Odpověď na názor

no takhle: (h)UMA existuje poměrně dlouho, ale má kromě pozitiv i negativa. Krásně se to dá ilustrovat na mé oblíbené Amize, kde tzv ChipRAM, která je krásným příkladem pro UMA, byla díky tomuto konceptu "zpomalena" z hlediska CPU na 1/2 nominální rychlosti, protože CPU se dostal "k lizu" jen každý 2. takt (další takty byly rezervovány pro jednotlivé obvody chipsetu přes DMA controller Agnus). Pokud počítač neměl reálnou FastRAM (což do řady A1200 nebylo moc časté), tak jeho procesorový výkon mohl v řadě případů degradovat. Na druhou stranu toto řešení umožňovalo použít čipset jako koprocesor, čehož se nadmíru využívalo ve hrách (různé efekty s blitterem, apod.).

Dnes samozřejmě máme kopec několikatierových cache a situace se může zdát diametrálně odlišná. Nicméně právě zajištění koherence alespoň na úrovni paměti se stává úhelným kamenem a poměrně efektivně bourá výhody cache. Zjednodušeně řečeno, v takovém prostředí si na cache a "vlastní píseček" moc hrát nemůžeš, naopak je spíše snaha mít jedno velké a synchronizované pískoviště.