HTC Titan: přerostlá placka s Mangem (recenze)

HTC přistoupilo k poměrně ráznému, avšak chytrému rozhodnutí, využít totožný hardware pro dvě platformy a bez zbytečných nákladů za takřka dvojí vývoj získat dva smartphony.

V případě, že jste si přečetli recenzi Sensation XL, můžete kapitolu o konstrukci, zpracování a displeji v klidu přeskočit.

Rozdílů není mnoho, a proto nejříve o nich. Pokud nepočítáme barvu, liší se na první pohled oba telefony pouze počtem tlačítek. V případě těch systémových (senzorových) jsou to u Titanu tři a Androidu logicky čtyři. Na Titanu najdete navíc pouze tlačítko spouště fotoaparátu. To je dvoustupňové a lze jej využít pro zaostření.

Po konstrukční stránce se smartphony liší zadním krytem. U Titanu tvoří zadní kryt jakousi vaničkum do které je celý telefon vsazen. Díky kónickému tvaru je slícování opravdu precizní a vyvolává dojem napevno vlisovaného displeje. U Sensation XL je brada telefonu na pevno a kryt je klasické nasouvací konstrukce.

Konstrukce a zpracování

Přední strana má jasnou dominantu - obrovský, téměř pětipalcový displej. Ten je roztáhlý skoro k hranám telefonu a po stranách tak nejsou žádné zbytečné okraje.

   

Nad displejem, pod prodlouženým sklíčkem displeje najdete standardní sestavu telefonního reproduktoru doplněnou o proximity senzor, senzor okolního světla a také kamerku pro videohovory. Krycí sklo je protaženo i ve spodní části, kde chrání již zmíněná tři senzorová tlačítka.

  

V pravé hraně jsou vsazena tlačítka pro ovládání hlasitosti a tlačítko fotoaparátu. Drobnou výhradu mám k neodděleným tlačítkům hlasitosti - pokud chcete upravit hlasitost hudby a máte telefon v kapse, budete hledat správné tlačítko o trochu déle. V kapse se vám také může povést vyfotografování několika snímků - pokud dlouze stisknete tlačítko foťáku, telefon se odemkne a spustí foto aplikace.

Levá strana pak nabízí pouze microUSB konektor pro připojení k počítači, nebo nabíječky. O tom, zda vám bude vyhovovat nestandardní umístění konektoru, rozhodovat nebudu. Subjektivně se mi líbí víc, než konektor na klasickém místě ve spodní hraně.

Tlačítko pro vypnutí/zapnutí displeje či telefonu na horní hraně by mohlo být o trochu méně zapuštěné. Pro uživatele s menšími dlaněmi nebude zrovna snadné stisknout docela nevýrazné tlačítko konečkem prstu. Vedle něj najdete samozřejmě i 3,5 mm audio konektor. Vzhledem k úzké hraně a ostrému zakulacení zadního krytu zasahuje konektor i do této zkosené části a kus jacku zapojených sluchátek zůstává odhalený. Na funkčnost to samozřejmě nemá pražádný vliv a je to spíš jen taková kosmetická zajímavost.

Může se zdát, že je zadní strana rozdělena na dvě části. Naštěstí tomu tak není a vše je jeden kus pevného plastu. Vedle hlasitého reproduktoru zde najdete samozřejmě objektiv fotoaparátu a dvě přisvětlovací diody. Ty svítí opravdu silně a dobře tak poslouží jako svítilna (na což ostatně HTC pamatovalo s nativní aplikací). O (ne)využitelnosti diod při fotografování se nebudu rozepisovat. Xenonové blesky ve fotomobilech jsou pravděpodobně minulostí.

    

Displej

Z displeje Sensation XL jsem nebyl zrovna nadšený. Rozlišení 800 × 480 je přeci jen na úhlopříčce 4,7" docela málo a vzhledem ke stejnému displeji by se dalo čekat, že stejné kritice podrobím i Titan.

Stále trvá to, že 199 PPI není v dnešní době ideální, avšak trošku odlišná situace zde panuje díky Windows Phone 7. Protože je to po grafické stránce naprosto jednoduchý systém bez jakýchkoliv složitějších prvků, viditelného rastru si zde všimnete o poznání méně, než v Androidu. Nahrávají tomu i striktně pravoúhlé prvky s ostrými rohy bez zakulacených doplňků. Windows Phone 7 zkrátka vypadá na stejném displeji lépe, než Android. Ostatně toto "malé" rozlišení výrobce použil pravděpodobně právě kvůli WP7, která nejsou připravena pro vyšší rozlišení jako je qHD.

Veškeré výhody se však samozřejmě smažou při spuštění webového prohlížeče, prohlížení textu nebo fotografie. Především při čtení si nevyhlazeného textu už snadno všimnete.

