Podobně jako paměťová buňka, memristor má dva stavy, mezi kterými jej dokáže přepnout elektrický proud. Stavy se liší velikostí odporu a výpočetní technika je může snadno interpretovat jako nulu a jedničku. Na podobném principu pracují phase-change paměti (PRAM), ale potřebují k tomu více energie. Jednou z výhod memristoru by přitom měla být právě energetická úspornost.
Memristor sestrojený v HP Labs se skládá ze dvou vrstev oxidu titaničitého (TiO2). V jedné z vrstev je krystalová mřížka porušena tak, že v ní chybí některé atomy kyslíku. Elektrický proud způsobí, že díry se přesunou na druhou vrstvu. Vrstva bez děr a s nimi má pak měřitelně rozdílný elektrický odpor.
Další výhodou memristoru je, že narozdíl od běžně užívaných DRAM pamětí si dokáže uchovat svůj stav i po vypnutí napájení. Přesto je ale přepínání mezi stavy velmi rychlé. Proto by memristor mohl v budoucnu nahradit klasické typy polovodičových pamětí. Nejfantastičtější představy pak mluví o počítačích, jejichž paměť by fungovala na podobném principu, jako lidský mozek. Takové počítače by pak dokázaly rozpoznávat vzhled tváře a další biometrické údaje nebo zlepšovat své vlastní algoritmy na základě zkušeností.
Kdy se ale technologie začne skutečně využívat, zatím není známo. V horizontu několika příštích let to téměř jistě nebude.
Zdroj: Cnet News, X-bit labs
