Firma Huawei je příkladem tohoto trendu. Do nedávna byly její výrobky známy spíše úzkému okruhu lidí pohybujících se kolem telekomunikačních služeb. Značná část infrastruktury našich mobilních operátorů je postavena právě na řešení od Huawei. Přes různé síťové prvky se začala dostávat do domácností i u nás a nyní se rozhodla zválcovat trh chytrých mobilních telefonů. Přítomností na veletrzích jako je MWC, nebo CES se stále více proniká do povědomí koncových zákazníků a etabluje se na trhu, kterému dosud prakticky neotřesitelně vládne Apple a Samsung. Otázka zní jaké zbraně v této bitvě dokáže nasadit a jak se od konkurence ostatních převážně asijských výrobců odliší.
Čestný soupeř konkurenci
Honor je jedním ze zástupců nové řady mobilních telefonů z továren tohoto čínského giganta, s jehož pomocí hodlá dokázat zákazníkům i konkurenci, že je připraven se utkat o své místo na trhu. Přístroj nabízí displej o úhlopříčce čtyři palce, rozlišením 480 × 854 px a operačním systémem Android. Parametry zřejmě příliš neohromí. Procesor na frekvenci 1,4 GHz, 512 MB RAM a 4 Gb interní paměti pro uložení dat však dodávají systému i aplikacím dostatek výkonu. Android je zde ve verzi 2.3.6, ovšem nápis na krabici slibuje upgradu na verzi 4.0. Příslib podpory nové verze systému je výhoda, díky níž by mohl Honor získat body proti konkurenci. Pokud to u jeho přístrojů bude standard, zákazníci to jistě ocení. Morální zastarávání chytrých mobilů s androidem kvůli nedostatečné a často téměř žádné podpoře od výrobců bývá častým důvodem kritiky.
 |
 |
Vnitřní paměť telefonu lze rozšířit přidáním paměťové microSD karty. Potřebný slot se ukrývá pod plastovým zadním krytem přístroje. Tady ale bohužel narazíte na nutnost nejdříve vyjmout baterii. Tento úkon naštěstí nebudete provádět příliš často, ale je to drobnost která zamrzí. Vedle slotu na paměťovou kartu má místo i slot na kartu SIM, kde stejný detail zřejme bude vadit ještě méně. V horní části přístroje je ukryta stavová dioda. Ta je neviditelná pokud zrovna nesignalizuje blikáním nějakou zmeškanou událost.
Trochu cvalda, ale sympaťák
Huawei Honor rozhodně není nijak zvlášť malý a štíhlý. Šířkou skoro jedenácti milimetrů se řadí spíš do té obéznější skupiny telefonů. Za sebe ale mohu říci, že právě díky jeho proporcím je jeho držení pohodlné a jisté. Za nešikovné lze považovat umístění odemykacího tlačítka vlevo nahoře, ale opět se nejedná o zásadní problém. Kvalita zpracování je na služné úrovni. I když se jedná o plastové tělo, působí opravdu solidně.
Několik drobností, jež si zaslouží zdůraznit na vás čeká při běžném používání telefonu. První z nich je odemykací obrazovka systému. Namísto běžného „slide to unlock“ se zde po stisknutí odemykacího tlačítka objeví čtyřsměrný kříž. Tažením do jednotlivých směrů vás systém nasměruje přímo do výpisu hovorů, aplikace sms zpráv, fotoaparátu, nebo prostě běžně odemkne základní obrazovku. Tato vlastnost se při testování ukázala jako velice užitečná, pokud totiž berete telefon do ruky, obvykle víte co s ním hodláte dělat a možnost odemknutí přímo do požadované funkce ušetří čas.
 |
 |
Další šikovná funkcionalita je odpověď na volání SMSkou. Jistě znáte situaci kdy vám někdo volá v nevhodnou chvíli. V takové situaci se vám na displeji zobrazí možnosti přijmout, odmítnout, nebo odmítnout s odesláním SMS zprávy. Například vám do hospody plné bujarých kamarádů volá manželka. Jednoduše si na výsuvné paletě vyberete z předem nadefinovaných zpráv - právě máme poradu nebo zavolám hned jak to půjde. Hovor se tím ukončí a zároveň se odešle vysvětlující zpráva daného znění.
Zpracování, konstrukce
Klávesnice, fotoaparát,
Klávesnice
Klávesnice bývá někdy na dotykových telefonech přijímána téměř jako nutné zlo. Je potřeba k vyťukání telefonního čísla, zadání webové adresy, občas k napsání smsky nebo v nejhorším případě krátkého emailu. Většina výrobců do svých telefonů instaluje nejrůznější softwarové klávesnice ve snaze nám uživatelům tohle nezbytné počínání co nejvíce zjednodušit. Někdy s větším a někdy menším úspěchem se jim to daří. V případě Huawei Honor považuji nainstalované klávesnice za jednoznačný úspěch této snahy. Čeká na vás několik druhů klávesnic, které snímají nejen obyčejný dotek prstu na klávesu, ale také jeho tažení nahoru, dolů nebo do stran.
Rozložení, které jsem si nejvíce oblíbil je klasické rozložení qwerty, kdy na každé klávese pod písmenem je šedivé znázorněn symbol, který napíšete pokud na klávesu přiložíte prst a potáhnete jím dolů. Je to až návykově praktické, máte tak všechny potřebné znaky ihned po ruce, bez nutnosti se přepínat na jinou sadu kláves. Stejným principem, při tažení nahoru napíšete velké písmeno. Osobně bych uvítal namísto psaní velkých písmen možnost tažením nahoru napsat dané písmeno s diakritikou, jak to má například iPad. U SMS zpráv je to jedno, při psaní emailu už by se diakritika hodila. Pokud vám qwerty rozložení kláves na malém displeji nevyhovuje, je zde možnost zvolit si klávesnici, kde jsou na jednotlivých klávesách vždy dvě písmena vedle sebe. Dotykem a tažením doprava či doleva si pak volíte písmeno které chcete napsat. Klávesy jsou výrazně větší a lépe se na ně trefíte. Otestoval jsem, že i v jedoucím autobuse tak lze psát opravdu rychle a bez chyb. Po prvním zapnutí telefonu se vám navíc spustí krátká instruktáž, která vás volbou klávesnic a možnostmi jejich použití krátce a výmluvně provede.
