Shift jsou čtverečkovité, tedy krátké. Mezery od Esc přes F1-12 až po Del jsou naprosto homogenní a stejné, rychlým hmatem nenajdete například F4. Někomu se taky nemusí líbit blok šipek - šipky nahoru a dolů jsou sloučeny do jednoho čtverečku. To má zase tu výhodu, že šipky snadno nahmatáte a navíc můžete jezdit nahoru-dolů jen bříškem jednoho prstu.

Nad klávesnicí máte malinký knoflík pro ovládání Wi-Fi a podobnou klávesu pro spouštění webového prohlížeče. Nalevo je kulaté tlačítko pro vypínání, přijatelně tuhé a ne moc vystouplé, takže o něj nešťastnou náhodou nezavadíte.

Touchpad

Touchpad Synaptics je rozumně velký a přesný, neměl jsem s ním žádné problémy. Scrolluje se už tradičně multidotykově dvěma prsty.

 

Tlačítka mě zase tak neoslnila. Sice je krásné, jak splývají se základnou a téměř i s touchpadem, ale zase jsou kvůli tomu velmi mělká a také dost tuhá a nepohodlná. Pracovat se s nimi ale dá, stisk je naštěstí po celé délce tlačítka rovnoměrný.

Displej

LCD panel v ProBooku je vcelku klasika - displej s matricí TN, s mírně zažloutlými barvami a s úhlopříčkou
15,6 ", resp. 40 cm. Rozlišení činí bohužel jen obligátních 1366 × 768 px. Povrch je matný, takže žádné zbytečné odlesky se nekonají. Maximální jas sice není příliš vysoký, ale na matný displej je více než dostatečný.

Pozorovací úhly jsou zcela průměrné, s odezvou jsem nezaznamenal žádné problémy.

Hardware, výdrž a chování

Hardwarová výbava (vnitřnosti)

Tuhle kapitolu se nebudu moc rozepisovat a spíše vás odkážu na už zmíněný článek:

• AMD Sabine: levná čtyřjádra v noteboocích (test)

Uvnitř najdete procesor AMD A6-3400M, plnohodnotné čtyřjádro na velmi nízké frekvenci 1,4 GHz. Díky technologii Turbo Core může procesor v zátěži dynamicky zrychlovat až na 2,3 GHz, jak jsme ale ověřili v testu, zase tak slavné to s turbem není. Notebook má tak čtyřjádrový procesor, dopředu ale předesílám, že velmi pomalý.

S grafickou kartou je to lepší a velmi zajímavé. Uvnitř procesoru (APU) máme integrovaný Radeon HD 6520G se 320 Stream procesory, vedle něj je tu také diskrétní Radeon HD 6470M se 160 Stream procesory a 1 GB pamětí GDDR3 na 64b sběrnici. Máte hned tři možnosti, jak to celé spíchnout dohromady. V základu jsou obě dvě grafiky v provozu a přepínají se za účelem minimální sotřeby v klidu a maximálního výkonu v zátěži. Máte možnost obě dvě karty spojit do asymetrického zapojení CrossFireX, nechat je zvlášť, nebo v BIOSu vypnout dedikovanou kartu a hrát si jen s integrovaným Radeonem. Oba Radeony spojené v CrossFireX lze označit jako Radeon HD 6540G2.

 

Zapojení CrossFireX dvou rozdílných karet funguje jen ve hrách s DirectX 10 a vyšším. Starší hry vám pojedou také, ale s nižším výkonem než bez CrossFireX, proto je lepší na tyto multi-GPU režim vypnout. Je to dobře vidět u 3DMarku 06 (DX9) a 3DMarku Vantage (DX10). Vypnout CrossFireX není problém, stačí dvě kliknutí ve Vision Engine Manageru, nemusíte ani čekat na žádné prostoje, CrossFireX se vypne maximálně s krátkým probliknutím.

Notebook má disk WD6400BPVT, co se rychlosti týče, nic extra nečekejte, disk se točí jen 5400 ot./min a to je na výkonu znát. Na druhou stranu z testů i z reálného použití mám silný pocit, že se disk od Western Digital znatelně dotahuje na 7200otáčkové disky od Seagate.

Výkon - na papíře pěkný

Zatímco v posledních recenzích obvykle chválím blesková dvoujádra Sandy Bridge, musím si dnes na procesor přeci jen trochu postěžovat. Je vcelku jasné, že pomalý procesor je asi nejslabším článkem celého jinak velmi dobrého notebooku. Čtyři jádra jsou fajn, ale když pracují jen kousek nad 1,4 GHz, velký výkon z toho nevytřískáte. Abych jen nekřivdil - nebojte se, na surfování po webu procesor bez problému stačí a na úkony jako přehrávání náročného videa má k dispozici vždy hned dvě silné grafiky.

