V posledních letech trh zaplavily různé chytré přehrávače a multimediální centra, které za pár tisícovek slibují snadné přehrávání multimédií a přístup k Internetu jako bonus. Jenže proti plně vybavenému HTPC jsou to jen laciné tretky, jejichž funkční výbava zahrnuje pouhý zlomek funkcí multimediálního počítače.
HTPC vydrží v kondici roky
Začněme tím nejzákladnějším a to je přehrávání multimediálního obsahu. Na HTPC si uživatel může nainstalovat libovolný přehrávač, který mu bude vyhovovat. Pro Windows 7 existují nejméně dvě desítky opravdu kvalitních přehrávačů, které si navzájem konkurují. U spotřební elektroniky se však uživatel musí smířit s tím, co danému přehrávači dal výrobce do ranku. Chybí nějaká klíčová funkce? Máte smůlu. Tu si výrobce nejspíš schoval do modelu pro další rok.
Obecně podpora již prodaných zařízení není u spotřební elektroniky příliš dobrá. Firmware se sice aktualizuje, ale jen velmi omezenou dobu po uvedení zařízení na trh. Prioritou výrobců je zákazníka co nejdříve dotlačit k nákupu dalšího zařízení. Aktualizace se tak často omezují jen na opravy chyb. Jsou i situace, kdy výrobce chyby ve starším modelu dokonce ignoruje, protože už má na trhu nástupnický model. Zákazníkovi tak nezbývá nic jiného než zkusit štěstí s reklamací nedodělku, který si koupil.
U osobního počítače je situace přece jen o něco lepší. Ledascos se dá v případě potřeby vyměnit (hardware) nebo aktualizovat (software) a akceschopnost zařízení tudíž lze výrazně prodloužit. Vtip je hlavně v tom, že dodavatelé softwaru a služeb nemají potřebu tlačit na pilu v prodeji nového hardwaru. Naopak mají zájem, aby jejich produkty pracovaly na co nejširším spektru zařízení včetně počítače starého nějaký ten pátek.
Třeba kodeky. Mnohé přehrávače se chlubí podporou desítek multimediálních formátů. Po pořízení tedy může zařízení pracovat skvěle. Jak dlouho ovšem bude trvat softwarová podpora zahrnující aktualizace nebo dokonce podporu nových technologií? Rok? Dva? V tom lepším případě. Na počítač starý deset let bez problémů nainstalujete nejnovější verzi balíčků potřebných kodeků.
Dalo by se namítnout, že HTPC jsou zase několikanásobně dražší, takže zákazník si nepomůže. Místo aby si jednou za dva roky koupil nový přehrávač, koupí si na delší dobu několikanásobně dražší multimediální počítač. Jenže nezapomínejme na to, že u HTPC uživatel dostane za své peníze zařízení s nesrovnatelně větším potenciálem a možnostmi využití.
Nabídka funkcí HTPC je takřka nekonečná
S HTPC s uživatel může dělat prakticky cokoliv. Hardwarově je to vlastně stolní počítač vměstnaný do o něco menší skříně dovybavený televizním tunerem a dálkovým ovladačem. Lze na něm tedy provozovat Windows 7 a využít všech možností nabízených vyspělým desktopovým operačním systémem. Je možné na něm nejen přehrávat prakticky libovolný multimediální obsah, ale také jej lze snadno stahovat z Internetu (od Ulož.to po iTunes Store).
A umí toho mnohem víc. Surfování po webu, přístup k e-mailu, komunikace s přáteli, nakupování přes Internet, prohlížení a úprava fotek, zpracování domácího videa, kancelářská činnost a v neposlední řadě hraní her. Jednoduchá elektronika za pár tisícovek zvládá jen vybrané disciplíny a to zdaleka ne v takovém rozsahu jako osobní počítač s Windows 7. Příklad: zkuste si najít přehrávač, který umí totéž co Winamp nebo MediaMonkey na počítači. Nenajdete ho.
Další disciplína: přístup na Internet dnes slibuje kdejaké zařízení. Ovšem v jakém rozsahu? Deklarovaný přístup na Internet vždy neznamená plnohodnotný webový prohlížeč a už vůbec ne volné pole působnosti pro další využití Internetu od stahování multimédií přes široké spektrum komunikačních možností po internetové bankovnictví. Zpravidla elektronika nabízí jen aplikace pro přístup k vybraným službám se základními funkcemi.
S běžnou spotřební elektronikou můžete na Internetu dělat jen něco, co výrobce zařízení uznal při tvorbě firmwaru a určování funkční výbavy za důležité (jako lákadlo na krabici při prohlížení zařízení v obchodě). Na HTPC můžete jako na kterémkoliv jiném osobním počítači dělat s Internetem prakticky cokoliv, co tato celosvětová počítačová síť dovede. Zkrátka, ze srovnání podporovaných funkcí nemůže jednoduchá elektronika proti osobnímu počítači vyjít vítězně.
