Isostick se po zapojení tváří jako dvě zařízení – externí optická mechanika a flashdisk. Do virtuální optické mechaniky lze přes vestavěný konfigurovatelný loader, který se načítá po startu z disku, připojit libovolný obraz optických médií ve formátu ISO (včetně udf a dalších), který je uložený na flešce. V současnosti ještě nepodporuje obrazy ve formátu BIN/CUE, DMG, NRG a další, autoři ale zvažují postupně podporu dalších formátů doplnit.
Obdobné řešení lze vyrobit i softwarově na obyčejných flashdiscích pomocí utilit pro multiboot z ISO (např. YUMI), jenže na rozdíl od nich je u isostick vše řešeno na úrovni samotného flashdisku a funguje to transparentně. Disk lze tedy použít i u počítačů, které neumí nastartovat z USB flashdisku, ale dokážou nabootovat z externí optické mechaniky pro USB. V samotném operačním systému pak není zapotřebí instalovat žádný software, který by emuloval mechaniku.
Co do rychlosti čtení a zápisu to není žádný rekordman, při čtení dosahuje 12,5 MB/s (omezení ze strany použitého procesoru), rychlost zápisu má být minimálně 4 MB/s (odpovídá Class 4), ale autoři projektu by rádi dosáhli rychlosti Class 6 či vyšší. Důvodem je především to, že produkt přinejmenším zatím místo jednodušších čipů využívá klasické karty MicroSD. Důvodem je snadná dostupnost, nižší pořizovací náklady a snadné použití a to, že na rozdíl od čipů je možné objednat je i v menším množství. Výhodou MicroSD je i to, že se samy starají o kontrolu špatných bloků a dalších operace, takže komunikace s pamětí tolik nezatěžuje samotný procesor disku. Přesto isodisk nefunguje jako čtečka, slot na kartu je zabudovaný uvnitř pouzdra a zvenčí nepřístupný.
Drobností je ještě přepínač read-only, který brání zápisu na disk (to je dobré pro účel, kvůli kterému isostick vlastně vznikl – tedy pro servis problematických PC).
Zleva doprava: fotografie prvního prototypu, současná podoba isosticku a vnitřnosti z várky produkčních disků
Většinu lidí bude ale asi stejně zajímat jen to jediné – jestli se s tím dají obejít ochrany proti kopírování. Vzhledem k tomu, že na stránkách projektu to zatím nikdo neřeší a pro úspěšné obelhání ochrany je většinou zapotřebí víc než jen namontovat jednoduchý archiv .iso do virtuální mechaniky, bych byl v tomto ohledu skeptický. Inteligentnější emulátory jsou přece jen o poznání složitější. Autoři projektu ale nejsou k dalším požadavkům nepřístupní (na základě požadavků zájemců už třeba zvažují možnost vypustit variantu s možností měnit osazené karty).
Cena se odvíjí od kapacity osazené karty MicroSD – nejlevnější 8GB isostick v beta programu bylo možné objednat za 75 dolarů (cca patnáct set korun), produkční verzi pak bude možné pořídit za 125 dolarů (asi dva a půl tisíce). Při objednání pěti kusů 8GB disků už budete mít každý za 115 dolarů, a za dva tisíce dolarů dostanete deset 32GB disků. Při zaslání do zahraničí ale musíte ještě počítat s patnáctidolarovým příplatkem za dopravu.
Zdroj: ExtremeTech, isostick na KickStarter
