IBM během pěti let utratí 20 miliard dolarů

IBM dnes a zítra

Šéf IBM, Sam Palmisano, se včera v New Yorku setkal s investory a představil plány na dalších pět let. Budoucnost vidí v rychle rostoucích asijských trzích, kam hodlá rozšířit svůj vliv. Od krize, která IBM postihla na podzim roku 2008, akcie společnosti víceméně stále stoupají. Palmisano očekává, že do roku 2015 zdvojnásobí výnosy na akcii z loňských 10.01 dolaru na zhruba 20 dolarů. Už letos zaznamenali nárůst na 11,35 dolaru.

Na akvizice dalších společností hodlá během této doby utratit 20 miliard dolarů, tedy okolo 4 miliard za rok. Jen pro zajímavost, to je stejně, jako použili během osmi let (2002–2010) na nákup asi stovky menších společností. Síla těchto slov se prakticky ihned podepsala na grafu akcií. Ty poskočily o 4,45 % na 132,50 dolaru za akcii. Jedná se o nejvyšší mezidenní nárůst od 17. července 2009, kdy se IBM začalo na newyorské burze opět probouzet.

Akcie IBM 12. května 2010, zdroj: Yahoo Finance

Zisky společnosti by se měly zvýšovat o 5 %. Jen letos analytici předpovídají 4,3 % a zisk 99,9 miliard. Největší konkurenti Hewlett Packard a Oracle letos očekávají nárůst 8, resp. 17 procent.

Kam hodlá IBM investovat?

Podle Palmisana se chtějí soustředit na rychle rostoucí trhy, především Čínu odkud by měla přicházet čtvrtina příjmů (v současnosti asi 19 %). Předchozí akvizice byly spíše menšího charakteru a trh IT nijak neovlivnily. Naposledy pořádně utráceli z kraje roku 2008, kdy koupili společnost Cognos (Business Intelligence a Performange Management) za 5 miliard a loni SPSS (předpovědi a analýzy) za 1,2 miliardy. HP ve stejném období koupil třeba Electronic Data Systems (13,9 miliardy), loni 3Com (2,7 miliardy) a nedávno Palm za 1,2 miliardy. Oracle zaplatil za BEA Systems 8,5 miliardy a letos koupil Sun za 7,4 miliardy.

IBM se chce soustředit na vývoj řešení pro analýzu trhu, předpověď trendů a také cloud computing. Také se budou věnovat službám pro sledování dálnic, elektrickým rovodným sítím a další infrastruktuře. V dubnu technici IBM experimentovali s kreslením nanometrických objektů, což byl mohlo v budoucnu nahradit klasikou litografii při výrobě mikročipů.

Na podzim 2008 prošlo IBM velkou krizí, zdroj: Yahoo Finance

Do cloud computingu IBM investoval už před týdnem, pod křídla giganta se dostala firma Cart Iron Systems, mezi jejíž klienty patří třeba Allianz, NEC nebo Time Warner. IBM už v současné době provozuje několik modelů cloud computingu (více na jejich webu).

A jak se vlastně IBM dostalo na pátou příčku nejvýkonnějších IT společností (podle metodiky Business Week)?

Počátky už v 19. století

Počátky už v 19. století

Tehdy se v USA chystalo sčítání lidu a byl vypsán konkurz pro nejlepší metodu, kterou to lze v takto obrovském zemi provést. Vítězem se stal Němec Herman Hollerith se svým děrnoštítkovým strojem. Hollerith nebyl vynálezce, byl inženýr – vzal proto jako základ děrnoštítkový mechanismus používaný u tkalcovských strojů, zmenšil štítky na velkost dolarových bankovek a to mu umožnilo připojit také existující třídící a porovnávací systémy. Výsledkem byl úžasně rychlý a neobyčejně spolehlivý stroj.

Začalo to monstrem

V roce 1896 založil Hollerith v New Yorku společnost Tabulating Machine Company, po spojení s dalšími firmami byla přejmenována na Tabulating-Recording Corporation. Kromě zmíněných děrnoštítkových strojů (tedy předchůdců dnešních počítačů), firma vyráběla i další přesné přístroje a součástky. Už v roce 1924 se CTR přejmenovala na International Business Machines, tedy IBM.

V čele společnosti už tehdy stál T. J. Watson, který dokázal aktivity firmy řídit natolik dobře, že obsadila nejen americký, ale i mezinárodní trh, přežila ekonomické krize v 30. letech a stále prosperovala. O úspěšnosti firmy svědčí i to, že byla prošetřována pro podezření z monopolního postavení na trhu děrnoštítkových strojů. Pro nás je zajímavé také to, že už v roce 1932 byla založena pobočka IBM v Praze.

