Nastavení hardwaru pro komunikaci
ICQ, Messenger i Skype podporují volbu výstupního a vstupního zvukového zařízení. Nerespektují však vždy volbu výchozího komunikačního hardwaru ve Windows Vista a Windows 7. V tomto ohledu se chovají poněkud netransparentně a soudě podle několika pokusů s různým nastavením to skoro vypadá, že si pro začátek vybírají zařízení náhodně. Nějaký klíč v tom dost možná bude, ale otázkou je jaký.
Nicméně v případě desktopových klientů služeb ICQ, Messenger i Skype není problém v nastavení zvolit vstupní a výstupní zařízení ručně. Stejně tak lze vybrat zdroj videa. Někdy se totiž může mezi zdroje videa přimotat třeba TV tuner. Kuriózní je, že v české lokalizaci ICQ se pro webkameru užívá termín fotoaparát, ale snad každému dojde, že jde o chybu v překladu. Anglicky se totiž fotoaparát řekne camera, takže překlad bez znalosti kontextu nebo strojový překlad k podobné chybce vést může.
Jedině Skype však umožňuje kromě zvukového výstupu a vstupu zvolit samostatně také zařízení pro vyzvánění. Je tedy možné nastavit, že vyzvánět se má přes reprosoustavu, ovšem při samotné komunikaci se již má používat vstup a výstup v podobě head-setu. ICQ a Messenger vyzvánějí vždy přes výstupní zařízení, což v případě používání head-setu je problém. Ze sluchátek pověšených někde na hřebíčku zkrátka vyzvánění slyšet nemusíte.
Ochrana soukromí a klidu při práci
Pojďme se nyní podívat, jaké funkce jednotlivé programy nabízejí pro ochranu soukromí. Základem je samozřejmě nastavení stavu, které ale protistrana nemusí respektovat. Zajímají nás proto funkce takříkajíc s výkonnou mocí.
ICQ umí blokovat příchozí volání a zprávy od všech uživatelů této komunikační služby, kteří nemají tu čest být v seznamu kontaktů. Též lze nastavit, které informace z uživatelského profilu jsou pro ně viditelné. Mohou buď vidět celý profil nebo jen jméno či přezdívku. Uživatelé zařazení mezi kontakty ale vidí vždy celý profil včetně telefonního čísla, což nemusí být zrovna žádoucí.
ICQ dále má černou listinu, kde lze definovat uživatele, od kterých budou ignorovány všechny pokusy o kontakt. Dále je možné kromě všeobecného přepnutí do neviditelného módu učinit se neviditelným jen pro konkrétní kontakty (a pro ostatní viditelným) nebo naopak viditelným jen pro konkrétní kontakty (a pro ostatní neviditelným).
Messenger využívá nastavení ochrany osobních údajů platné pro všechny internetové služby Microsoftu, prozatím stále rodinu služeb Windows Live. K dispozici jsou čtyři přednastavení ochrany soukromí a dále detailní manuální nastavení. Například lze nastavit, že kontakty do zaměstnání mohou vidět přátelé a jejich přátelé, ale osobní kontakty pouze vybraní lidé ze seznamu přátel. Nastavení je však poněkud komplikované a dá pár minut zkoumání, než se přijde na to, jak co nastavit, aby to vyhovovalo individuálním požadavkům – nebo se to k nim alespoň blížilo.
Dále samotný program Messenger umí automaticky nastavit status Nerušit a blokovat veškerá oznámení při běhu aplikace přes celou obrazovku. Nicméně s moderními monitory už při práci vždy není nutné a ani ergonomické okna maximalizovat. Bylo by tedy dobré, kdyby tento tichý režim program nasadil i při manuálním přechodu do stavu Nerušit. Pokročilé nastavení režimu neviditelnosti chybí stejně jako černá listina pro nežádoucí kontakty.
Zdaleka nejlépe je na tom s ochranou soukromí Skype. V profilu lze nastavit viditelnost pro jednotlivé položky, takže například soukromé telefonní číslo lze skrýt i před osobami ze seznamu kontaktů, ale třeba informaci nesoucí soukromou e-mailovou adresu jim lze nechat dostupnou. Příchozí hovory je možné omezit jen na ty od osob ze seznamu kontaktů. Zvlášť pak lze nastavit omezení příjmu zpráv v chatu.
