HTC One S: ve stínu krále smartphonů, přesto dobrý (recenze)

Zatímco HTC One X je vyroben z polykarbonátu, tak HTC One S má tělo z upraveného hliníku. Původní aluminium bylo pozměněno procesem zvaný micro arc oxidace, během kterého se pod napětím 10 000 voltů změní jeho vlastnosti a připomíná keramiku; například není studený a měl by být i odolnější. Takto je ovšem upravena pouze černá barevná varianta telefonu a podle ohlasu některých majitelů dochází k odlupování barvy podél hran (HTC to řeší výměnou za nový kus), ovšem já měl k dispozici šedý telefon.

V průběhu celé recenze budu srovnávat s modelem HTC One X

Minule testovaný HTC One X je perfektní telefon, jehož jedinou „vadou“ je přílišná velikost. Je to prostě pádlo, a proto jsem se velmi těšil na One S, který disponuje mnohem rozumější úhlopříčkou 4,3" – a že i do takového displeje jde dostat HD rozlišení 720p dokazuje Sony s modelem Xperia S. HTC ale takto vysokou hustotu pixelů buď neumí, nebo nechce kanibalizovat One X. Tak či onak, rozlišení je zde průměrných 540 × 960 pixelů – to znamená hustotu bodů 256 ppi (na čtvereční palec), zatímco One X má 312 a stejně velká Xperia S dokonce 338. Displej je typu Super AMOLED, což normální člověk zase tak moc nepozná. Důležitější je dostatečné rozlišení. Displej samozřejmě kryje ochranné sklo Gorilla Glass.

Konstrukce telefonu je opět tvořena jedním kusem hliníku, jenže nejde o dokonalé unibody. Spodní brada je zřejmě kvůli umístění antén plastová a horní část je dokonce oddělávací. U One X nešlo otevřít nic, SIM karta byla v malém šuplíčku stejně jako u iPhonu, a vůbec ničemu to nevadilo. Naopak šlo o velmi pevnou konstrukci. Také u One S se dá vyměnit pouze SIMka, ovšem celá část zadního krytu se sundává právě jen kvůli ní. K baterii se nedostane a microSD karty telefon nepodporuje – elegance šuplíčku dostala na frak a pevnost šasi si také pohoršila.

Řada One – rozdílné konstrukce se společnými prvky

Telefon je velmi tenký. Uprostřed má jen 8 mm a směrem k hornímu a dolnímu okraji se rozšiřuje. Rozmístění ovládacích prvků zůstalo stejné, tedy tři senzorová tlačítka pod displejem, zapínací tlačítko nahoře a kolébka hlasitosti na pravé straně. Vlevo najdete konektor micro USB a zdířka sluchátka se nalézá nahoře. V nedávné debatě jsme se většinově shodli, že lepší je to dole.

 

Naprosto stejná čočka fotoaparátu (v porovnání s HTC One X) se tentokrát lépe vešla do těla telefonu a méně vyčnívá. Vedle je jedna přisvětlovací LED dioda. Chybí zde kontaktní piny pro (zatím neexistující) držáky, zato je tu logo Beats audio značící lepší ekvalizér zvuku v případě připojení sluchátek Beats.

 

A co se menších rozměrů telefonu týče, tak menší je hlavně displej (53 × 95 mm proti 59 × 104 mm), zatímco telefon jako celek o moc menší není (65 × 131 mm proti 70 × 134 mm). Na výšku je vlastně skoro stejný, jen působí užší a tenčí – ovšem vzhledem k namáhání palce při ovládání jednou rukou si proti One X prakticky nepolepšíte. Hmotnost přístroje klesla ze 130 gramů na 120, což není žádné podstatné číslo – oba jsou zkrátka lehké.

 

Tím tedy padl mýtus, že One S se bude držet lépe, než přerostlý One X a kromě nižší ceny tak zdánlivě nemá co lepšího nabídnout. Cenový rozdíl je však pouze 1 200 Kč.

Hardware, paměť, paměť a paměť

One S má výkonný dvoujádrový procesor Qualcomm Snapdragon na frekvenci 1,5 GHz s grafickým jádrem Adreno 225, zatímco One X má čtyřjádrovou Tegru 3 (s úsporným pátým jádrem). Oba disponují standardní 1 GB operační paměti.

Ani zde není slot pro microSD kartu a jak to u 32GB One X nechybělo, tak zde by někomu již mohlo. One S má vnitřní paměť 16 GB, ovšem po odečtení vyhrazené paměti pro aplikace a místa zabraného samotným Androidem s nadstavbou Sense se dostáváme na nějakých 10 GB volného místa, což je u top telefonu již na hraně. Neříkám, že by měl One S podporovat microSD, ale dvojnásobek vestavěné paměti by mu neškodil. K této kapacitě dostanete zdarma od Dropboxu dalších 25 GB (pokud již máte účet, získáte navíc 23 GB). Velmi pěkná přidaná hodnota, ovšem Samsung dává 50 GB.