Za další vlastnosti displeje si však HTC zaslouží velkou pochvalu. Použité S-LCD nabízí mnohem reálnější barvy, než většina (HD) (Super) AMOLED (Plus) displejů a za nimi zaostává jen v zobrazení černé barvy při vysokém jasu (kdy se černá stává tmavě šedou). Díky opravdu vysokému jasu, který při maximální hodnotě dosahoval k 565 cd/m2 se může pochlubit i nečekaně dobrými pozorovacími úhly. Ani při extrémních bočních úhlech nedochází k žádným zásadním změnám ve vnímání obrazu.

 

Hardware

Hardware, fotoaparát, výdrž

Pokud se podíváte na hardwarové specifikace Titanu (a klidně i dalších telefonů s WP7), nikde nenajdete rekordy trhající dvoujádra. Důvodů je více. Windows Phone 7 se svými uzavřenými parametry zkrátka není v současné době na více jader připravený, stejně jako je to třeba s rozlišením displeje. Mnohem podstatnějším důvodem je však zbytečnost většího výkonu. Stejně jako Apple s iOS, i Microsoft dokázal optimalizovat Windows Phone 7 pro striktně dodržované komponenty, které výrobci používají.

V Titanu najdete čipset Qualcomm MSM8255T, který mimo jiné pohání i Nokii Lumia 800 nebo tablet HTC Flyer. Písmeno "T" v označení čipsetu znamená zvýšený takt z původního 1 GHz na 1,5 GHz. O grafický výkon se pak stará Adreno 205. Operační paměť s kapacitou 512 MB taktéž patří ke spodní hranici dnešních smartphonů. Pro chod Windows Phone 7.5 to však s přehledem stačí. Při několikerém restartování se průměrné zaplnění RAM právě spuštěného systému pohybovalo kolem 87 MB. I to svědčí o perfektní optimalizaci systému. Jeho chod je naprosto bezproblémový a při běžném používání jsem nezaznamenal jediný zádrhel. Tomu samozřejmě nahrává i multitasking, který je v podání WP7 ve srovnání s Androidem jen poloviční.

Fotoaparát

Již u HTC Sensation XL jsem psal o překvapivě funkčním fotoaparátu. Tedy alespoň na poměry HTC, které jsme v minulosti mezi fotografické telefony rozhodně nepočítali. Jak vidno, tento předsudek můžeme zapomenout. HTC Titan je vybaven stejnou foto výbavou jako Sensation XL a tak jsou rozdíly ve fotografiích opravdu jen kosmetické. To je způsobeno nepatrně horším post-processingem, tedy softwarovým zpracováním obrazových dat. Pokud bychom měli srovnat s hudebním sourozencem, pak jsou vidět rozdíly ve schopnosti zpracovat snímek s částí kompozice ve stínu a částí na ostrém slunci. Titan si s tímto oříškem neporadí tak dobře a především osvětlená část bude na snímcích o něco přepálenější, než u Sensation XL. Rozdíly jsou to však jen minimální, a pokud nemáte k dispozici oba smartphony, naprosto stejnou kompozici a naprosto stejné osvětlení, rozhodně si jich nevšimnete.

 

Díky světelnosti F2.2 je Titan schopen fotit v horších světelných podmínkách, než většina současných smartphonů. Stejnou hodnotu nabídne i Nokia N9 (a tedy i Lumia 800), kterou jsme rovněž chválili v této disciplíně. Ta má však navíc výhodu většího čipu.

Samotná fotografická aplikace nás mile překvapila svými možnosti nastavení. Kromě toho, že můžete ještě před vyfocením snímku zvolit úžasné efekty (nesmí chybět negativ a sépie), zde najdete i užitečnější nastavení jasu, kontrastu, sytosti, ostrosti, citlivosti, režimu měření (automatická úprava expozice) a také korekci blikání okolního osvětlení (na výběr z 50 Hz a 60 Hz).

   

Jediné, co se mi nelíbilo na kvalitě fotografií, byla korekce šumu. Ta je v automatickém režimu opravdu drastická a u fotografií v horších světelných podmínkách, které trpí vyšším šumem, se můžete s detaily rozloučit. Automatické vylepšení se postará o slití ostrých hran a vzniku efektu vodových barev.

Zapomenout nemůžeme na možnost vytváření panoramatických snímků přímo v nativní fotografické aplikaci. Ty jsou skládány ze tří snímků a Microsoft zde využil technologií z projektu Photosynth (který můžete vyzkoušet na iOS). Stačí zaostřit první snímek a další dva jsou automaticky zachyceny při posunu do strany (směr je automaticky detekován). Pokud tento režim použijete k tomu, k čemu se typicky používá, tedy zachycení krajiny, výsledky vás překvapí. Automatické složení výsledného snímku se postará i o eliminaci rozdílného osvětlení dílčích snímků.

