Zní to jako zákon schválnosti – jen nedávno prosákly informace, že příští jádro Cortex od ARMu nebude jen další v řadě, ale že s ním firma chce smazat, nebo aspoň plus minus dohnat náskok architektur Applu. To ale vyžaduje mimořádný skok ve výkonu a možná se to úplně nepovede. Podle drbů, které se objevily na internetu, má prý jádro s kódovým označením Blackhawk (zřejmě Cortex-X5) značné problémy se spotřebou.
Podle zdrojů z Číny prý ARM při vývoji jádra Cortex-X5/Blackhawk má problémy. Leaker Revegnus, který tu a tam přináší zprávy o mobilních SoC, uvádí, že architektura zatím podává horší výkon, než se čekalo či plánovalo. Problém by snad měl spočívat v tom, že má jádro při vyšších frekvencích ze spektra, které zvládne, příliš vysokou spotřebu – konkrétní čísla ale nemáme, takže si těžko lze udělat představu, jak velký problém bude.
Tyto zvěsti možná přicházejí z okruhu MediaTeku, který je vedle Samsungu hlavním cílovým uživatelem tohoto jádra. Cortex-X5 by zřejmě měl být obsažen v nadcházejícím čipu Dimensity 9400. Leaker uvádí, že mnohovláknové skóre v Geekbench 6 pravděpodobně zůstane pod úrovní 9400 bodů, zatímco původně asi MediaTek chtěl více.
Je zajímavé, že je zmíněno mnohovláknové skóre, ale ne to, že by bylo ovlivněné skóre jednovláknové. To by mohlo implikovat, že ačkoliv se bavíme o tom, že Blackhawk „žere“ víc, než by měl, pořád to řádově nejsou nějaké extrémní počty wattů a stále jde o spotřebu, která umožňuje v telefonu použít maximální jednovláknový boost. ARM míval tu výhodu, že jeho jádra špičkově brala nižší příkon než výkonnější architektury Applu. Takže je možné, že ona přílišná neplánovaná spotřeba jen vyrovná tento rozdíl a případně ho překlopí na druhou stranu, ale ne tak moc, aby jádro nebylo použitelné.
Pokud by se jádro Cortex-X5 nepovedlo, bude to problém zejména pro Samsung a MediaTek. Jejich SoC pro mobily jsou totiž na architekturách licencovaných od ARMu závislé. Naopak Qualcomm by tím mohl získat výhodu, tento výrobce by totiž nyní měl do mobilního čipu implementovat vlastní nezávisle vyvinuté jádro Oryon, které již bylo představeno v notebookovém procesoru Snapdragon X Elite.
Qualcomm Snapdragon 8 Gen 3
Toto jádro je také extrémně výkonné, u něj už víme, že je schopné vyrovnat se, ba i porazit jádra Applu. Tedy přesně to, čeho by ARM chtěl dosáhnout s Cortexem-X5. Je i celkem pravděpodobné, že i v případě úspěchu ARMu zůstane Oryon rychlejší. Pokud se ale Blackhawk nepovede, bude mít Qualcomm v rukou výrazné výkonnostní vedení nad MediaTekem a Samsungem a jeho pozice v telefonech posílí.
Zvýšit zároveň IPC, frekvenci i efektivitu je velmi těžké
Úkol stojící před ARMem není v tomto případě jen tak. Ne že by firma byla zoufale pozadu (jako třeba AMD v letech 2011–2016), ale její jádra konzistentně měla menší jednovláknový výkon. A u Cortexů linie X nestačí jenom zvýšit IPC (a je třeba říct, že už jádro Cortex-X4 má extrémní šířku, kterou ale dokáže využít hůře než Apple, což vypovídá o schopnostech). Současně firma potřebuje také zvýšit frekvence, v kterých se Apple také dostal hodně napřed. Toto jsou téměř protichůdné úkoly, které není snadné skloubit.
Ještě těžší je to ale dokázat bez zvýšení spotřeby, což je protichůdný úkol k oběma předchozím. V pozici ARMu, kdy spotřeba jádra kvůli telefonům potřebuje zůstat nízká, je to tedy zápolení se třemi protivníky najednou.
Na druhou stranu ale může být ještě relativně dobrá zpráva, pokud by problémy byly čistě jen ve spotřebě. I kdyby jádro třeba místo nějakých plánovaných 8–10 W při svých zamýšlených boostových frekvencích potřebovalo až 15–25 W (čísla jsou vymyšlená, čistě pro ilustraci), ale přitom trefilo výkonnostní cíle, pak by se pořád dalo zužitkovat. V mobilech už by to třeba nešlo, ale v procesorech pro notebooky a zejména desktop by se jedno jádro boostující takto vysoko pro jednovláknové aplikace asi užilo. A bez tohoto jádra by ARM nic s podobným výkonem neměl.
Horší by to bylo, pokud by byly problémy se spotřebou a současně by jádro nebylo schopné dosáhnout tak vysokých frekvencí, na jaké bylo projektováno, i bez ohledu na to, jak moc by se jeho spotřeba dál zvyšovala přidáváním napětí. I to se může stát, to, že nějaký design v praxi skončí s horšími vlastnostmi, než bylo záměrem, se při návrhu čipů děje běžně.
Zdroje: TechPowerUp, Revegnus
