První dva čipy od SandForce: SF-1200 a SF-1500 jsou postaveny na procesoru Tensilica DC_570T. V něm ale hlavní know-how netkví. SandForce zatím exkluzivně tvoří také firmware, dá se ale předpokládat určitě nějaká spolupráce se zkušeným OCZ. Anand zmiňuje podezření, že SandForce tepe také v SSD společnosti Seagate (Pulsar). Seagate to ale za boha nechce prozradit.
Tak jako Intel přišel s několika inovativními triky dávajícím jeho SSD dosud nedostižný náskok, má i SandForce svůj tajný recept. Tím je velmi chytré nakládání se zápisy, většinou pomocí určité komprese. Zatímco Intel se dosud honosil faktorem 1,1× (kdy tedy při zápisu 10 GB dat bylo na SSD zapsáno jen 11 GB), SandForce uvádí dosažení faktoru 0,5× (při určitých scénářích je tedy z 10 GB zápisů jen 5 GB přímo na SSD).
Teď si asi říkáte, že jsem trochu blázen, jenže slovíčko jen nebylo v závorce náhodou. O rewrite penalty ví nejen pravidelní čtenáři AnandTechu, ale také naši pravidelní čtenáři a v praxi jsme tento jev dobře vyzkoušeli. Ve zkratce jde o to, že SSD kvůli architektuře NAND flash musí zapisovat po celých stránkách či blocích určité velikosti a při přepisu malého bloku (třeba 4 kB) je potřeba načíst, modifikovat a kompletně zapsat celý tento nejmenší blok (512 kB typicky). Taková procedura trvá samozřejmě podstatně déle.
SandForce používá nějakou metodu bezztrátovou komprese pro dosažení kýženého faktoru menšího než jedna a také prosté neduplikování dat (resp. ukládání unikátních bitů a jejich odkazování) případně kombinaci metod. Z toho také plyne asi jediná slabina SSD se SandForce: při výrazném zastoupení dat s kompresí (MP3, JPEG, H.264, ...) klesají přenosové rychlosti. AnandTech ale ověřil, že pokles někam na 140 MB/s je sice horší než u Indilinx Barefoot, ale zase lepší než u Intel SSD (MLC), jež prostě více než zhruba 100 MB/s vinou pomalejšího sekvenčního zápisu předvést nemohou.
Další testy už jsou pouze ódou na radost. Skoro 40 000 bodů v PCMark Vantage předčí i 34nm Intel X25-M (G2, Postville) a nejrychlejší MLC s Indilinxem. Přenosové rychlosti kolem 260 MB/s už narážejí asi na limit daný rozhraním SATA 3 Gb/s a v náhodných zápisech už Intel opravdu dostává nakopáno na vlastním hřišti. X25-M G2 porazí Vertex 2 jen v náhodném čtení a faktor zápisů kolem 0,5 potom zajišťuje další přednosti: "stárnutí" SSD není problém (viz tabulka) a ještě je zvýšena životnost SSD (resp. NAND flash). Dobře vypadá i nový OCZ Toolbox s funkcemi jako formát se správným zarovnáním partition (důležité to věci pro SSD), aktualizací firmware nebo bezpečným vymazáním (wipe).
| OCZ Vertex 2 Pro (100 GB) |
Výkon "nového" |
Výkon "použitého" |
| 4kB náhodné zápisy |
50,9 MB/s | 45,2 MB/s |
| 2MB sekvenční zápis |
252 MB/s | 252 MB/s |
Máme tedy už tři kohouty a rok 2010 už opravdu musí být tím rokem, kdy opravdu rychlé SSD (myslím tím výrobky s Intelem, SandForce a Indilinxem, nemyslím tím Samsung a JMicron) budou hledat cestu do desktopových počítačů a notebooků běžných uživatelů.
Zdroj a celý (jako vždy velmi pěkný a doporučeníhodný) test:
AnandTech - OCZ's Vertex 2 Pro Preview: The Fastest MLC SSD We've Ever Tested