Celý stroj je však poněkud nevyvážený mezi grafikou a procesorem. Ač ani obě grafiky v CrossFireX neposkytují bůhvíjak vynikající výkon, pomalý procesor jim zvláště v moderních hrách prostě nestačí. Optimalizace pro čtyři jádra pomůže, ale i tak bude procesor podávat výkon zhruba na úrovni 2,66GHz Core 2 Dua.

V článku o AMD Sabine jsem byl poprošen o test v programu Xilisoft Video Converter s využitím akcelerace grafickou kartou. Bohužel, ani s plnou verzí Xilisoftu, nejnovějšími ovladači, kodeky a AMD APP jsem nebyl schopen program přesvědčit, že Radeon opravdu podporuje GPGPU nasazení AMD APP.

 

Grafiky s vypnutým CrossFireX mají výkon na úrovni Radeonu HD 6470M, či mírně nad ním, ten znáte, pokud CrossFireX fnguje, čekejte něco na úrovni GeForce GT 525M. Obrázek si můžete udělat z článku o AMD Sabine a z grafů. Podle všeho má Radeon HD 6520G ve výsledku o vlas vyšší výkon než diskrétní HD 6470M.

Hluk, zahřívání, výdrž

Hlukem mě přistroj potěšil. Ačkoli v klidu byl slyšet tak nějak průměrně (tiché dýchání), v zátěži byl hlučný úplně stejně. I když jsem plně zatížil procesor i obě grafiky, notebook pořád vydechoval velmi tiše. Teplota se podle senzorů příliš nezvyšovala nad 60 ¬∞C, notebook se skoro vůbec nezahříval. To je jednou z klíčových výhod platformy Sabine. Čtyřjádrové APU s výkonnou integrovanou grafikou spořádá za celý čip maximálně 35 W (TDP), spíše mnohem méně.

To se odráží i na výdrži. Ačkoli máme před sebou 15" notebook s jen 47Wh akumulátorem, výdrž byla poměrně slušná. Při přehrávání seriálů přes web se stále udržela nad třemi hodinami, v klidu se zapnutou Wi-Fi se potom vyšvihla nad pět hodin. Pokud byste vypnuli Wi-Fi a na notebooku jen psali ve Wordu se ztmaveným displejem, můžete očekávat dobrých 6 h. To je od poslední generace procesorů od AMD velký skok kupředu, ačkoli je na tom Intel s procesory Sandy Bridge stále o malinko lépe.

Zvuk, napájení, korporátní výbava

Reproduktory na vás duní struhadlovitou mřížkou nad klávesnicí a umí hrát i velmi hlasitě při stále rozumné kvalitě, to ostatně zaručuje i certifikace SRS Premium Sound. Celý zvuk bohužel vždy zní jako by vycházel z plastového kbelíku, to je ale u notebookových reproduktorů běžné.

Notebook se nabíjí přes velmi dlouhý 90W adaptér. Nebyl jsem příliš spokojený s maximální úrovní dobití, nabíjení se obvykle na 96-97 % zastavilo a odmítalo pokračovat výše.

Nechybí tu průměrná 1,3Mpx webkamera a z ostatních funkcí bychom neměli zapomínat na šikovnou čtečku otisků prstů nebo slot na karty ExpressCard 34.

Software

Notebook má předinstalovány Windows 7 Professional v 64bitové edici, což mě znovu nutí ptát se, jak je možné, že je tak levný. Dále je tu kromě standardních utilit a ovladačů od HP i Microsoft Office 2010 v okleštěné edici Starter a také Norton Internet Security.

Závěr, zhodnocení

Vynikající notebook. Pokud nepotřebujete rychlý procesor.

Za danou cenu se nedá upřít, že HP postavila na nové platformě od AMD opravdu dobrý notebook. Dobré zpracování s matným povrchem displeje i všeho ostatního a relativně pěkným vzhledem má i čtečku otisků prstů a s dobrou klávesnicí se tak jedná o velmi dobrý pracovní notebook, ať už pro menší firmy, studenty či domácnosti.

Stále jsme na 14 tis. Kč a nechybí nám tu ani základní diskrétní Radeon doplněný o velmi výkonnou integrovanou grafiku, přičemž je možné karty spojit do CrossFireX. Nezapomnělo se ani na pořádný disk, který se vzdor svým otáčkám nezdá být nijak extrémně pomalý.

 

 

 .

 

.

Výsledky benchmarků

Výsledky benchmarků

• Testovali jsme podle této metodiky.
• CFX = CrossFireX, IGP = diskrétní grafika vypnuta, běží jen integrovaný Radeon HD 6520G

 

 

 

.