Intel uvádí Core i7-8086K, speciální výroční šestijádro na 5 GHz. Asi má stále pastu

5,0 Ghz!

Core i7-8086K na historického předka odkazuje názvem, ale také symbolicky taktem. 8086 běžel při uvedení na 5,0 MHz a Core i7-8086K má maximální takt turba 5,0 GHz, tedy tisíckrát vyšší. Procesor je jinak založen na 14nm++ čipu Coffee Lake se šesti jádry a bude určen klasicky pro socket LGA 1151. Vyžaduje jako ostatní Coffee Lake čipovou sadu řady 300, pravděpodobně by mohl fungovat ve všech nebo většině desek, které zvládnou Core i7-8700K. Podle specifikací je totiž TDP stále 95 W.

5,0GHz frekvence platí pro maximální turbo, které může běžně být dostupné jen s omezeným počtem jader. Základní takt CPU je 4,0 GHz, což znamená, že procesor má jak základ, tak boost posunutý o 300 MHz proti čipům i7-8700K. To je zajímavé, neboť jde o stejný skok, jaký znamenaly čipy Kaby Lake proti Skylake, kde to představovalo změnu mezi dvěma generacemi. Ovšem abychom byli spravedliví, Kaby Lake také mělo aktualizovanou multimediální část GPU, podporu rychlejších pamětí DDR4 a používalo vylepšený proces. To u i7-8086K není, CPU je čistě výsledkem „binningu“ s vyššími frekvencemi. Což není nic proti němu, nárůst výkonu bude reálný – jen není jisté zda se třeba výrazně posunou možnosti přetaktování. Tak jako tak bude nyní Core i7-8086K nejvýkonnějším procesorem pro hraní her.

Rovných 5 GHz na procesoru Intel. Oficiálně.

Ve specifikacích tak nejsou žádná další překvapení. L3 cache má kapacitu 12 MB L3 jako u i7-8700K, TDP je jak bylo řečeno také stejné (alespoň na papíře). Ovšem TDP dle Intelu obecně platí jen pro základní takt, při turbu ho dle specifikací mohou CPU překračovat. Firma pro procesor předepisuje minimálně 130W chladič, to ale platí už od doby odemčených Skylake. Core i7-8086K bude odemčené pro přetaktování, oficiálně podporuje DDR4 na 2666 MHz a bude obsahovat integrovanou grafiku UHD 630 na taktu 350–1200 MHz. Samozřejmě je podporováno HT, virtualizace, AVX/AVX2 a CPU bude mít aktivní instrukce TSX, SGX a MPX. Funkce vPro s ním dostupné nebudou.

Uvedení 8. června

Dnes je Core i7-8086K pouze poodhaleno, kompletní uvedení by mělo nastat v pátek 8. června ve 20:01 hodin (našeho času), což je přesný den a čas výročí. Jaká je cena, zatím nevíme, ale CPU už má být tento den fyzicky dostupné. V tiskové zprávě se o něm mluví jako o limitované edici, takže je možné, že počet vyrobených kusů bude omezený (jak moc omezený, toť otázka). Intel si k oslavě výročí mikroprocesoru 8086 jinak přichystal také docela štědrou soutěž. Rozdá 8086 kusů tohoto CPU, ale bohužel na rozdíl od Ameriky, Německa, Francie nebo třeba Británie nejsme mezi zeměmi, jejichž obyvatelé se smí zúčastnit (Intel výslovně uvádí, že se bydliště bude u výherců kontrolovat). Škoda, pokud náhodou nebydlíte v zahraničí.

