Smysl to má v tom, že zákazník Intelu si může vybrat. Na jedné straně může provozovat osmijádro na garantovaných 1,6 GHz s 25W spotřebou, na straně druhé osmijádro s garantovanými 5 GHz a spotřebou 200+W. Oba extrémy jsou extrémy a většina lidí do nich nepůjde. A když už si pořídí osmijádro, bude ho provozovat někde mezi těmito dvěma extrémy.
Otázkou je, proč vám vadí, že Intel tyto dva extrémy nabízí.
Podtaktovávat můžete samozřejmě cokoliv a nižší spotřebu dostanete. Ty Téčkové procesory jsou ale výběrové kousky, které sice nedávají na jedné straně extrémní frekvence, ale na druhé straně mají nižší spotřebu. Prostě Intel se chová finančně rozumně. Dokáže zpeněžit jakoukoli výhodu. Nebo se na to klidně dívejte i obráceně, dokáže zpeněžit i jakoukoli nevýhodu. Osmijádro s funkčním HT, které není schopno běžet na 5 GHz, by neměl jak prodat, tak ho prodá jako Téčkový model za stejnou cenu jako tu obyčejnou i9-9900.