Procesory byly uvedeny včera a to s okamžitou dostupností. Uvedení tak přichází bez třech měsíců po třech letech od uvedení čtyřjádrové Tukwily (8. února/februára 2010). Tak dlouhou životnost si v světě osobních počítačů či mobilních zařízení lze stěží představit. I v pohodlnějším segmentu highendových serverů s extrémní spolehlivostí již však čtyřjádrové Itanium 9300 bylo zastaralé. Vždyť tento procesor je dokonce ještě vyráběn 65nm procesem.
To Poulson je již vyráběn na 32nm linkách; ty sice u Intelu nejsou to nejnovější, mnozí konkurenti by za ně však nejspíš byly rádi. Detaily o nové architektuře jsme vám již zprostředkovali o prázdninách, kdy Intelu unikl manuál s poměrně podrobnými informacemi. Její popis si tedy můžete přečíst zde. Intel dnes uvedl čtyři modely řady 9500, které uvádíme i s jejich nekřesťanskými cenovkami v tabulce (pro srovnání – řada 9300 byla za 946 až 3838 USD) . Jejich označení i frekvence odpovídají starším informacím; novým střípkem do skládačky však je, že modely 9520 a 9550 budou ořezané na pouhá čtyři jádra.
| Model | Jádra |
Takt (základ) |
L3 Cache | TDP | Cena |
| Itanium 9560 | 8 | 2,53 GHz | 32 MB | 170 W | 4650 USD |
| Itanium 9550 | 4 | 2,4 GHz | 32 MB | 170 W | 3750 USD |
| Itanium 9540 | 8 | 2,13 GHz | 24 MB | 170 W | 2650 USD |
| Itanium 9520 | 4 | 1,73 GHz | 20 MB | 130 W | 1350 USD |
Použití 32nm procesu umožnilo taktovat čip až na 2,53 GHz (46% nárůst vzhledem k Tukwile, která frekvenčně končila tam, kde poulson začíná), byť TDP kleslo o 8 % (na 170 ze 185 W). Velmi důležitý je ale pokrok v klidové spotřebě. Tukwila byla v tomto směru tak trochu zaostalá, díky různým architektonickým úpravám má však Poulson v klidu o 80 % nižší odběr elektřiny.
Dle různých testů má údajně Poulson jako procesor 2–2,4× větší výkon než Tukwila v softwaru kompilovaném pro starší verzi Itania. Pokud by byl kód překompilován přímo pro architekturu Poulsonu (stavěnou na zpracování 12 instrukcí za takt místo dřívějších šesti), výkon by zřejmě stoupl ještě více. Nové Itanium by mělo také lépe škálovat, jelikož sběrnice QPI mezi jednotlivými sockety běží o třetinu rychleji (6,4 GT/s). Tato vyšší rychlost by údajně měla fungovat i ve starších základních deskách (mluvíme ovšem samozřejmě o serverech), pokud do nich Itania 9500 nainstalujete.
Itanium řady 9500 – snímek jádra
Nejzajímavější novinkou ovšem pro mnohé bude, že Intel se platformu rozhodl pomalu sloučit s platformou Xeonů. Čipů Itanium se příliš mnoho neprodá, a recyklací čipových sad a infrastruktury pro Xeony ušetří Intel spoustu peněz. Itania sdílí s Xeony E7 propojovací logiku QPI, řešení operační paměti a čipovou sadu Boxboro. Při příštím střídání generací (dalším Itaniem bude Kittson) už Intel údajně sloučí i socket a tím i fyzické provedení obou procesorů. To znamená, že Xeon E7 a Itanium teoreticky poběží ve stejné základní desce. Možné je i to, že oba návrhy budou sdílet tzv. uncore, paměťový řadič i další části. Možná půjde o něco podobného, jako představa AMD o „obojetnosti“ s jádry X86 a ARM.
Tato konvergence může mít dva významy. Jednak může být prostředkem k přežití platformy. Redukce nadbytečných nákladů ušetřených využitím existující infrastruktury totiž umožňuje držet rentabilitu i při nižším objemu prodaných Itanií. Na druhou stranu se tímto přibližováním pomalu vytváří cesta pro úplnou migraci klientů na architekturu x86. Během období sbližování totiž budou zřejmě Xeony E7 postupně přebírat vlastnosti, které Itaniím zajišťují vysokou spolehlivost. Je tak možné, že jednoho dne se Xeon E7 stane úplnou náhradou architektury IA-64 a ta bude zcela zrušena. Z hlediska procesorové diverzity by to byla svým způsobem škoda.
Zdroje: Intel (1, 2), The Register
