Základními charakteristikami procesorů z rodiny Intel Itanium jsou vlastní instrukční sada IA-64 a v posledních letech také zastaralý výrobní postup a opožděná vydání. Itanium Montecito mělo být vydáno v roce 2005, na trh se ale dostalo až o rok později. Nová generace, jádro Tukwila, nestihlo původní vydání v roce 2007, ani náhradní termín koncem roku 2008. Intel jej opět odložil. Hlásí však, že nikoliv kvůli problémům, nýbrž kvůli tomu, aby mohl v další revizi čip vylepšit.
Zdá se totiž, že Tukwila během vývoje stihla zastarat a Intel na poslední chvíli přidává podporu dnes moderních pamětí DDR3 (tedy přesněji FB-DIMM2). Snad právě tato změna zajistila, že další plánovaná Itania – jádra Poulson a Kittson (Poulson má vyjít v roce 2011) – budou moci používat stejnou patici jako Tukwila.
Připomeňme, že Tukwila je čtyřjádrový čip vyráběný 65nm postupem určený do základních desek se čtyřmi sockety. Jádro má přes dvě miliardy tranzistorů, nemalý podíl na tomto čísle má cache o kapacitě 30 MB. Oproti procesorům řady Itanium 2 9100 s jádrem Montvale má Tukwila přinést dvojnásobný výkon při zvýšení spotřeby o čtvrtinu.
Pro komunikaci s dalšími procesory a čipsetem poslouží čtyři QPI linky. Přidejme k tomu paměťový řadič pro FB-DIMM2 a platforma pro Tukwilu nápadně připomíná tu pro chystané Xeony architektury Nehalem. Dokonce i nároky na napájení budou velmi podobné: jak Xeon Beckton, tak Itanium Tukwila by měly mít maximální TDP 130 wattů. Mohly by tedy tyto dva procesory používat stejný socket LGA 1567? Tak daleko bych ve spekulacích nezacházel, nicméně velké části návrhu základních desek budou jistě „znovupoužitelné“.
Zdroj: TechConnect Magazine
