HTC One X: král smartphonů 2012 (megarecenze)

Společnost HTC se do všeobecného povědomí poprvé dostala díky kvalitním nadstavbám pro operační systém Windows Mobile. Poté se stala dvorním výrobcem Google telefonu Nexus a nyní, po menším útlumu spojeném s několika méně povedenými modely, přichází s trojicí telefonů pod označením One. Všechny mají nejnovější operační systém Android 4 Ice Cream Sandwich se zcela novou nadstavbou Sense a liší se hlavně velikostí úhlopříčky. Největší z nich má čtyřjádrový procesor a aspiruje na nejlepší smartphone roku 2012.

 

Už když jsem viděl řadu One na novinářské akci poprvé, říkal jsem si, že tentokrát se HTCčku po dlouhé době něco povedlo. A skutečně, kdyby u návrhu přemýšleli jen o malý kousíček lépe, mohlo jít doslova o dokonalý telefon. Řada One byla představována jako jeden telefon tvořený třemi modely. Nejmenším levný One V s 3,7" úhlopříčkou a vysunutou bradou, prostředním One S s displejem o velikosti 4,3" a dvoujádrovým procesorem a konečně HTC One X, který je o kousíček větší, než referenční Galaxy Nexus a má displej s rozlišním malé HD (720 × 1 280 px) o diagonále 4,7".

 

Android konečně dospěl

Společnost Sunnysoft mi zapůjčila HTC One X  a já se ze všech sil snažil na něm nalézt nedostatky, což bylo docela těžké. Jableční jazykové by řekli, že nedostatkem je už samotný Android, ovšem ten je ve své čtvrté verzi již srovnatelný s iOS. Proti iPhonu nyní již jen lehce horší „feeling“, tedy pocit z ovládání, nahrazuje možnostmi nastavení – teprve Ice Cream Sandwich skutečně snese srovnání s iPhone. Všichni ostatní výrobci smartphonů a tabletů by se měli zamyslet, proč se stále patlají se staršími verzemi, případně svými podivnými nadstavbami.

Když mluvím o nadstavbě, bylo by pošetilé očekávat od HTC, že ponechá čistý Android. Již dříve však HTC pokorně (všichni mu to věříme) přiznal, že se nadstavba Sense stala přeplácanou. Sense pro nový Android (a řadu One obecně) je proto zcela nový a nutno říct, že i zarytí příznivci rootování, mezi které se počítám, by s ním mohli být spokojeni.

Z příslušenství zmizela „lepší“ sluchátka

Ale k samotnému telefonu. Balení pojalo HTC vysoce ekologicky, ale také účelně. Krabičku tvoří jen vyztužený papír. Uvnitř najdete kompaktní nabíječku, jakou HTC používá již léta, dále obyčejná sluchátka a nástroj na instalaci SIM karty. K telefonu dostanete za příplatek 500 Kč autonavigaci Sygic. HTC chtěl původně dodávat One X spolu se sluchátky Beats, nakonec pro malý zájem najdete v balení jen ta obyčejná. U Vodafonu je ale jde k telefonu pořídit za zlomek ceny.

Displej

Díky podařené konstrukci nepůsobí telefon přes 4,7" úhlopříčku tak rozměrně.  V ruce se drží lépe, než fyzicky menší 4,65" Galaxy Nexus, přesto jej do dlaně neschováte a často bude potřeba si druho rukou vypomoci. Krásné kompaktní tělo je vyrobené z probarveného polykarbonátu (v černém či bílém provedení). Nehrozí tak viditelné škrábance. Žádné lesklé plasty se nekonají, záda jsou hezky matná a příjemná na dotek. Displej s ochranným sklem Gorilla Glass 2 má po stranách zaoblení známé z Lumie a celkově je lehce prohnutý po vzoru Nexusu. Po celou dobu testování jsem pozoroval jistou odolnost proti šmouhám – otisky prstů na displeji sice občas ulpěly, ale po čase byly pryč, protože se nošením v kapse utřely. Tohle jsem se starým Desire nezažil. Radost patlat po displeji.

Displej je typu Super IPS. Amoled mi však vůbec nechyběl. Barvy jsou pěkné a přestože se mezi námi objevují barvofilové vyžadující bělejší bílou a lepší modrou, nemůžu HTC One X v tomho ohledu nic vytknout. Dostatečný kontrast je spojený s inteligentní automatickou úrovní jasu a jednotlivé pixely také nerozeznáte. Na čtverečním palci je celkem 312 bodů (PPI), Retina má u iPhone 326 PPI a Xperia S 341 PPI. Čitelnost na slunci je jedna z nejlepších.