A hlavně, opět se tu objevuje problém s rozděleným paměťovým prostorem, kdy pro aplikace je vyhrazeno jen 1,7 GB. To je dost dnes, za půl roku to bude málo. Galaxy Nexus má paměť společnou a nyní uváděný Galaxy SIII také, tak nechápu, co vede HTC k tomuto hloupému kroku.

Vnitřní výbava je téměř shodná, telefon disponuje běžnými senzory: okolního jasu, gyroskopem, kompasem i proximity; neumí však NFC. Tato zatím spíše nepoužívaná technologie by však brzy už mohla chybět a opět je to od HTC spíše politický tah kvůli uchování toho lepšího pro HTC One X.

Dále zde najdete velmi rychlou n-kovou Wi-Fi a DLNA pro bezdrátové streamování videa. Pro tento účel bude HTC prodávat malou krabičku (Medialink) připojitelnou k televizi, ale zatím jsem měl v ruce pouze jeden kousek dovezený ze Španělska, u nás ji stále neseženete.

Android Sense

Na testovaném předprodukčním kousku neustále padala aplikace Google Maps, ovšem jinak jde o shodné prostředí nového rozhraní HTC Sense, které je celkem podařené a již se nejedná o dřívější brzdu Androidu. Pokud si chcete o Sense přečíst více, podívajde se na recenzi HTC One X, protože zde žádný rozdíl není.

Pouze zmíním základní vlastnosti: najdete zde českou qwerty, což zdaleka není standardem. Českoněmecké proprietární řešení qwertz bývá k vidění častěji a bez možnosti změny, HTC je v tomto modernější. Postrádám přepínače Wi-Fi a zámku otáčení displeje v horní liště, jako to má Samsung. Také mi na Sense velmi vadí nemožnost nastavit si větší matici ikon na ploše. Takových 5 × 5 by se s přehledem vešlo – a taky že vešlo, když jsem nainstaloval jiný Launcher (Apex, zkuste jej taky). S jiným launcherem ovšem zmizí možnost používat podařené widgety od HTC.

 

Po zapnutí je tu pohotovostní obrazovka s odemykacím kroužkem – buď telefon jen odemčete, nebo přetáhnete některou ikonu na kroužek a dojde přímo ke spuštění aplikace. Na pozadí zamčené obrazovky může být třeba počasí. Screenshoty nový Android umí, zde přes zkratku power+home. HTC One S taktéž umí USB Mass Storage.

Fotoaparát – stále skvělý

Velkým kladem celé řady One je kvalitní fotoaparát. Naprosto dostatečných 8 Mpx (klidně by stačilo i méně) s automatickým ostřením, LED přisvícením a senzorem nízkého osvětlení dělá také díky 28mm čočce se světelností F2.0 subjektivně moc pěkné fotky. Umí natáčet a přehrávat video v rozlišení 1080p (do formátu MP4) a také v režimu slow motion (čtyřikrát zpomaleně). Přední kamera je již standardních 1,3 Mpx (720p).

Funkce „kulomet“ (kontinuální snímání) dovoluje pouhým držením spouště sázet jednu fotku za druhou kadencí zhruba 4 fotky za sekundu v plné kvalitě. V efektech najdete řadu pěkných filtrů, hlavně tilt-shift a režim HDR. Jediný rozdíl proti HTC One X zaznamenali někteří uživatelé v tom, že fotky z One S jso o kousek přeexponované.

 

Výdrž telefonu nijak nepřekvapila – jeden pracovní den. Kapacita akumulátoru je lehce nižší, protože One S s menším displejem nepotřebuje tolik energie, jako Tegra 3 s HD rozlišením. Zároveň je díky tomu telefon velmi tenký, ale každý večer skončí v nabíječce.

Závěr

Proč si tedy pořídit HTC One S místo lepšího One X? V této cenové hranici již tisícovka nehraje takový rozdíl, takže cena důvodem nebude. Jediné, čím S-ko boduje, je velmi tenké tělo a protože dvoujádro na většinu činností více než dostačuje, nemusí být papírově vyšší výkon One X rozhodující. Pokud překousnete nižší rozlišení, méně paměti pro data a méně podařenou konstrukci, získáte povedený tenký smartphone s téměř stejnou funkčností. V ruce ale menší příliš nebude.

Neberte přísné hodnocení jako důkaz toho, že by šlo o špatný telefon; naopak. HTC One S je kvalitní smartphonu, to jen ve srovnání s výborným HTC One X má příliš málo co nabídnout a cenově je poněkud nadsazený. Jeho hodnota je zhruba na 10–11 000 Kč a až jej uvidíte za tuto cenu, neváhejte.

 

Kompletní galerie