První seznámení, parametry
Monitor iiyama ProLite E2607WS není žádným drobečkem. Velká 26" obrazovka odpovídá televizi s úhlopříčkou 66 cm. Na této ploše najdete rozlišení 1920 × 1200, které je typické pro 24" monitory. Vzhledem k tomu má tento monitor trochu hrubší rastr 0,286 mm, přibližně stejný, jako najdete na 22" monitorech. Při sledování filmů vám to ale určitě vadit nebude. Zde jde totiž hlavně o úhlopříčku a tu vám iiyama nabídne více než dostatečnou.
iiyama obdařila monitor celkem třemi vstupy – D-Sub, DVI-D a HDMI. Kromě nich zde najdete i konektor pro vstup zvuku. O jeho reprodukci se starají dva 5W poměrně hlasité reproduktory. Žádný Hi-Fi zvuk ale nečekejte.
Na příslušenství v podobě kabelů iiyama příliš nešetřila. Najdete zde kabely pro všechny rozhraní, která monitor nabízí. U konkurenčních panelů většinou schází kabel HDMI, zde jej však najdete.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Jak už bývá neblahým zvykem dnešních monitorů, nejsou možnosti polohování k našemu zraku příliš přátelské. Panel lze tradičně pouze naklánět v rozmezí 0–20°. Nic víc, nic míň.
K ovládání slouží celkem pět tlačítek, kterými lze přímo nastavovat jas s kontrastem, přepínat vstupy, nebo nahlédnout do OSD nabídky. Krajní tlačítko slouží k zapnutí/vypnutí panelu. Popisky nejsou zrovna nejvýraznější a za horších podmínek jsou v podstatě nečitelné. Naštěstí je ovládání poměrně intuitivní, takže jej za chvíli zvládnete i po slepu.
Kompletní galerie
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídka iiyamy zamrzla již před hodně lety, čemuž odpovídá zejména její grafické zpracování. Její rozložení je naštěstí poměrně logické a díky logicky uspořádaným tlačítkům se dobře ovládá. Členění je poměrně standardní. Pod položkou Contrast/Brightness najdete kromě jasu s kontrastem i automatickou regulaci jasu a ECO režim. Pokud zvolíte režim ECO, stane se jediné – jas se nastaví napevno na 20 % a kontrast na 80 %. Změna jasu ani kontrastu pak ale není možná.
Dále můžete v OSD nabídce přepínat mezi vstupy, PIP ale chybí. Možnosti nastavení zvuku nejsou nijak omračující, nastavit můžete jen hlasitost.
Překvapení se nekonalo ani u nastavení barev. Monitor obsahuje tři přednastavené profily, které doplňuje jeden uživatelský. V něm můžete nastavovat zvlášť barevné kanály RGB.
Ze zbývajících položek stojí za zmínku nastavení režimu obrazu, který zastupuje zachování poměru stran a méně běžný Over Scan. Ten použijete jen u HDMI vstupu. Režim obrazu 1:1 zde ale chybí.
Monitor nabízí také několik přednastavených profilů, podle právě prováděné činnosti. Nabízí se zde Standard, Office, Movie, Game a Picture.
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení
Pozorovací úhly nejsou zrovna silnou stránkou tohoto monitoru. Může za to klasicky použitá technologie TN, která má zejména spodní úhel doslova tragický. Při bočním pohledu nedopadla iiyama úplně nejhůře, omezení technologie TN zaznamenáte ve vyšší míře až u krajnějších úhlů.
Při maximálním jasu monitor překvapil svým rovnoměrným podsvícením. Nejtmavší měřený bod poklesnul jen o 17 % od maxima, které se nachází uprostřed monitoru. Maximální jas přitom činil 272 cd/m2. Po kalibraci na 150 cd/m2 se rovnoměrnost trochu snížila, přičemž v levém středu klesla až na 73 % intenzity.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas, stabilita kontrastu
Průběh nastavení jasu byl pro mě celkem překvapivý. Minimální jas při 50% kontrastu začíná na velmi pěkných 21 cd/m2, pak velmi pěkně roste, ale jeho růst se zarazí již při nastavení 70 % jasu. Pak je již zcela konstantní, čemuž odpovídá i graf spotřeby. Vyšší svítivosti můžete docílit už jen zvednutím kontrastu. Pokud nastavíte obě položky na 100 %, bude monitor zářit na úrovni 273 cd/m2.