Výdrž

Na výdrž Titanu jsem byl zvědav hned z několika důvodů. Baterie nabízí kapacitu pouze 1 600 mAh (Sensation XE má 1 730 mAh), musí napájet obrovský displej, který umí opravdu silně zářit, na druhou stranu se však nemusí trápit s dvoujádrovým procesorem a plnohodnotným multitaskingem.

Při testování výdrže jsem ponechal jas displeje plně v režii automatiky, tedy ve stavu, v jakém bude většina uživatelů telefon využívat. Telefon byl drtivou většinu času připojen na Wi-Fi a také 3G. Do telefonu synchronizuji obsah firemního Exchange účtu, vyřídil jsem několik emailů, asi dvě hodiny poslouchal hudbu, minimálně hodinu objevoval skrytá zákoutí Marketplace včetně instalování značného množství aplikací a půl hodiny brouzdal ve vodách internetu. Celou dobu běžel na pozadí Gtalk prostřednictvím aplikace IM+. Po tomto náročném dni ukazoval stav baterie kolem 30%. I v případě, že patříte k extrémním uživatelům, Titan celý den bez problému zvládne. Naopak pokud využíváte data jen omezené míře, naprosto reálné jsou dva dny na baterii.

Windows Phone 7.5

Windows Phone 7.5

Okna s příchutí Manga

Na Titanu si samozřejmě můžete užívat novinek, které do platformy Windows Phone přinesla aktualizace s označením Mango. Těsně před vydáním recenze mi na telefonu přistála ještě drobná aktualizace, která však opravuje jen minoritní chyby při komunikaci se staršími Exchange servery. Prostředí Windows Phone 7 je obecně známé a proto nebudu popisovat domovskou plochu, výběr aplikací a další základní součásti systému. Ty si můžete prohlédnout na screenshotech. Zaměřím se jen na to nejzajímavější.

   

Jednou z hlavních novinek Manga je samozřejmě multitasking. Jak už jsem se však zmínil v kapitole o výkonu, jedná se o poloviční multitasking, který známe z iOS. Aplikace jsou suspendovány na pozadí do stavu, jaký jim vývojáři pro multitasking přiřkli. Pokud aplikaci vývojář ještě nepřizpůsobil, ve většině případů se po obnovení z nabídky spuštěných aplikací bude spouštět znovu.

Mezi aplikacemi se můžete netradičně přepínat po dlouhém stisknutí tlačítka zpět. Zobrazí se horizontální řada oken s náhledy "spuštěných" aplikací. Těch se většinou povede spustit a následně uspat 5-6, poté se nejstarší aplikace ukončí. Uživatele odkojené Androidem bude trýznit chybějící možnost manuálního ukončení aplikace.

Takovou malou zajímavostí jsou samotné náhledy spuštěných aplikací. Protože aplikace ve skutečnosti na pozadí neběží, nemohou být zobrazeny živé náhledy. Proto dojde při suspendování k sejmutí obrazovky a tento screenshot je poté využit v nabídce spuštěných aplikací. Dojem čistých Windows Phone 7 však trochu kazí vysoká komprimace těchto snímků obrazovky.

Telefon, Lidé, Zprávy

Ještě před tím, než začal Microsoft do svých telefonů Mango distribuovat, se nám velice líbil takzvaný People Hub. V počeštěném Mangu je tato část systému nazvaná prostě Lidé. Sdružuje veškeré kontakty, které se ve vašem telefonu nalézají, a vzájemně je propojuje. Nyní navíc přibyla i možnost propojení se sociálními sítěmi. Pokud si tedy otevřete seznam kontaktů a následně konkrétní osobu, najdete zde kromě telefonního čísla i emailové adresy (firemní i osobní třeba z Facebooku), poslední statusové zprávy na Facebooku či Twitteru a informace z těchto sociálních sítí - zaměstnavatele, funkci, narozeniny atd. Při horizontálním posunu pak lze zobrazit kompletní výpis příspěvků na sociálních sítích, fotografie a také historii vaší komunikace. Myslím, že toto dědictví po Windows Mobile 6.5.1 je rozhodně jednou z nejlepších vlastností WP7.

  

Samotná telefonní aplikace se ničím neliší od ostatních platforem. Při jejím spuštění vám zobrazí historii volání, odkud máte možnost odpovědět třeba na nepřijatý hovor. Ve spodní nabídce se pak můžete přepnout na běžný číselník.

Do aplikace Zprávy je sdružená komunikace prostřednictvím běžných SMS/MMS, Facebooku a u nás nepříliš populárního Live Messengeru. Pro každý kontakt je vytvořeno tzv. vlákno, v němž vidíte historii komunikace v tradiční konverzaci s bublinami. Při vytváření zprávy si můžete vybrat, jakým způsobem bude odeslána.

