Dnešní studie je společným dílem mezi anglickou vědeckou obcí a webem BBC Lab UK. Testováni byli náhodní diváci zahraničního pořadu „Bang Goes the Theory“. V rámci testu byli účastníci požádáni, aby procvičovali sadu určitých online úkolů po dobu nejméně 10 minut denně, 3 dny v týdnu a to vše po dobu 6 týdnů. Zatímco v jedné skupince byly úkoly zaměřující se na plánování, logické myšlení či řešení problémů, v jiné účastníci pro změnu řešili obecně známé problémy nebo se věnovali úlohám zaměřeným na testování krátkodobé paměti, pozornosti, vizuálních schopností či matematiky. Třetí skupinka se věnovala pouze tomu, že hledala na internetu odpovědi na neznámé otázky. Celkem ve všech skupinkách bylo 11 430 osob ve věku od 18 do 60 let.
zdroj: Moravskoslezský deník
Pokud se po studii vědci ohlédli zpět, pak zjistili, že ačkoliv se lidé zlepšili v plnění určitého typu úkolu, přesto jsou vědci přesvědčení, že se žádná ze skupin nezlepšila v obecných výkonnostních faktorech, jakými jsou obecné kognitivní schopnosti či konkrétně paměť, logika nebo schopnost učení se. Slovy Adriana Owena (vědec věnující se u organizace Medical Research Council bádání na poli neuro-věd): „Domnívám se, že očekávat získání vyšší inteligence po tréninku širokého spektra kognitivních schopností není podpořeno žádnými fakty. Nebyly totiž odhaleny absolutně žádné spojitosti mezi tréninkovými programy a růstem kognitivních funkcí a tedy zostřováním mysli / zvyšováním inteligence.“
Po zásluze zkritizován
Není každopádně pravděpodobné, že by se tato studie, která se objevila i v prestižním magazínu Nature, stala poslední. Jiný prestižní neurolog (Peter Snyder studující stárnutí na Brownově univerzitě ležící v Providenci na Rhode Islandu) označil celou studii za špatnou. Přitom ale sám souhlasí, že dat, které podporují právě jeho teorii, mnoho není. Pokud bychom se bavili o pozitivních nálezech, tak musíme v této souvislosti zmínit firmu Posit Science (San Francisco), jejíž mozek trénující software údajně mírná zlepšení nalezl. Kritikové tvrdí, že lidé u BBC měli porovnávat jablka s jablky – starší osoby dle nich samozřejmě vykazují uvadající kognitivní schopnosti. Dalším argumentem proti je ten fakt, že se do ní přihlásily osoby, které niterně holdují podobným zábavám, takže logicky by u nich zlepšení se ve věci, v níž jsou již výborní, nebylo za pár týdnů příliš vidět. Třetím protiargumentem se stalo to, že délka tréninku zkrátka nebyla dostatečná – 4 h po dobu 6 týdnů není mnoho, klidně by se tedy nějaká zdánlivě statická schopnost mohla začít najednou zvyšovat někdy později (moderní psychologie a neurologie je i dnes přirozeně stále plná neznámých).
Owen si je kritik vědom a na některé již i odpověděl. Například na argument s krátkostí tréninku odepsal: „Průměrná osoba sice prošla jen 24 sezeními, byly tam však i lidé, kteří prošli dvěma až několika stovkami sezení.“ Owen také naznačil, že výsledky jeho studie nemusí nutně znamenat, že je podobný trénink u starých a velmi mladých bezúčelný, nicméně důkazy o jeho přínosu stále prakticky nejsou, což mimochodem vytváří ideální prostor k dalším testům.
Celá tato záležitost je mimochodem trochu podobná studiím na téma škodlivost mobilních telefonů. Počítačoví hráči každopádně nemusí truchlit, jelikož studie se týkala pouze a výhradně jednoduchých kognitivních náležitostí a nikoliv komplexních her typu náročná strategie z 2. světové války. Alternativní studie o pozitivním vlivu počítačových her dospěla ve finále v podstatě ke shodnému závěru. I když mají například hráči 3D stříleček lepší schopnost vybavit si předměty, které se před nimi nakrátko objevily, stále to neznamená, že to zvýšilo jejich inteligenci nebo logický úsudek.
Zdroj: Nature