Zvlášť je též možné nastavit přístup k obrazu z webové kamery. Například lze zrealizovat toto nastavení: dovolat se může kdokoliv, ale video uvidí jen přátelé resp. osoby zahrnuté mezi kontakty a informaci o možnosti videokomunikace může být skryta pro všechny. To je jedna z možných kombinací. K tomu všemu nechybí klasický blacklist, kam lze zařadit uživatele, kteří na jakoukoliv formu kontaktu nemají nárok. Bez debat.
Podpora sociálních sítí
ICQ spolupracuje se sociálními sítěmi Facebook, Twitter, Flickr a YouTube, tedy pokud poslední dvě jmenované služby lze považovat za sociální sítě. Každopádně přímo z prostředí programu je možné díky tzv. kanálu přátel sledovat, co právě na zmíněných komunitních serverech a serverech pro sdílení obsahu podnikají přátelé. Též lze přímo z okna ICQ poslat příspěvek na svou zeď na Facebooku nebo do mikroblogu na Twitteru a odebírat reakce ostatních uživatelů.
Messenger v základu podporuje Facebook a volitelně lze doplnit podporu dalších komunitních služeb a služeb pro sdílení obsahu. Jsou jich desítky a o některých jste zřejmě dosud nikdy neslyšeli. O to více je zarážející chybějící podpora pro Twitter. V rámci okna Messenger Social je možné sledovat souhrn dění kolem přátel z různých sociálních sítí. Z prostředí programu pak lze posílat stavové zprávy resp. příspěvky (např. na svou zeď na Facebooku) a připojovat k nim fotografie či odkazy.
Skype ze sociálních sítí podporuje pouze Facebook. Prostřednictvím obrazovky Skype Home lze sledovat aktivity přátel na Facebooku, reagovat na jejich příspěvky či se s nimi rovnou spojit přes Skype. Nechybí možnost odeslat příspěvek na svou zeď, ovšem tentokrát bez možnosti přiložit odkaz či obrázek.
Bonusové funkce, které se mohou hodit
Než opustíme desktopové klienty tří probíraných služeb, pojďme si vypíchnout funkce a nástroje, které nespadají do dosud rozebíraných oblastí, ale v praxi se mohou hodit. Například všechny tři desktopové programy zmiňovaných služeb podporují posílání souborů mezi uživateli. Stačí vybrat lokálně uložený soubor a odeslat podobně snadno jako e-mail s přílohou. Protistrana však nesmí používat nějaký neoficiální klientský software. Tam mohou nastat problémy.
Messenger v minulosti vedle klasického přenosu souborů povoloval sdílení složek mezi uživateli na jejich počítačích. Tato funkce však byla později odstraněna. Současný Messenger podporuje sdílení fotek přes SkyDrive, ale háček je v tom, že po přerodu zmíněné služby z internetového skladiště dat ve službu synchronizační jsou všechny fotky publikované za účelem sdílení zahrnuty do synchronizačního procesu, což je povětšinou naprosto zbytečné.
ICQ žádnou vyloženě nadstandardní funkci nemá. Jeho tvůrci se snaží držet čistě komunikačních služeb, mezi něž lze zahrnout i výše zmiňovanou podporu vybraných sociálních sítí. Jedna výjimka by se ale našla. ICQ umožňuje sdílet obrázky resp. fotografie mezi dvěma uživateli. K jejich dočasnému uskladnění využívá vlastní infrastruktury, nespolupracuje tedy se žádnou externí cloudovou službou.
To Skype je na tom výrazně lépe. Jako jediný ze tří popisovaných programů oficiálně podporuje doplňky třetích stran, které mohou výrazně rozšířit paletu jeho funkcí. Dále umí posílat uživatelům, kteří právě nejsou přihlášeni ke službě, vzkazy ve formě videonahrávky, což mimochodem zvládá i Messenger.
Skype dále nabízí sdílení obrazovky. Uživatel na jedné straně konverzace se může podívat na obrazovku uživatele na druhé straně konverzace. Nejde o funkci vzdálené plochy. Možný je skutečně jen pasivní pohled. I tak se ale funkce hodí, pokud třeba uživatel potřebuje požádat známého s nastavením svého počítače nebo mu chce rychle ukázat nějaké obrázky, aniž by je kamkoliv uploadoval.
Tolik druhý ze tří dílů miniseriálu o ICQ a jeho konkurenci z produktového portfolia Microsoftu. Příště si povíme o možnostech přístupu ke službám jenom prostřednictvím webového prohlížeče a zblízka se podíváme na mobilní aplikace jednotlivých služeb. Nebude chybět závěrečné shrnutí a nástin možného dalšího osudu všech tří služeb.
ČLÁNKY DO MAILU