Odpověď na názor

Vidím jako zcela přesnou tu větu o tom, že Intel měl ve zvyku používat interní personální zdroje - lidi, kteří se vypracují od píky se jednak daleko více ztotožňují s firmou a kromě toho tento způsob personálního výběru funguje jako poměrně dobré síto kvality; je ovšem taky hodně nákladný a často funguje jen do té doby, dokud ve firmě fungují "otcové zakladatelé." Jakmile se kormidla chopí všehoschopný managor, začnou se dít věci - nabírají se podobní managoři z jiných, podobně postižených, firem a nové personální akvizice "rostou" na žebříčku orgchartu. Výsledek je možné vidět právě nyní u Intelu. Vyhazov jednoho hlavouna nezmění nic, pokud na jeho místo přijde podobný, který si bude myslet, že řídit své lidi znamená pořádat telekonference a koučovat je, zatím co technicky zaměřeným věcem není třeba rozumět (na to jsou totiž podřízení). Tenhle přístup má ovšem tendenci se rozlézat , takže i podřízení budou nakonec technicky zaostalí, až se tenhle nezdravý přístup k byznysu prokopíruje až dolů (opět: vidíme dnes u Intelu.) Výsledkem je elementární neschopnost inovovat a to nejhorší, co může Intel dnes udělat, je jít k TSMC. V takovém případě je pak už téměř jisté, že Intel přestane být důležitým hráčem na poli polovodičových výrobních technologií. Jakmile se firma (byť jen zdánlivě dočasně) zbaví svého know-how (a to může být i bráno jako "čas na práci" pro přípravu nové technologie), už málokdy je opravdu schopna se do inovačního koloběhu vrátit.

jistý D-Fens má na tohle poměrně krátké a úderné označení: zazmrdování firmy. (omlouvám se za peprný výraz, ale je fakt trefný)