Rozvaděč tepla má asi stále jen pastu

Před oznámením tohoto CPU se spekulovalo o tom, zda Intel v tomto procesoru neustoupí a nepřipájí rozvaděč tepla místo kritizovaného použití pasty, zhoršujícího výrazně teploty pod zátěží (zejména při přetaktování). Toto opatření by ostatně mohlo pomoci k onomu zvýšení taktů. Bohužel to vypadá, že se Intelu podařilo požadovaných parametrů dosáhnout i bez toho, takže pasta zůstává. Zatím to ještě není potvrzeno rozebraním, ale zaměstnanci obchodu Overclockers UK sdělili, že budou Core i7-8086K prodávat předem delidovaný – respektive s pastou nahrazenou tekutým kovem a případně i se speciálními rozvaděči tepla (něčím jako bylo toto). Toto by mělo znamenat, že Core i7-8086K má stále uvnitř pastu. Že by Intel použil pájení a OCUK to zatajil, není asi příliš pravděpodobné. Ostatně pokud by byl rozvaděč letovaný, byla by to pozitivní vlastnost a marketing by se s ní nejspíš rád sám pochlubil.

Historické foto čipu Intel 8086 (zdroj: Intel)

Exkurz: Intel 8086, počátek x86 a PC

Když už má čip 8086 výročí, sluší se ho asi více připomenout. Vypuštěn byl před 40 lety 8. června 1978. Jeho interní označení je také iAPX 86, což se však dnes nepoužívá. Ačkoliv architekturu x86 běžně chápeme jako 32bitovou (s pozdějším 64bitovým rozšířením „AMD64“), toto CPU bylo jen 16bitové a 32bitovou architekturu Intel vyvinul až v rámci následníka 80386 („třiosmšestka“ řečí pamětníků). Instrukční sada x86 byla zpočítku 16bitovým navázáním na instrukční sadu 8bitového čipu 8080. Přebírala určité charakteristiky a umožňovala relativně jednoduchou portaci kódu v asembléru, ale nebyla přímo kompatibilní. Naproti tomu pozdější 32bitová a 64bitová CPU už dokázala přímo spouštět 16bitové binárky pro 8086.

Procesor byl vyvíjen mezi lety 1976 a 1978 a když přišel na trh, vyráběl se 3µm (3000nm) procesem HMOS. Čip podle obvykle uváděných údajů obsahoval okolo 29 000 tranzistorů. Jak už bylo nadhozeno výše, úvodní frekvence byla 5,0 MHz, ale pozdější evolucí se design dostal až na 10 MHz. V klonech ho také vyráběla řada dalších výrobců, což bylo zároveň podmínkou IBM pro použití v PC, takže bez tétokonkurence by CPU možná zapadlo. Čipy měly pouzdro DIP s nožičkami po dvou stranách, kontaktů bylo 40. Cena dle Wikipedie (která má o procesoru podrobný článek) tehdy činila 86,65 dolarů, což by ale dnes kvůli naakumulované inflaci odpovídalo skoro 350 dolarům. Shodou okolností tedy přibližně ceně Core i7-8700K.

Zvětšený snímek čipu 8086. Jak můžete vidět, při tehdejší úrovni miniaturizace bylo ještě docela dobře vidět zapojení integrovaného obvodu

Architektura x86 (tehdy stále ještě 16bitová) se shodou okolností stala procesorem vybraným firmou IBM pro „PC“, v osobních počítačích už v širším slova smyslu se udržela a zbytek „už je historie“, jak říkají angličané. Ovšem v IBM PC nebyl přímo procesor 8086, ale jeho levnější verze označená 8088. Ta spočívala v tom, že se vnější datová sběrnice zkrátila z 16 na 8 bitů kvůli nákladům, což bylo tehdy u procesorů pro levnější počítače hodně běžné. Interně bylo ale CPU pořád 16bitové a kompatibilní.

Odkud se vzal takt 4,77 MHz?

V PC také procesor 8088 běžel na 4,77 MHz, což se ale nesmí zaměňovat s oficiální frekvencí těchto procesorů. Nebylo to tedy tak, že by levnější osekaná verze běžela na nižším taktu. Důvod byl zajímavý. Při vývoji počítače někoho napadlo použít pro generátor taktu levné široce dostupné oscilátory pro barevné televize americké normy NTSC. Ty poskytovaly frekvenci 14,318 MHz, což se v zapojení vydělilo třemi a dalo 4,77 MHz. To bylo dostatečně blízko cílovým 5,0 MHz, a tak bylo toto řešení použito a čipy v PC vstoupily do historie právě na této „škaredé“ frekvenci.