Minulý týden Intel oznámil, že nalezl další mechanismus, kterým procesory Raptor Lake (Core 13. a 14. generace) pro desktop mohou být vystavené vysokému napětí a být nevratně poškozeny, což vede k nestabilitě a selhání. Je tu ale ještě jedna věc: Firma uvádí, že abyste byli před poškozením CPU chránění, musíte používat tzv. Intel Default Settings, tedy omezené limity spotřeby. Je tedy bez nich CPU v nebezpečí a jejich vypnutím CPU degraduje?
Limity spotřeby, Intel Default Settings a jejich role v problému degradujících procesorů Intel
Pro kontext malá rekapitulace: zatímco u procesorů AMD to funguje tak, že CPU má definovanou maximální spotřebu, kterou nepřekročí, u Intelu jsou specifikace hodně ležérní. Procesory mají limity spotřeby, z nichž nejdůležitější je limit PL2, který říká, jaká je reálná maximální spotřeba během boostu (zatímco tzv. TDP je dnes u Intelu zcela bezcenný údaj). Tento limit u desktopových procesorů jako je Core i9–13900K a i9–14900K je 253 W.
To je sice dost, ale Intelu to nestačilo a důležité je, že tento limit spotřeby je pouze doporučení. Reálně výrobci desek desek limity zvyšovali nebo nastavovali na de facto nekonečné hodnoty (4096 W), aby procesory v mnohovláknových benchmarcích dosahovaly vyššího výkonu. Odtud také vedou různí extrémní měření v recenzích, kdy například CPU v Prime94 konzumovala 300–400 W. Intel po několik let tyto praktiky ignoroval. V recenzích procesorů ovšem použití těchto desek všude zkreslovalo výkon směrem nahoru, zatímco pokud byste procesor nastavili na „doporučené parametry“, měl by výkon nižší. Z tohoto důvodu se zdá pravděpodobné, že Intelu praxe vyhovovala, pokud k ní sám dokonce potichu výrobce nevyzýval.
Tato praxe trvala až do letoška, kdy se široce začaly objevovat hlášení o nestabilních procesorech, přičemž později se potvrdilo, že problém je hodně vážný, protože nestabilita je projevem fyzického degradování a poškozování čipů (postupnému selhávání, či chcete-li, akcelerovaném stárnutí), ke kterému do té doby potichu docházelo. A které se projeví až po čase, takže případy, kdy uživatelé už měli svá CPU nestabilní, byl jenom špičkou ledovce, jak se říká.
Intel postupně přišel s několika opatřeními, která problém řeší či zmírňují, a první z nich bylo právě zakročení proti oněm limitům spotřeby zvýšeným nad doporučené hodnoty. Firma nikdy nepřiznala, že byla (její) chyba nedodržování tolerovat či umožňovat, ale dohodla se s výrobci desek, že zhruba od května 2024 budou BIOSy (UEFI firmwary) desek již mít jako výchozí nastavení tzv. „Intel Default Settings“, což je ono původně jen doporučené nastavení, které je zcela dle specifikací. Znamená také, že s ním procesory mají nižší výkon (hlavně mnohovláknový), než původně měly v recenzích (které byly obvykle naměřené s deskami, které měly limity zvýšené). Více jsme o Intel Default Settings psali v tomto článku.
Intel ale poté odhalil, že reálnou hlavní příčinou onoho spontánního poškozování o odcházení procesorů Raptor Lake byly různé nedostatky v řízení jejich napájecího napětí, které vedly k tomu, že CPU dostávalo nebezpečně vysoké výkyvy napětí, které ho postupně opotřebovávaly, takže nakonec není schopné korektně fungovat (Intel domu říká Vmin shift, tedy to, že CPU potřebuje pro stabilitu vyšší a vyšší napětí proti správného stavu z výroby).
Musí Raptor Lake požívat Intel Default Settings trvale, nebo šlo jen o dočasné opatření?
Protože toto vysoké napětí přímo nesouvisí s vysokými spotřebami kvůli uvolněným limitům, nebylo jasné, zda jsou Intel Default Settings stále potřebné (tj. zda nešlo jen o dočasnou opatrnost, než se objeví pravá příčina). Minulý týden je ale Intel znovu zahrnul mezi čtyři opatření, které jsou pro ochranu procesoru před odumíráním a poškozením nutná. To by implikovalo, že přece jenom excesivní odemčené spotřeby mohou způsobovat škodu. Naštěstí Intel nyní některé tyto nejasnosti ozřejmil. Informuje o tom web Tom’s Hardware, který od něj vysvětlení dostal.
Intel potvrdil, že z jeho strany je pro uživatele „doporučené“, aby měli nastavené Intel Default Settings. A současně je nastavení Intel Default Settings jedním z elementů, které spolu s aktualizací mikrokódu na verzi 0×12B nebo novější řeší příčinu degradace čipu (nepomohou ale již poškozeným procesorům – jejich degradace je nezvratná, jak přímo Intel potvrdil, řešením je pouze reklamace).