Graf stability kontrastu má k velmi pěkný průběh, který kazí jen nejnižší hodnota 55 % při minimálním jasu. Do 20% jasu se však kontrast drží nad 90% hranicí, což je velmi dobré.
Barevné podání a kalibrace obrazu
Monitor svým gamutem přibližně pokrývá barevný prostor sRGB, což je pro běžné používání zcela dostatečné. Bez kalibrace není zcela špatné ani tovární nastavení, kde je výrazněji zkreslený pouze modrý barevný kanál. Kalibrace dokáže tento nedostatek ale bez problémů srovnat.
Tovární nastavení
Po kalibraci optickou sondou
Problémy se zobrazením modré měl panel i při pozorování testovacího obrazce. Zde nebylo možné rozlišit celkem jedenáct nejtmavších odstínů, které se slily do černé barvy. Nepříliš slavně dopadlo i pozorování červené a odstínů šedi. Naopak velmi dobře vypadaly světlé odstíny, kde bylo možné u většiny barev rozlišit i nejsvětlejší odstíny.
Interpolace obrazu
Velmi dobře dopadla iiyama při interpolaci obrazu. Kromě vyloženě špatné interpolace na rozlišení 1768 × 922 byly ostatní rozlišení velmi dobré. Obraz nebyl příliš rozmazaný a i drobný text se poměrně dobře četl. Monitor nabízí i zachování poměru stran, které již ale nedoplňuje režim 1:1.
1920 × 1200 – širokoúhlé zobrazení
1768 × 992 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení
1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – zachování proporcí
1024 × 768 – zachování proporcí
Rychlost odezvy a spotřeba
Po stránce odezvy předvedla iiyama velmi solidní výkon. I když jsem se na výrobcem udávanou hodnotu 2 ms nedostal, nebyl jsem od ní příliš vzdálený. Dokonce celkem slušně dopadl i přechod mezi odstíny šedi 75–180. Největší problém představoval pro monitor přechod bílá–šedá, kde se odezva zastavila na hodnotě 22,5 ms. Problém byl zejména s poklesem intenzity, kde se projevila schodovitost, což můžete vidět i z následujících grafů z osciloskopu.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Průběh spotřeby věrně kopíruje nastavení jasu. I tam se nárůst zastavil při nastavení 70 %, stejně jako zde. Velmi příjemná je hlavně minimální spotřeba, která se zastavila na hodnotě pouhých 16 W. A to je na 26" monitor hodně málo.
Závěrečné hodnocení
Monitor iiyama ProLite E2607WS není rozhodně monitorem pro každého. Za cenu kolem jedenácti tisíc ale má rozhodně co nabídnout, hlavně velkou úhlopříčku 26". Pokud vám nevadí rastr na 22" monitorech, nemusíte se bát ani této šestadvacítky. Rastr je téměř totožný, liší se jen o 0,004 mm ve prospěch 22" modelu.
Díky HDMI vstupu a velké úhlopříčce bude mít monitor své kouzlo zejména pro milovníky filmů. Těm pak hrubší rastr rozhodně vadit nemusí. Naopak je určitě (stejně jako hráče) potěší celkem rychlá odezva. Pochvalu ale monitor nezíská za pozorovací úhly a možnosti polohování, které se omezují pouze na naklápění.
Hodně kladných bodů monitor získá za spotřebu. Přece jen šestadvacítka se spotřebou 16 W se nevidí každý den. Velmi příznivá byla i spotřeba maximální, která se zastavila na 41 W. Podobnou spotřebu mělo jen nedávno testované Lenovo ThinkVision 2440x nebo BenQ V2400W. Ty ale nabízejí o dva palce menší úhlopříčku.
Plusy a mínusy
+ velká úhlopříčka
+ minimální spotřeba jen 16 W
+ tři videovstupy
+ rychlá odezva
+ dobrá interpolace
- pozorovací úhly
- možnosti polohování
- OSD nabídka s historickou patinou
- slévání tmavých odstínů
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti AT Computers.
ČLÁNKY DO MAILU