Konstrukce: jen tři tlačítka, zvykněte si na to

HTC One X má tři senzorová tlačítka, což je proti Galaxy Nexusu, který kvůli virtuálním tlačítkám přicházel o kus zobrazovací plochy velká výhoda. Dřívější menu již v novém Androidu nehledejte, každá apliakce jej musí integrovat do sebe – pokud není optimalizovaná pro ICS, objeví se ve spodní čsti displeje proužek s oním chybějícím tlačítkem, což zabírá místo stejně jako je tomu u Nexusu. Je celkem otravné a důvodem je jen lenost programátorů aplikací.

 

Senzorová tlačítka jsou vyvedena lehce kontrastní barvou, díky čemuž jsou dobře vidět i v šeru. Mají navíc inteligentní podsvícení závislé na čidlu regulující také jas displeje. Nestane se vám, že byste na tlačítka neviděli zrovna když potřebujete.

Levé slouží jako zpět, prostřední domů a pravé pro přepínání spuštěných aplikací. Místo vertikálního pásu z čistého Androidu použilo HTC efektnější rolovací seznam, což mi osobně mi to přijde jako změna k horšímu.

Nad displejem je pouze malé logo HTC, přední kamera a reproduktor. Jedna z dírek reproduktoru v sobě skrývá notifikační diodu (oranžová pro oznámení, červená pro nízký stav baterie, zelená nabito). Designu nemohu vytknout vůbec nic; HTC si vzalo to dobré z minulých modelů a přidal krapet inovace.

Na levé straně se nalézá microUSB konektor pro připojení k počítači a k napájení. Po delší době mám telefon bez krytky na tomto konektoru a je to opravdu úleva. Na pravé najdete ovladač hlasitosti – při změně se místo nějakého standardního zvuku ozývá melodie a zde už člověka napadá, že inženýři v HTC neměli co na práci, tak vymysleli naprosto zbytnou funkci.

Dole je pouze mikrofon, takže se zaměříme na horní stranu: zapínací tlačítko, 3,5mm jack a druhý mikrofon sloužící pro odfiltrování ruchů; teď pevně doufám, že nejde o nějakou jinou nedokumentovanou HTC dírku.

Výrazná čočka ještě výraznějšího fotoaparátu

Záda telefonu by byly designově čistá, kdyby nebylo fotoaparátu. Kuželovitě vystouplá čočka jako by k telefonu nepatřila. Má vedle sebe přisvětlovací diodu a po chvíli používání vám již nepatřičně nepřijde. Telefon se o ni částečně opírá, když leží na stole a krycí sklíčko by asi hrubší zacházení nesneslo. Ve spodní části je malý, ale silně a prokresleně hrající reproduktor s logem Beats audio. To připomíná, že telefony One obsahují lepší zvukový čip s lepšími sluchátky, ve skutečnosti jde ale pravděpodobně pouze o softwarový ekvalizér a čip je pouze legendou předávanou z jedné tiskové konference na druhou.

Pět kontaktů na boku by mělo slouži pro kolébkovou nabíječku, tu ale k dispozici nemám. Posledním prvkem je slot na microSIM. HTC totiž u One X a One S přešlo na nový menší formát. Zde navíc potřebujete pro vysunutí karty nástroj (stačí sponka). Konstrukce telefonu je nerozebíratelná, uvnitř není žádný slot pro paměťovou kartu a když se na to podívám s odstupem, je tomu tak dobře. Již nyní se v diskuzích „odborníci“ dohadují a nadávají na tyto dvě změny, já ale v obou vidím spíše pozitiva.

Paměť: zdroje jsou

One X má vlastní paměť (interní SD kartu; není to fyzická karta) o kapacitě 32 GB a nejde rozšířit. Jenže proboha, to je někomu na telefon málo? Trochu horší je rozdělení paměti na oddíly, kde pro aplikace je vyhrazeno pouze 2 GB, což je hodně dnes, za rok už možná budete nadávat. Pro data zbylo zhruba 26 GB. One X podporuje připojení telefonu jako diskové jednotky přes USB Mass Storage; což je stále lepší řešení, než poslední dobou prosazovaný protokol MTP.