Za nedostatek (kterým ale trpí i jiné dotykové telefony) považuji senzorová tlačítka. Absence hardwarových tlačítek pravděpodobně zlevní výrobu a odstraní pohyblivou součástku, náchylnou k poruchám, ergonomii ale nijak neprospěje, ba právě naopak. Tlačítka zcela zhasínají asi po dvou vteřinách od posledního doteku a pro jejich rozsvícení je nutné znovu „pohladit“ displej nebo tlačítka samotná, což až otravně často vyvolá funkci, nebo spuštění aplikace, které jste v plánu neměli. Ocenil bych, pokud by senzorová tlačítka svítila po celou dobu svícení displeje, nemyslím si že by to mohlo mýt nějak významný vliv na výdrž baterie.
Svět obrazem
Pokud budeme hledat kompromisy, které výrobce vzhledem k příznivému poměru cena-výkon dělat musel, nebude to snadné. Za drobný nedostatek může někdo považovat hmotnost 140 gramů, ta je ale vyvážena akumulátorem s nadstandardní kapacitou. Jisté rezervy jsou v kvalitě fotografií. Použitý snímač má rozlišení 8 Mpx, což marketingově vypadá přitažlivě, výsledná kvalita pořízených snímků je bohužel slabší. Za výborných světelných podmínek je to ještě zanedbatelné, jakékoli jejich zhoršení znamená výrazné snížení kvality. Velký problém jsem při testu měl hlavně s expozičními časy, které jsem ve většině případů neudržel a pořizoval tak spoustu rozmazaných obrázků. Výsledný dojem vylepšuje vestavěný blesk, který má poměrně slušný výkon. Trochu nepohodlné je také nastavení aplikace fotoaparátu. Ovládací prvky, nastavení kvality fotografie, volba rozlišení a režimu snímání jsou poměrně titěrné, což k dobrému pocitu při focení nepřispívá. Pokud by důvodem k nákupu bylo mělo být i pořizování obrázků, určitě zamrzí absence hardwarového tlačítka spouště. Video telefon umí zaznamenat zadní kamerou až do rozlišení 1280 × 720 a přední kamera zvládá klasických 640 × 480.
GPS, výdrž na baterii a Wi-Fi
Kladné body tento telefon bezesporu zaslouží za slušnou výdrž baterie. Telefon vydržel při dlouhodobých testech obvykle dva dny bez nutnosti dobíjení. Tedy v přepočtu na hodiny něco pod čtyřicet hodin. Během testu však byl telefon využíván poměrně intenzivně (několik krátkých telefonních hovorů, neustále běžící IM klient, brouzdání po internetu přes Wi-Fi i mobilní data a výjimečné využití GPS při navigaci nebo sportu). Pokud se telefonu uleví, vypne se Wi-Fi, zakážou mobilní data a nebudeme používat GPS, hranice tří dní provozu je dosažitelná.
Telefon jsem občas využíval i pro navigaci na cestách ve spojení s předinstalovanou navigací od Googlu. Toto spojení fungovalo velmi dobře. GPS v Huawei Honor funguje bezchybně. První určení pozice vždy proběhne v řádu několika sekund a kvalita signálu je silná i v místech kde jsem s jinými přístroji měl s jeho příjmem problémy. Navigace od Googlu už umí navádět i hlasově. Ve spojení se snímky ze Street view, které se na displeji zobrazí v místech, kde by pro vás mohl být problém zorientovat se, jde o skutečně šikovnou navigaci, která je navíc zcela zdarma. Pokud vezmeme v úvahu ještě možnost zobrazení vrstvy doprava, která ukáže pomocí barevného rozlišení silnice, kde jsou aktuálně dopravní komplikace a provoz tam vázne, mají tradiční výrobci navigací vážný problém.
Bohužel příjem Wi-Fi signálu je na tom s kvalitou o poznání hůře. Síla signálu byla vždy slabší, než dosahují jiné přístroje. Připojoval jsem se na mnoha obvyklých místech, kde jsem už provozoval řadu jiných telefonů, a bohužel Honor měl všude nejhorší výsledky. V některých případech, kde s jinými zařízeními na Wi-Fi pracuji bez problémů se mi Huawei Honor kvůli slabému signálu neustále odpojoval.
Závěr
Huawei Honor, který se nyní obvykle prodává za ceny od sedmi do sedmi a půl tisíce korun bych zájemci o slušně vybavený chytrý telefon za rozumnou cenu rozhodně doporučil. Oproti výkonnějším ale obvykle výrazně dražším přístrojům totiž běžný uživatel nezažije žádné zásadní zklamání. Pokud tedy pomineme horší příjem Wi-Fi signálu a slabší fotoaparát. Ten se však ve valné většině i těch nejdražších mobilních telefonů nemůže rovnat ani nejlevnějším kompaktům (dokud si sám nevyzkouším focení s Nokií Pure View 808, neuvěřím že mobil může nahradit kompaktní fotoaparát). Případného uživatele pak určitě potěší displej s velmi jemným rozlišením, slušná výdrž na baterii, kvalitní příjem GPS a možnost upgradu na novější verzi systému.
Kompletní galerie
