Možná vás překvapí, že Racetrack zaznamenává data magneticky, podobně jako pevné disky. Jenže zatímco disku trvá kolem 10 ms, než se rameno se čtecími hlavami přesune na správnou stopu a než se tam plotna otočí, Racetrack stejný úkon zvládne za méně než deset nanosekund. Ke čtecí a zápisové hlavě se totiž nepohybuje médium, ale přímo bity v něm, a to rychlostí 110 m/s.
Základem každého racetracku je několik set atomů tlustý nanovodič ve tvaru U. V něm je za sebou uloženo 100 bitů. Podle toho, který bit („doménu“) chcete přečíst nebo přepsat, se bity v racetracku posouvají, jako kdybyste posouvali korálky na počitadle. Bity se posouvají tak, že do vodiče je z jednoho či druhého směru pouštěn elektrický puls. Aby to fungovalo, musí mít vpouštěné elektrony shodný spin (jak přesně se takto „polarizovaných“ elektronů dociluje, by pravděpodobně bylo možné dohledat, ale bohužel nejsem dostatečně vzdělán v kvantové fyzice, abych vám to dokázal dobře vysvětlit). K pumpování elektronů stačí jediný tranzistor na každý racetrack a každý racetrack uchovává (alespoň v současném prototypu) 100 bitů. U jiných druhů pevných polovodičových pamětí jeden tranzistor drží přinejlepším jeden bit.
Paměť Racetrack je sice stále v raných fázích vývoje – konkurenční technologie jako například MRAM už jsou komerčně dostupné – její tvůrci jí ale i tak předpovídají velkou budoucnost. Namísto flashdisku v kapse bychom prý mohli nosit odznáček na klopě, který by zaznamenával všechny naše konverzace několik let, než by jeho paměť byla plná (což je opravdu výborná představa, že?). Podniky by pak mohly mít terabajty úložného prostoru v každém přenosném zařízení, senzoru, kameře nebo klice u dveří.
Nakonec ještě pár slov k představenému prototypu. Ten obsahuje 256 racetracků po 100 bitech a k jeho zhotovení stačily zavedené postupy výroby mikročipů. To je další z výhod Racetrack memory vedle již zmíněné vysoké rychlosti, vysoké kapacity, dosažitelných malých fyzických rozměrů a nízké ceny.
Zdroj: techPowerUp