Díky dohodě mezi HTC a Dropboxem dostanete ke keždému telefonu řady One ke svému účtu na Dropboxu bonus ve výši 23 GB na dobu dvou let. Tomu já říkám správná přidaná hodnota. Operační paměť je opět jeden gigabajt a přestože je nadstavba Sense celkem náročná, stačí to. Správce úloh ukazuje neustále využitých 700 až 800 MB operační paměti z celkového 1 GB. Na druhou stranu paměť je od toho, aby se používala a nesetkal jsem se s tím, že by došla.

Zapínáme: HTC Sense už není brzdou

S rozhraním Sense jsem neměl poslední dobou dobrou zkušenost, přesto musím říct, že jeho nová verze je povedená. Můžete mít až sedm ploch, které mezi sebou lze libovolně přesouvat a kteroukoliv z nich nastavit jako domácí. Plocha znamená klasické 4×4 ikony, což je při úhlopříčce malé HD škoda. Klidně mohli přijít s větší maticí, případně alespoň dát tuto možnost do nastavení. Více ikon na plochu však svměstnáte při instalaci jiného launcheru (což root nevyžaduje). Widgety umí měnit velikost, ale to je věc Androidu a ne Sense.

Seznam všech aplikací má tři záložky: Všechny, Stažené a Často používané. Nejde bohužel uživatelsky skrýt nechtěné ikonky a tak je mnohe lepším řešením vytvořit si na ploše skupiny aplikací. Stačí vzít jednu ikonku a přetáhnout ji na jinou, čímž dojde k vytvoření složky.

Předinstalované aplikace

HTC předinstalovalo řadu aplikací, což bývá většinou ke škodě, zde to však díky novému přístupu téměř nevadí. Mezi aplikacemi najdete Twitter, Facebook, TuneIn Radio a OfficeSuit. Takové aplikace často jen v sytému překáží, zvláště, když je nechcete využívat. Vždy mi vadil napevno předinstalovaný Facebook, který nechi používat, ale neustále překážel mezi aplikacemi, zabíral místo v paměti a každou chvíli se hlásil s novou aktualizací. Tak zde je to vyřešeno: v novém One X je můžete zablokovat a deaktivovat, poté je taková aplikace vlastně mrtvá, nezabírá místo a systém ani uživatel o ní neví.

Musím pochválit hudební přehrávač, který se ovládá velmi dobře. Pokud nainstalujete aplikaci pro rozpoznávání skladeb SoundHound, přehrávač si jej integruje do sebe a přímo z něj můžete vyhledat název skladby – což je zvláštní, protože když posloucháte nějakou svoji MP3ku, pravděpodobně víte, co je zač.

Ikonka s názvem Car spustí překryvný Launcher orientovaný na šířku a uzpůsobený ovládání v autě. Telefonování je poté jednodušší, ale třeba Google navigace zatím není optimalizovaná a pro výběr se přepne zpět do zobrazení na výšku. Internetová rádia a hudební přehrávač již ale fungují na jedničku.

Internetový prohlížeč (v původním rozlišení)

Pokud se spokojíte s defaultním prohlížečem, dostanete velmi rychlé vykreslování po dlaždicích, podporu flashe a maximálně šest záložek. Práce s ním je velmi plynulá a ani u větších webů nebudete mít žádný problém.

Další aplikace

• Aplikace TuneIn Radio je přehrávač internetových rádií z celého světa.
• Aplikace Zrcadlo využívá přední kameru a je zřejmé, co dělá.
• HTC Club je variantou na Android Market. Najdete v něm prvky pro přizpůsobení rozhraní Sense, tedy další tapety, vyzvánění a schémata.

 

Nastavení

Horní stahovací lišta krapet zchudla. Už v ní nenajdete více přepínačů, ale pouze jediné tlačítko Nastavení, jež vás přenese přímo do nastavení.

Zde najdete přepínače pro bezdrátové sítě a veškeré ostatní nastavení. Pod položkou další se můžete podívat na aktuální spotřebu dat, nastavit si limit a zjistit, která aplikace je nejžravější. Jednotlivým aplikacím můžete pak omezit přístup k internetu.