Webový prohlížeč

Nativní webový prohlížeč se stejně jako zbytek systému od ostatních platforem zásadně odlišuje. Asi největším rozdílem, na který si budete chvíli zvykat je umístění adresového řádku do spodní části displeje. U Titanu se to náramně hodí, natahování palce přes takřka pětipalcový displej není zrovna pohodlné.

  

V nabídce prohlížeče najdete všechny zásadní funkce, které byste zde čekali. Po okamžiku zděšení, že vývojáři zapomněli na historii zjistíte, že se ukrývá pod položkou Nedávné a v nastavení najdete možnost pro přepnutí user-agent, čímž docílíte zobrazování mobilních či plnohodnotných webů.

 

Práce s prohlížečem je opravdu rychlá, vykreslování obsahu, včetně větších obrázků je bezproblémové. Jediným zádrhelem, který může být pro některé velkou překážkou je chybějící podpora flashe. Zde tedy Microsoft následuje Apple.

Zune, multimédia, závěr, galerie

Zune

Pro správu veškerého multimediálního obsahu v telefonu slouží desktopová aplikace Zune. Ta původně sloužila jako ovládací software pro stejnojmenné přehrávače, které již Microsoft dál nevyvíjí. Synchronizace probíhá obdobně jako v případě iTunes. Obsah je nutné nejdříve přidat do knihovny v Zune a poté jej překopírovat do telefonu. Opačnou cestou pak z mobilu dostanete fotky popřípadě natočené video. Telefon není možné k počítači připojit jako diskovou jednotku.

  

Aplikace Zune je velice povedená. Jak po stránce ergonomie a designu, tak i svou bezproblémovou funkčností. Po několika dnech používání jsem ji povýšil do stavu primárního přehrávače hudby.

Pro jablečnou menšinu, která potřebuje svůj telefon s Windows Phone 7 připojit a synchronizovat s Macem, vytvořil Microsoft aplikaci Windows Phone 7 Connector. Ten je kupodivu stejně dobře použitelný jako Zune, i když nedosahuje jeho grafických kvalit. Navíc podporuje naprosto jednoduchou možnost synchronizování s iTunes na Macu.

Jednu obrovskou výtku v oblasti multimédií přeci jen mám. Již několik let můžeme pozorovat upadající kvalitu dodávaných sluchátek. Stejně jako tomu bylo u iPodu či iPhonu, stejně tak kvalita klesá i u HTC. Sluchátka, která přibalil výrobce k Titanu, však předčila i má nejhorší očekávání a dobrá budou pouze jako handsfree. Pro poslech hudby jsou nepoužitelná. Ze zajímavosti jsem je porovnal s obyčejnými peckami dodávanými s HTC Touch 2 před několika lety. I ty byly o několik tříd dále. Předpokládám ale, že většina uživatelů, kteří občas hudbu v mobilu zapnout, používají svá oblíbená sluchátka.

Alternativy, verdikt

Poněkud váhám, jak konečné zhodnocení Titanu pojmout. V mnoha příspěvcích a dokonce i recenzích některých kolegů si můžete přečíst o velikosti jako negativní vlastnosti. Ano, telefon se nebude držet každému zcela pohodlně a už vůbec ne ovládat. A ani 160g není úplně málo.

Pokud si však někdo chce dopřát luxus displeje s úhlopříčkou 4,7", musel by to být naprostý hlupák, aby tyto vlastnosti nečekal. Tato velikost rozhodně není pro každého. Do menších rukou, i těch dámských, se bude hodit stájový kolega HTC Radar, Samsung Omnia W nebo Nokia Lumia 800.

Na druhou stranu, v případě, že chcete obří displej, avšak váháte nad operačním systémem, je vám k dispozici prozatímní vlajková loď Androidu Samsung Galaxy Nexus (4,65"), Samsung Galaxy Note (5,29") a samozřejmě sourozenec HTC Sensation XL.

Pokud pomineme ne zrovna ideální rozlišení, použitá úhlopříčka dělá z Titanu takový menší tablet. Prohlížení webu je o mnoho pohodlnější a problémem není ani čtení elektronických knih. Díky Windows Phone ve verzi 7.5 Mango jsou vyléčeny i porodní bolesti této platformy a jediné, v co doufáme, je brzké naplnění Marketplace. Tomu by mohla pomoci i spolupráce Microsoftu s Nokií, která by měla ukázat potenciál platformy vývojářům aplikací.

Titan rozhodně překvapil kvalitami displeje, pevnou konstrukcí i zdařilými fotkami. Ani cenu nemůžeme označit za výrazně přemrštěnou, pohybuje se na stejné úrovni jako ohlášená cena Nokie Lumie 800.