T. J. Watson byl velmi úspěšný byznysmen, do dějin IT se ale zapsal v roce 1943 i výrokem „Nemyslím si, že by na světovém trhu byla poptávka po více než pěti počítačích“ - tuto větu pronesl přesto, že už pár roků vyvíjela uvnitř IBM skupina matematiků, fyziků a inženýrů plně automatický počítač Automatic Sequence Controlled Calculator . Ten byl představen světu v roce 1944 pod jménem Mark I a šlo o opravdové monstrum – základem byly děrné pásky a relé, takže délka celé sestavy přes deset metrů, hmotnost 5 tun a nutnost chlazení tunami ledu tenkrát nikoho nepřekvapovaly.

IBM System/360

Po Marku I se společnosti stále dařilo a vyvíjela postupně další stroje, přičemž relé začaly nahrazovat elektronky. Počítače byly určeny především pro velké podniky, kde dokázaly pomocí děrných štítků a pásků vést ekonomickou agendu. Zajímavé bylo, že až do 50. let IBM počítače nikdy neprodávala, pouze je pronajímala – další zisk potom plynul z výhradního dodávání štítků a pásků.

První plně elektronkový počítač IBM 701 přišel v roce 1952 a byl určen pro vládní a výzkumné účely. Poprvé byla také použita magnetická páska a oddělená vnitřní paměť. Na tehdejší dobu byl nejen techniky novátorský, ale také velmi rychlý – zvládal 17 000 operací za sekundu. Důležitý byl i následující model IBM 650: místo výroby na zakázku poprvé nastoupila sériová výroby a tohoto stroje bylo podáno několik stovek.

Věk polovodičů

Elektronkové počítače neměly dlouhý život, už na konci 50. let je předstihly tranzistory. Jako obvykle se k novinkám nejprve dostali vojáci, a tak nepřekvapí, že polovodičový IBM 7090 získalo letectvo. Naštěstí nešlo jen o armádní využití, tento stroj se uplatnil i v řízení kosmických programů Mercury a Gemini, kde byla jeho rychlost 229 000 operací za sekundu vítaná.

Řada počítačů IBM 70xx nakonec patřila k nejúspěšnějším a nejuniverzálnějším zástupcům sálových počítačů. Kromě magnetických pásek se zde poprvé objevili předchůdci disket a pevných disků – externí jednotka ve stroji RAMAC 305 (Random Access Method of Accounting and Control).

Další revolucí v sálových počítačích byl legendární IBM System/360 postavený již na integrovaných obvodech. Na první pohled se jednalo o obvyklou kombinaci počítačů a externích zařízení, vývojáři ale poprvé začali uvažovat i o univerzální kompatibilitě a modularitě. Jednotlivé počítače a jejich varianty v systému měly navzájem kompatibilní software i komunikační rozhraní, periférie šly připojit ke kterémukoliv z nich. Pro firmy to mělo obrovský přínos – pokud potřebovaly další kapacity, stačilo přikoupit další počítač nebo páskovou jednotku, připojit další tiskárnu. Tato, dnes samozřejmá, vlastnost nebyla předtím vůbec reálná.

Ve stejné době se také ve vývojových střediscích IBM začaly rodit první superpočítače, které se později staly výkladní skříní firmy. Opět šlo o monstra obrovských rozměrů a nároků. Každý ze sedmi vyrobených strojů Stretch, určených pro armádu a výzkum jádra, zabíral více než 200 m² a vážil přes 30 tun.

A máte to doma

Další významnou kapitolu začala IBM psát v roce 1981. Toho dne byl totiž představen přístroj s nenápadným označením IBM 5150. Byl postaven kolem procesoru Intel 8088, operační paměť měla velikost od 40 kB a standardní součástí byla klávesnice, monitor, disketa, s možností připojení tiskárny, komunikační linky, magnetofonu nebo televize (tehdy často využívané jako levnější náhrady monitoru). Uvnitř se skrýval první MS DOS a programovací jazyky BASIC a Pascal. Z programů byly dostupné třeba textový EasyWriter, tabulkový VisiCalc nebo jednoduché hry.