V osobním nastavení je většina při starém. Na pohotovostní obrazovce však nemusí být pouze hodiny. Variantou je krásně animované počasí (nebo místo něj akcie, oblíbené kontakty, maily…) spolu s několika ikonkami. Odemykání probíhá chycením a přesunutím kolečka, ovšem když naopak chytnete nějakou ikonku a přesunete ji do kolečka, dojde po odemčení rovnou ke spuštění dané aplikace; typicky fotoaparátu, nebo volání. Pro tyto rychlé akce lze použít pouze ikonky, které máte ve spodní liště. I přes zamčenou plochu můžete stáhnout horní lištu a podívat se na zmeškané události.

Android umí propojovat kontakty z více míst a při psaní sms nabídne neobtěžující kontrolu pravopisu. Řazení diakritiky při podržení některé samohlásky je ale stále nelogické, zde se mělo HTC poučit od Sony, kde na prvním místě bývají české znaky ě a é. A když už chtějí vylepšovat čistý Android, mohli nahradit smajlíky v aplikaci Google Talk, které jsou v novém Androidu vyloženě hnusné.

Stisknutím zapínacího tlačítka a domečku pořídíte screenshot obrazovky, odpadá tak jeden z důvodů pro rootování.

Tím, že je telefon nerozebíratelný půjde v případě problémů těžko restartovat vyndáním baterie. Za celý měsíc se mi stalo jen jednou, že došlo ke „kousnutí“, ovšem po chvíli se One X sám restartoval a po naběhnutí systému se objevila hláška s výpisem o chybě a možností její odeslání do HTC. Mají to dobře ošetřené.

Dokonalý fotoaparát: ta ta ta ta

Hardwarové klávesy jsem se opět nedočkal, ale to je asi tak jediné mínus. Po zapnutí aplikace Fotoaparát můžete okamžitě a bez prodlevy udělat fotku – telefon sám průběžně zaostřuje na střed. Pokud chcete zaostřit jinam, stačí na to místo klepnout.

V nastavení si můžete zvolit rozlišení maximálně 8 Mpx (3264 × 1840 px) a kvalitu videa malé HD, nebo full HD. Najdete zde samozřejmě i podrobnější věci, jako je expozice, kontrast, sytost a ostrost barev, ISO a vyvážení bílé. Samospoušť je k dispozici v čase 2 nebo 10 sekund. Není problém vypnout zvuk závěrky.

Ta ta ta ta…

Kontinuální snímání, jež by se spíše mělo jmenovat kulomet, nabízí velice efektní focení v plné kvalitě rychlostí zhruba 3 až 4 snímky za sekundu. Tohle způsobuje wow efekt.

HTC nabízí řadu efektů dostupných pro automatiku, z nichž opravdu dobrý je třeba medailonek (zatmaví okolí hledáčku, výsledkem je kulatá fotka), hloubka pole (známý Tilt-Shift z Instagramu) a filtr pro Starobylost fotky. Kromě automatiky je zde povedený režim HDR (dvě fotky těsně za sebou s různou expozicí, z nichž telefon složí výslednou), panorama, portrét, makro a slabé světlo.

U videa zůstává spoušť fotoaparátu aktivní a během pořizování záznamu můžete vyfotit snímek, aniž by došlo k přerušení natáčení. Video lze nahrávat i zpomaleně, se čtyřnásobným fps, ale pouze v nízké kvalitě ale pouze bez zvuku.

Fotky i video mi subjektivně přijdou dostatečně kvalitní a hlavně HDR spolu s hloubkou pole vás bude dlouho bavit. Hardwarovou spoušť nakonec zase tolik nepostrádám – například Xperia S ji měla, ale na focení bych raději vzal HTC. Fotoaparát u One X je momentálně tím nejnepším, s čím jsem se u smartphonů za dlouhou dobu setkal.

 

Připraven na budoucnost

Díky velké úhlopříčce můžete telefon využít i k přehráváná filmů. Náročné video s rozlišením 720p nebo 1080p ve formátu MKV (H264, WEB-DL) nečinilo čtyřjádrovému procesoru nejmenší problém. S vestavěnými tituky jsem zaznamenal problém s jejich kódováním, to je ale záležitost přehrávače. Nejde ovšem nahrát soubory větší, než 4 GB.

One X má řadu technologií, které využijete až v budoucnu. Patří mezi ně NFC pro blízký přenos dat a Bluetooth verze 4.0. Data mohou po mobilní síti proudit rychlostí až 42 Mb/s díky HSPA+, jež zatím nabízí pouze T-Mobile na omezeném zkušebním prostoru – aneb jak ještě rychleji vyčerpat FUP. Poloviční rychlost nabídne také Vodafone. To ale pouze pro zajímavost, na většině území nemáme ani běžné 3G.