Je zde ovšem jedna nuance. Uživatelé mohou poté, co zvolí nastavení Intel Default Settings, změnit některé z dílčíxh limitů a dostat tak zpět ztracený výkon nebo jeho část. Ale z pohledu Intelu bez rizika je jen a pouze změna limitů spotřeby – tedy v podstatě hlavně onoho limitu PL2 (PL1 také). Ten si tedy můžete nastavit třeba na 300 W a podle Intelu tím CPU neohrožujete. Změna čistě těchto limitů „wattů“ je podle vyjádření Intelu poskytnutého Tom’s Hardware stále v rámci používání, které vám kryje záruka (ta tedy pouze zvýšením limitu PL2 není zrušena).
PL2 můžete bezpečně odemknout, zbytek je ale risk
Ono nastavení Intel Default Settings totiž neudělalo pořádek jenom jen s PL2 a limity příkonu, ale i s dalšími limity, například limity proudu. Před tím, než začal Intel doporučené parametry letos v květnu zase vymáhat, totiž desky spolu se spotřebou uvolňovaly spoustu dalších věcí – je to například limit proudu (IccMax), ale i různá nastavení VRM (Current Excursion Prevention). A změna těchto dalších limitů (či ochran) už nebezpečná být může. Zatímco PL2 a limity spotřeby ve wattech podle Intelu bezpečně změnit můžete, tato další nastavení už ne. Jejich změna je už považovaná za přetaktování a Intel zmiňuje, že potenciálně mohou vést i k neuznání záruky – odemčení těchto limitů už kryté zárukou není. Z těchto nebezpečných nastavení mimo záruku je explicitně zmíněno například zvýšení limitu proudu IccMax.
Další věci, které nastavení Intel Deafult Settings stanovuje a neměli byste je raději měnit, jsou TjMax Offset (rozhodně byste asi neměli procesoru zvyšovat limit teploty), IccMax_App, CEP, nastavení Thermal Velocity Boostu, ale i třeba C-States (které mají být zapnuté).
Aktuálně Intelem předepisované parametry pro nastavení Intel Default Settings
Sice tím není definitivně potvrzeno, že třeba zvýšený IccMax (nebo TjMax Offset) může vést k degradaci procesoru, ale asi je dobré zde Intel poslouchat. Pokud nechcete přímo manuálně přetaktovávat, pak raději na nic kromě PL2 nesahejte. Sice si myslíme, že Intel by neodmítl plnění záruky u CPU, které je prokazatelně postižené onou degradací, ani kdyby mělo záznam o tom, že bylo přetaktované (to si CPU může „poznačit“ pomocí integrované eFuse), ale není asi na místě to riskovat.
Bylo by to jiné u procesorů, které nemají známé problémy s poruchovostí. Ale pokud jste vlastníky Raptor Lake a nějakou dobu jste ho provozovali předtím, než byly k dispozici opravy, má už v sobě procesor nejspíš akumulováno nějaké poškození a může selhat v budoucnu. Je tedy žádoucí, abyste měli možnost ho v budoucnu reklamovat (na což byste si mimochodem také měli dobře schovat fakturu z obchodu). Zvlášť, když tomu Intel trochu vyšel vstříc a prodloužil záruku na pět let.
Nezávazné specifikace byly od začátku chyba
Toto jinak znamená, že pokud byste desku z oněch Intel Default Settings přepnuli na nějaký ten dřívější „Performance“ nebo „Xtreme“ (nebo jinak pojmenovaný) preset od výrobce, který dříve mívala často nastavený ve výchozím stavu, hned si tím vlastně teoreticky porušíte záruku. CPU totiž zaznamená, že tento profil zvedl například IccMax a nastaví si záznam o tom, že bylo přetaktováno.
Přesněji řečeno, vaše CPU tento bit už nastavený může dávno být, pokud jste někdy takovou základní desku (zejména modely Z690, Z790) použili v době, kdy měla takové přetaktované nastavení jako výchozí. Toto opět ukazuje, jak byl vlastně stav věcí na platformě Intel šílený předtím, než firma velmi opožděně začala lpět na tom, aby její „doporučená natavení“ byla výchozí (v budoucnu by to ideálně Intel měl udělat jako AMD a udělat prostě specifikace závaznými). Co říci ke stavu, kdy prakticky všechny lepší desky měly ve výchozím stavu nastavenou nějakou formu přetaktování, které striktně vzato porušovalo záruku CPU prakticky hned v momentě, kdy bylo v desce poprvé spuštěno, ještě než jste měli možnost v BIOSu taková záruku porušující nastavení změnit?
Jak už bylo řečeno, nečekáme, že by Intel reklamace odmítal s tím, že toto využije proti zákazníkovi. Pravděpodobně ani s procesorem, který má záznam o přetaktování, odmítnuti nebudete. Může se to asi stát v izolovaných případech, kdy budete mít smůlu na nějakého extrémně horlivého nebo neinformovaného pracovníka podpory, což by asi bylo ojedinělé. Nebude pak ale legrace situaci řešit, když už byste takovou smůlu chytili.
Zdroj: Tom’s Hardware
