V posledních letech to alespoň na povrchu vypadalo, jako by Intel v serverové oblasti kladl důraz spíše na velké Xeony (v poslední generaci platinové a zlaté) a na menší Xeony D, jež zaútočily na trh jednodušších a levnějších SoC, na něž si brousil nebo brousí zuby ARM. Na třetí linii, serverové čipy Atom, jako by se zapomnělo, 22nm čipy Avoton má Intel na trhu bez náhrady už skoro celé čtyři roky. Nedávno dokonce vyšla jejich nová revize, vynucená chybou návrhu, jež u těchto čipů vede po určité době provozu k odumření CPU a tím i desky. Ovšem Xeony D konec serverového Atomu neznamenají, i když to leckdo čekal. Intel nakonec po oněch čtyřech letech vydává jejich novou generaci. A zdá se, že zdařilou.
Intel totiž tento měsíc (ony čtyři roky od předchozí generace by se mimochodem staly kompletními na začátku září) vydává serverové Atomy zcela nové: řadu Atom C3000. Ta je založená na 14nm procesu a nové architektuře jádra Goldmont, jež přináší vyšší výkon. Respektive zas tak nová pro nás úplně není a Intel u ní patrně nabral značné zpoždění. Jde o čipy s kódovým označením Denverton (první zmínka je z roku 2013), o nichž se nějaké podrobnosti objevily v roce 2015 a už loni v červnu byly vidět na vzorcích desek na Computexu.
Atomy Denverton jsou čipy typu SoC v provedení BGA, tedy pájeném přímo na PCB základní desky. Sílu jim bude dávat až 16 jader Goldmont. Ovšem řada modelů bude částečně deaktivovaná, jak je zvykem. Kromě šestnáctijádra existují i verze s 12, 8, 4 a dokonce jen 2 jádry, celkem má být typů až 20. Takty jader jsou od 1,5 do 2,2 GHz a výkon na jedno jádro má být výrazně robustnější než u Avotonu. Vždy dvě jádra sdílí 2 MB L2 cache, L3 cache tento čip nemá. Zdá se, že u modelů s méně než osmi jádry Intel deaktivuje vždy jen jedno jádro v páru, ale čipy pak mají zachován celý blok cache, tedy 2 MB na jedno jádro.
Silná konektivita, ale jen u vyšších modelů
Jádrům je k ruce dvoukanálový řadič paměti DDR4 podporující ECC, některé modely ale budou ořezané na jediný kanál paměťového řadiče. Denvertony umí obsloužit až 256 GB paměti a podporované frekvence se liší dle modely od 1866 MHz až po 2400 MHz. Použít lze SO-DIMMy i velké DIMMy a také jak běžné, tak i registrované paměti.
Tato třída procesorů značně stojí na integrovaných možnostech konektivity. Denverton zde nabízí možnost vyvést z čipu až 16 portů SATA nebo dvojici slotů PCI Express ×8 či čtyři porty USB 3.0. Je zde ovšem jedno důležité omezení, které už znáte z čipových sad Intelu. Je použita technologie „Flexible HSIO“, kdy jsou pro implementaci těchto rozhraní použity jedny sdílené fyzické linky a nelze tedy mít všechno zároveň. Těchto je jen 20, takže pokud použijete třeba 12 portů SATA, zbude vám už jen akorát osm na jeden slot PCIe ×8 a nic pro USB. Počet linek je ale ještě na levnějších modelech osekán, někde na 12, někde ještě níž (6–8), s takovými Denvertony bude pak konektivita samozřejmě o to omezenější.
Schéma čipu Denverton (Atom C3000)10Gb/s Ethernet integrovaný v úsporném CPU
Tzv. „segmentace“ (tedy omezování funkcí vlastních křemíku u levnějších verzí ve prospěch těch dražších) bude u modelů Denverton hodně výrazná a týká se prakticky všeho, i asi nejdůležitější součásti, totiž integrovaných síťových adaptérů, které čip nese. Vyvést z něj lze teoreticky až čtyři 10Gb/s Ethernety, což je významné plus. Ovšem i tato funkcionalita je u řady modelů osekána, někde lze mít jen dva a někde dokonce jen pár či čtveřici pomalejších 2,5Gb/s rozhraní. Při použití plné 40Gb/s kapacity prý už také i nejvýkonnějším šestnáctijádrům nestačí omezený procesorový výkon. Čtyřikrát desetigigabit proto údajně vyžaduje použití velkých síťových paketů, jinak takový provoz CPU neutáhne.
Denverton dále obsahuje technologii Quick Assist, což znamená vyhrazenou akceleraci různých algoritmů, které u serverového CPU mohou potřebovat hodně výkonu: kryptografii, ECC, ale třeba i kompresi dat. Denverton může skrz Quick Assist prohánět data v některých těchto úlohách podle Intelu až s propustností 20 Gb/s. Jenže model od modelu je toto opět dosti omezeno, některé modely mají kapacitu tohoto akcelerátoru skrouhnutou na polovinu (10 Gb/s), některé na čtvrtinu (5 Gb/s). A u řady modelů je Quick Assist vypnutý kompletně.
Jednotlivé modely Atomu C3000 (Denverton)Šestnáctijádro se spotřebou 24 W
Co je na Denvertonech zajímavé, je spotřeba – TDP celého SoC u nejvýkonnějšího modelu čítá jen 32 W a u nejúspornějšího osekaného typu 8,5 W. Při až 16 jádrech (šestnáctijádra jsou dostupná s TDP 24 W, 31 W a 32 W) jsou tedy tyto procesory dosti úsporné. Pro řadu úloh by měly být velmi atraktivní a umožňovat velkou hustotu instancí v jednom serverovém racku.
Deska Gigabyte MA10-ST0 s 16jádrovým Atomem C3958Méně hezké je, že stejně jako výkon a schopnosti se vyšvihly nakonec i ceny. Nejspodnější základní model sice v ceníku je za pouhých 27 dolarů, ale top verze už stojí 449 dolarů. Částečně to bude silnou integrovanou konektivitou a tím, že se tyto SoC kromě levných serverů používají i do síťové a komunikační infrastruktury a embedded zařízení. Nicméně i u „metalových“ Xeonů Intel výrazně zvedl ceny proti minulým generacím, takže zde asi nemůžeme být překvapeni. Procesory každopádně nebudou prodávány samostatně, ale jen na deskách, které už odhalily například firmy SuperMicro a Gigabyte. Jak výhodné tedy budou, bude třeba posuzovat na základě celého serveru nebo desky.