Spolehlivost, rychlost, hlučnost, ovládání?
Kritici HTPC často a rádi připomínají, že se stovkami funkcí klasického počítače přicházejí do obýváku i jeho neduhy. Dobře sestavené HTPC dnes ovšem převálcuje spotřební elektroniku i v otázce uživatelského a provozního komfortu. Spolehlivost, rychlost, hlučnost, ovládání. Nic z toho již není neřešitelný problém.
Windows 7 představují dostatečně odladěný systém, který v kombinaci s kvalitním hardwarem nabízí jak vysokou spolehlivost, tak odpovídající rychlost. Mnohé chytré přehrávače startují desítky sekund. Za tu dobu se Windows 7 v kombinaci s vysokorychlostním SSD diskem proberou k životu několikrát. Rozdíly se stírají, protože spotřební elektronika se komplikuje a výkonnostní možnosti počítačů jdou neustále kupředu.
Podobně se stírají i rozdíly v oblasti spolehlivosti. Dnešní spotřební elektronika dovede vyrobit různé neočekávané chyby úplně stejně jako osobní počítač. Praxe ukazuje, že linuxový derivát v chytrém přehrávači umí spadnout nebo zmrznout stejně jako Windows 7 na HTPC. V obou případech ale nejsou tyto události způsobené souhrou různých okolností tak časté, aby bránily v užívání.
Při řešení nejrůznějších softwarových příčin problémů je i přes větší složitost platformy u osobních počítačů širší pole možností. Problematický software lze aktualizovat nebo vyměnit za konkurenci. Toto u spotřební elektroniky nelze. Ne v takovém rozsahu. Navíc díky širší uživatelské základně je velmi pravděpodobné, že i zdánlivě kuriózní či exotický problém již někdo řešil a vyřešil, takže se stačí porozhlédnout na Internetu po diskusních fórech.
Hlučnost je problémem počítačů, ale i dnešní spotřební elektroniky. Ta také disponuje větráčky pro chlazení procesoru či disku, které nějaký provozní hluk prostě vydávat musí. V tomto si tedy počítač či jiná elektronika v obýváku příliš nezadají. V obou případech obvykle běžící film nebo přehrávaná hudba hlučnost zařízení překoná, takže ji uživatel při konzumaci multimediálního obsahu ani nevnímá.
Ovládání? Díky Windows Media Center nebo jinému podobnému řešení dodanému třeba výrobcem zmiňovaného televizního tuneru se při základní konzumaci multimediálního obsahu HTPC ovládá dálkovým ovladačem prakticky stejně jako všemožné chytré přehrávače a multimediální centra. Pokud potřebujete k HTPC přistoupit jako k počítači, klidně si můžete na pohovku vzít bezdrátovou klávesnici s touchpadem. HTPC tak lze ovládat stejně jako notebook, ovšem díky úhlopříčce televizoru disponuje větším displejem (což je plus).
Ano, HTPC opravdu není pro každého
I přes všechny popsané klady je nutné přiznat, že HTPC není pro každého. Nenáročnému uživateli zřejmě vystačí nějaký ten chytrý přehrávač, který umí přehrát DivX z flash disku nebo díky DLNA po síti z počítače. Náročný uživatel však může bez obav sáhnout po HTPC, které díky hardwarové a softwarové koncepci a filosofii může splnit všechny jeho rozmary v oblasti zábavy a ještě jím lze nahradit stolní počítač.
Příliš jsme se nedotkli ještě jednoho aspektu a tím je cena. Cena kvalitního HTPC šplhá nad 20 000 Kč a při srovnání s levnějšími přehrávači může být dokonce desetinásobně vyšší. Cena však odpovídá možnostem a náročný spotřebitel je ochotný podobnou sumu vydat za kvalitní televizor s nejnovějšími funkcemi nebo za špičkovou zvukovou aparaturu, tak proč ne za HTPC.
Pokud má uživatel jen notebook a doma by uvítal ještě i klasický stolní počítač s vyšším výkonem pro zpracování videa a hraní her nebo s větší úložnou kapacitou, může sáhnout právě po HTPC. To dovede stolní počítač díky moderním perifériím a miniaturizaci komponent zcela nahradit. Touto optikou se už HTPC nejeví jako bohapusté vyhazování peněz z oken. Pokud máte vysoké nároky a hodil by se vám doma ještě jeden počítač, bez obav si HTPC s Windows 7 kupte.