IBM PC v roce 1981

Zdá se vám to povědomé? Ano, jde o parametry první osobních počítačů standardu PC (Personal Computer), který tímto okamžikem vznikl. IBM totiž nabídla stroj s úžasně nízkou cenou, přitom zaštítěný známou značkou a PC dokázal s těmito parametry a rozšiřitelností odvádět práci v kanceláři i bavit doma. Už u rok později se navíc na trhu objevily klony, které měly mírně odlišné parametry, ale byly s IBM plně kompatibilní – opět situace, která tu předtím nebyla.

Na špici i ve ztrátě

IBM byly od vzniku PC aktivní a úspěšná ve všech oblastech, kde se počítače vyskytovaly. Na stole jste mohli mít některý ze stolních počítačů či notebooků, v serverově se téměř vždy našel nějaký typicky černý kus od IBM a superpočítačová centra se bez výrobků této značky také neobešla. Ostatně v první desítce nejvýkonnějších strojů světa se vždy několik monstrer s logem IBM nachází. Ještě nedávno byla na prvním místě oficiálního žebříčku IBM BlueGene/L, instalovaný v Lawrence Livermore National Laboratory. Tento systém se skládal z čtyřiašedesáti serverů obsahujících dohromady 65 536 dvoujádrových procesorů IBM PowerPC 440 na 700MHz a 32 TB paměti. Tato sestava zvládne přes 280 biliónů operací za sekundu. Později byl představen i nový BlueGene/P, který je při špičkovém výkonu přibližně desetkrát rychlejší. Dnes je druhým nejvýkonnějším serverem IBM BladeCenter QS22/LS21 „Roadrunner“. Ten se skládá z 19 960 procesorů IBM Cell (ten, co je v PlayStation 3) a 6480 dvoujádrových AMD Opteronů. V systému je instalováno přes 100 TB paměti.

Klesající marže v oblasti PC, a později také notebooků, ale postavily IBM před závažné rozhodnutí. Vyrábět počítače a notebooky s vlastní značkou za cenu trvalé ztráty, nebo se soustředit na náročnější a výnosnější oblasti a osobních počítačů se navždy zbavit? Odpověď přišla v roce 2004 a u mnoha komentátorů vyvolala potřebu psát články na téma „Konec věku PC“ – IBM se totiž výroby zbavila a kompletně ji prodala čínské společnosti Lenovo. Ani předpokládaný pokles kvality se nakonec nekonal – firma Lenovo už počítače i notebooky pro IBM vyráběla a tak měla dokonalé předpoklady pro pokračování legendy.

Byznys, software, hardware i věda

Byznys, software, hardware i věda

IBM a věda

Stejně jako další úspěšné IT firmy, je i IBM tvůrcem mnoha technologií a držitelem patentů – v tomto ohledu je možná rekordmanem, protože jich přihlásila několik desítek tisíc. Kromě čistě „počítačových“ vynálezů má IBM velké úspěchy třeba i v oblasti nanotechnologií, kde se angažují výzkumníci z Curyšské výzkumné laboratoře založené IBM v roce 1956.

Výzkumná centra má IBM samozřejmě i v USA, mezi nejstarší patří laboratoř T. J. Watsona, mezi nejznámější zase centrum v Sillicon Valley, uspěšné je i středisko v Izraeli. Výzkumníkům IBM vděčíme třeba za paměti DRAM nebo relační databáze, vědecký svět zase ocenil pracovníky laboratoří několika Nobelovými cenami za fyziku.

Superpočítač BlueGene ve svém klimatizovaném sídle

IBM a procesory

IBM nevyrábělo a nevyrábí jen celé počítače, má i vlastní řadu procesorů. Dnes jsou aktuální především špičkové RISC procesory řad PowerPC a Power6. O univerzálnosti svědčí i to, že procesory PowerPC jsou základem stolních počítačů (v nedávné minulosti všech Applů) i superpočítačů. Power6 je díky vysokému výkonu a přitom nízké spotřebě vhodný pro všechny typy serverů, a to včetně kompaktních tzv. blade modelů.

 

IBM pro programátory

Ačkoliv se v historii IBM zmiňuje především o hardware, do dějin se nesmazatelně zapsaly i dva programovací jazyky. FORTRAN (Formula Translation) byl představen v roce 1957 a pro numerické a vědecké výpočty se používá ve verzi Fortran 2003 ještě dnes! Pro obchodní data byl ve stejné době vyvinut COBOL (Common Buseness Oriented Language) a i on se ve velké míře vyskytovat ještě v 80. letech, kdy jej postupně nahradily moderní databázové jazyky.

Milníky IBM

 

Zdroj: Bloomberg, Yahoo Finance, magazín Extra PC 10/07