Za tímto účelem vzniká konzorcium OpenPower, jehož zakládajícími členy je vedle IBM také Google a možná trochu překvapivě Nvidia. Ta platformě dodá své čipy GPU (a možná také možnost licencování jejich technologií a návrhu) a pomocí frameworku CUDA zapřáhne jejich schopnosti do výpočetních úloh. Dalšími zakládajícími členy konzorcia jsou Mellanox (společnost zabývající se propojovací logikou, například InfiniBand) a Tyan, výrobce serverů a základních desek.
Cílem je vytvářet na základě architektury Power serverovou a síťovou infrastrukturu jakož i systémy pro výpočetní úlohy s použitím čipů GPU a také úložiště pro datacentra. To vše s otevřeným obchodním modelem, ačkoliv jak přesně ona otevřenost bude vypadat, není příliš jasné (otevřený by snad měl být i vývoje samotný; například firmware má mít otevřený kód). Duševní vlastnictví má být dostupné formou licencování, což otevírá dalším firmám možnost vybudovat na základech OpenPower vlastní hardware. Zájemci zvenčí mají být přizváni i do samotného vývoje hardwaru a softwaru celé platformy. Zdá se, že celý obchodní model se přiblíží tomu, který praktikuje ARM a MIPS (respektive Imagination, která MIPS koupila) – tedy licencování technologie nezávislým výrobcům.
Oproti těmto dvěma hráčům ale iniciativa OpenPower není zaměřená na spotřebitelský trh – ani na mobilní zařízení, ani na osobní počítače. Pro CPU typu Power vidí IBM se svými partnery nadále místo hlavně v datacentrech, serverech a s nimi spojené infrastruktuře a v superpočítačích. Segment superpočítačů již podle všeho ovládly heterogenní stroje jako Tchien-Che 2 a Titan; IBM takovouto architekturu přes dřívější experimenty s architekturou Cell nemá, a proto zde potřebuje pomoc Nvidie.
Jak moc se podaří architekturu Power revitalizovat, je nyní těžko povědět. Proti mluví obrovská zaběhanost architektury x86 i to, že se do serverů snaží coby nová platforma natlačit i rozjetý ARM. I pokud bychom se ohlíželi jen na stroje z kategorie „velkého železa“, nemá IBM úplně snadné postavení. Poté, co Sun zhltla firma Oracle, přichází možná určitá malá renesance architektury Sparc (pro kterou může hovořit i to, že tyto procesory vyvíjí i Fujitsu). Na druhou stranu, ze scény asi pomalu mizí Itanium, což manévrovací prostor pro Power trošku zvětšuje.
Pokud bychom byli škarohlídi, mohli bychom poznamenat, že podobné otevírání platforem je obvykle krokem přicházejícím tehdy, když firma pro svou technologii již nevidí perspektivu. To by ale u Power bylo asi předčasné, možná IBM podobně jako Nvidia prostě věří licenčnímu modelu. Nakonec, různé byť měnší „otevřené“ iniciativy v serverech známe: Intel má OpenRack, AMD zase Open Compute.
Zajímavé je, že architektura Power se tímto krokem vlastně kruhem vrací ke svým kořenům. Ve svých počátcích totiž také (ještě jako PowerPC) vznikala v alianci firem – vedle IBM v ní mělo prsty i Apple, které až do roku 2005 na architekturu PowerPC přísahalo, a zejména Motorola. Ta se dnes ale – již pod značkou Freescale – také věnuje architektuře ARM (a do svých SoC používá licenční jádra Cortex).
Zdroj: IBM