HTC One má dvě zajímavá příslušenství, která se u nás zatím neprodávají. Malý Bluetooth adaptér s 3,5mm jackem slouží k připojení do autorádia a přehrávání hudby přes A2DP (prý je tam i nějaké vylepšení). HD MediaLink můžete využít pro připojení k televizi  a bezdrátovému streamování videa, promítání fotek, nebo ke hraní Angry Birds.

Výdrž

Žádné překvapení se nekoná, One X je další jednodenní telefon. Ale i při častém používání vydrží poctivě celý den až do nočních hodin, takže mírné zlepšení to přeci jen je. Nestalo se mně, že bych baterka došla před druhou hodinou ranní. Tegra 3 je ale poměrně úsporná při nečinnosti díky pátému jádru, a tak pokud budete tefon šetřit, může vám vydržet třeba až dva dny. One X si ale nekupujete kvůli nepoužívání, takže počítejte s jedním dnem. Mě většinou vydržel mezi 15 a 17 hodinami. Výdrž je tedy standardní den, díky (v nečinnosti) úsporné Tegře 3 o kousek lepší. Zahřívání se projevuje jen u náročnějších činností, jako je hodinové hraní Šmoulů nebo Tethering.

 

Nějaké ty nicneříkající naměřené hodnoty

 

 

Je to drahé, není to drahé

Když srovnáte parametry a cenu s Galaxy S III, který ve 32GB variantě stojí přes 19 000 Kč a na 15 000 Kč se dostanete jen u 16GB modelu, není 14 189 korun za One X s pamětí 32 GB zase tak moc. Takový iPhone 4S přijde na stejné peníze, jako Galaxy S III.

Přesto je 14 000 korun hodně. Menší One S stojí ale dostupnějších 12 000 Kč, tedy stejně jako Galaxy Nexus se 16 GB. Výběr je na vás, ale mezi špičkovými telefony je One X, potažmo One S, spíše levnější.

HTC Car

Moc pěkná funkce a příslušenství, mrkněte na video:

Zhodnocení: kdyby jen si šéf HTC nepotřeboval kompenzovat…

Krásný…

Ač jsem se snažil najít jakékoliv mouchy, HTC One X se mi moc líbil a jen nerad se s ním budu loučit. Pevná konstrukce se zaobleným displejem, matné provedení (prodává se i v bílé) a pohodlné ovládání se mi velmi líbily, dokonce ani Sense nemohu tentokrát zatratit . Uměl bych si představit, že bych telefon používal bez rootu a bez CyanogenModu.

…ale moc velký…

Vzhledem k velikosti je telefon příjemně lehký a tenký, váží jen 130 gramů. Nakonec je právě velikost zřejmě jediným mínusem. Rozumná úhlopříčka smartphonů končí někde kolem 4,4", potom už je to velké pádlo, a i když máte velké ruce, tak ovládání jedinou končetinou není moc pohodlné. Galaxy Nexus měl 4,65" a bylo to moc, proto je i 4,7" u HTC One X příliš a už vůbec nechápu 4,8" u nového Galaxy S III. Takový 5" Note je pak už jiná kategorie.

Výrobci se nechali strhnout do závodu o co největší úhlopříčku a zřejmě si myslí, že se takové číslo dobře vyjímá v parametrech. Přitom Sony a také iPhone dokazují, že velké rozlišení se dá vměstnat i do menších displejů.

HTC One X je velmi dobrý telefon a troufám si tvrdit, že i po uvedení Galaxy S III zůstane nejlepší. Samsung má totiž ještě víc nesmyslně velkou úhlopříčku, lesklá záda a rozhraní TouchWiz neprošlo takovou změnou, aby již bylo více použitelné. Jsem proto velmi zvědavý na prostřední model HTC One S, který je sice jen dvoujádrový a chybí mu NFC, jinam by měl být za cenu nižšího rozlišení funkčně shodný.

…přesto téměř perfektní

Kdyby měl One X displej o velikosti maximálně 4,4", dal bych mu hodnocení 100 %, takto musím ubrat, ale vám, kterým pádlo vyhovuje, si těch pár procent klidně zase přidejte. Neuděláte chybu.

 

 

 

Kompletní galerie (konstrukce a screenshoty)

Konstrukce

Screenshoty